Bhagavadgíta

Beseda 1. Ardžunovo zoufalství

Dhrítaráštra řekl:

1:1. Na poli Dharmy, na svatém poli Kuru se shromáždili ti, kdo hoří touhou utkat se v boji; avšak co dělají moji synové¹ a synové Pándúa, ó Sandžájo²?

Sandžája řekl:

1:2. Když rádža Durjódhána uviděl shromážděnou Pándúovskou armádu, přistoupil ke svému guru Drónovi a řekl:

1:3. Podívej, ó učiteli, jaké mohutné vojsko Pándúových synů shromáždil Drupádův syn, tvůj moudrý žák!

1:4 Jsou to bohatýři, mocní střelci, kteří jsou Bhímovi i Ardžunovi rovni v boji: Jujúdhána, Vírata i Drupáda, který řídí velký vůz,

1:5. Dhríštakétu, Čékitana, chrabrý rádža Kéši Purudžit i Kuntibhódža a Šaivíja, býci mezi lidmi,

1:6. silný Judhámanju, nebojácný Uttamodža, syn Saubhadry, synové Drupády – všichni na velkých vozech.

1:7. Poznej také i naše vojevůdce, ó nejvyšší z dvakrát zrozených³, veliteli mého vojska, – poznej jejich jména:

1:8. jsi to ty sám, pane, a Bhíšma, vítězní Karna a Kripa, a také Ášvatháman, Vikarna, a Saumadattův syn,

1:9. a mnoho dalších hrdinů, obětujících životy kvůli mně, rozmanitě ozbrojených, – ti všichni jsou zkušenými válečníky.

1:10. Přesto se mi zdá naše vojenská síla nedostatečná, třebaže jí velí Bhíšma; ačkoliv ta jejich se mi zdá dostatečná, přestože je pod velením Bhímy.

1:11. A proto ať vy všichni, kdo tu stojíte na svém místě v jednotkách, i vy, velitelé, – ať všichni ochraňujete Bhíšmu.

1:12. Nejstarší z Kuruovců, slavný Bhíšma, proto, aby mu dodal odvahu, zatroubil na svoji lasturu, znějící podobně jako řev lva.

1:13. Okamžitě jako odpověď na to zahřměly lastury a činely, bubny a rohy, a jejich hřmot byl strašný.

1:14. Tehdy, stojíce na svém velkém voze, taženém bělouši, zatroubili Madháva⁴ a Pandáva⁵ na své božské lastury.

1:15. Hrišikéša⁶ zatroubil na Pančadžániju a Džanandžája – na Dévadattu⁷, a strach vzbuzující Vrikódara zadul na svůj roh.

1:16. Král Judhištíra, syn Kunti, zatroubil na Ánantavidžáju, Nákula na Suchošu, a Sahadéva na Manipúšpaku.

1:17. A Kéšija, veliký střelec, a Šikhandi, mocný bojovník na voze, a neporazitelní Dhrítadijumna, Viráta, Satijaki,

1:18. a Drupáda a jeho synové, a syn Saubhadry, mocně ozbrojený, – všichni ze všech stran troubí na své lastury, ó pane Země!

1:19. Tento strašný řev otřásá srdci synů Dhrítaraštry, hřměním naplňuje nebe i zemi.

1:20. Když pak Pandáva, na jehož helmě byla vyobrazena opice, uviděl Dhrítaraštrovy syny, připravující se k boji, pozvedl svůj luk.

1:21. A pronesl tato slova na adresu Hrišikéši, Vládce Země:

1:22. Mezi dvěma vojsky je můj vůz, ó Neochvějný; vidím zde shromážděné válečníky, připravené k boji, se kterými se musím střetnout v této těžké bitvě;

1:23. vidím zde ty, kdo hoří touhou uspokojit proradného Dhrítaraštrova syna.

Sandžája řekl:

1:24. Když Hrišikéša uslyšel tato Ardžunova slova o Bháratovi, zastavil svůj nejlepší vůz uprostřed dvou vojsk,

1:25. ukázal na Bhíšmu, Dróna a všechny vládce země, a řekl: ó Pártho, podívej se na tyto shromážděné Kuruovce!

1:26. A Pártha uviděl stojící proti sobě otce a dědy, guru, strýce, bratrance, syny a vnuky, přátele,

1:27. tchány a dávné druhy, rozdělené v nepřátelských armádách. Když Kauntéja uviděl všechny tyto příbuzné seřazené do řady, zachvátil ho hluboký soucit a zarmouceně řekl:

1:28. ó Krišno, při pohledu na moje přátele, připravené do boje a spalované touhou po bitvě,

1:29. se moje nohy podlamují a vysychá mi v krku, třese se mi tělo a vstávají mi vlasy na hlavě,

1:30. Gandíva⁸ mi vypadává z rukou, a celá moje kůže je v plamenech, nemám ani sílu stát, a točí se mi hlava!

1:31. A vidím zlověstná znamení, ó Kéšavo! Z této bratrovražedné války nevzejde nic dobrého!

1:32. Nechci vítězství, ó Krišno, ani království, ani potěšení! Království nám není k ničemu! Ó Góvindo! K čemu je potěšení nebo sám život?

1:33. Ti, kterým přejeme království, štěstí a rozkoš, – zde teď stojí připraveni k boji, vzdávajíce se života a bohatství, –

1:34. učitelé, otcové, synové, a také dědové, strýcové, tchánové, vnuci, švagři a další příbuzní.

1:35. Nechci je zabíjet, ačkoliv i já sám možná budu zabit, ó Madhusúdáno! Nechci, ani kdyby mi to přineslo vládu nad třemi světy⁹! Jak bych se k tomu mohl rozhodnout jen kvůli pozemské moci?

1:36. Jaké bychom mohli mít uspokojení ze zabití těchto Dhrítaraštrových synů, ó Džanardáno? Zabitím těchto povstalců se dopustíme velkého hříchu.

1:37. Nemůžeme zabíjet Dhrítaraštrovy syny, naše příbuzné! Jak bychom mohli být šťastni, pokud zabijeme své příbuzné, ó Madhávo?

1:38. Jestliže jejich mysli v poblouznění vášní nevidí zlo v rozbití rodinného principu a nevidí zločiny v nepřátelství k přátelům,

1:39. proč bychom to my, kteří zlo v takovém zničení vidí, nepochopili a od takového hříchu se neodvrátili, ó Džanardáno?

1:40. S rozvrácením rodu zanikají věčné kmenové obyčeje; se zničením pořádku zavládne v celém rodu bezpráví;

1:41. nastolením bezpráví se zkazí manželky rodu; ze zkaženosti manželek, ó Varšnéjo, vznikne smíšení varn!

1:42. A to smíšení připraví peklo vrahům rodu i rodu samotnému, protože jeho předkové budou slábnout z nedostatku přinášených obětí rýže a vody.

1:43. Hříchem těchto vrahů, kteří spáchali smíchání varn, budou zničeny starodávné rodové a kastovní pořádky!

1:44. A ti, kdo zničili rodové pořádky – přebývají věčně v pekle, ó Džanardáno! Tak jsme slýchali.

1:45. Běda! Z touhy zmocnit se království jsme připraveni spáchat velký hřích: chystáme se zabít své vzpurné příbuzné.

1:46. Pokud by mě, neozbrojeného a neodporujícího, zabili ozbrojení Dhrítaraštrovi synové v boji, bylo by to pro mě lehčí!

Sandžája řekl:

1:47. Poté, co Ardžuna na bitevním poli tohle řekl, klesl na sedadlo vozu, přemožen žalem. Odhodil luk a šípy.

Tak ve slavných upanišádách požehnané Bhagavadgíty, vědy o Věčném, hlásá první beseda mezi Šrí Krišnou a Ardžunou, nazvaná:

Ardžunovo zoufalství.