223-Nynější situace na Zemi
Nynější situace na Zemi
— Teď mi říkají, že každý musíme žít tak, jako by se čas pobytu na Zemi v tomto těle blížil ke konci, — pokračoval Vladimír. Každý den musí být natolik naplněn aktivní prací rozvíjení sama sebe a sloužením, nakolik je to jen možné! Měli bychom se vynasnažit, abychom stihli udělat všechno, co je nejdůležitější. Potom — může být už pozdě…
Teď jsou tady s námi Apoštolové Jan a Marek.
A teď je tu i Adler, a také doplňuje dané téma. On říká: «Na vás, konkrétně na každém z vás, které jsem tu dnes shromáždil, závisí velmi mnohé! Co se týče Evoluce Vědomí na Zemi, pak, jestliže se to neudělá teď, jiná podobná příležitost v dohledné perspektivě na této planetě nebude! A tehdy vyvstane otázka o ukončení existence lidstva na Zemi. Protože to, jak probíhá evoluce duší na této planetě, — to Bůh nepotřebuje! A nelze promeškat tuto šanci svého sloužení Bohu, Evoluci Univerzálního Vědomí! Na vás — závisí to, jak bude probíhat další život lidí na této planetě!».
Adler připomíná, jak On vytvářel naši planetu: On ze Sebe, jako z rozměrově kolosální Ohnivé Anáhaty, vysunul jakýsi pupen. A tento «pupen» začal obrůstat hmotou (prakriti), která byla přitahována z protoprakriti. Právě takhle vznikla Země. A On říká, že Jemu stačí vytáhnout Sama Sebe, Svůj Ohnivý Stav, z jádra planety — a planeta se začne rozsypávat na elementární částice. Hmota se rozpadne. Ona nemůže existovat bez Boha!
Adler ukazuje, jak elektrony padají na jádra — a hmota mizí.
«Proč, — říká On, — elektrony obíhají kolem jader, jaká je příčina tohoto obíhání?
Jaká je příčina těchto odstředivých a dostředivých sil uvnitř atomů, která umožňuje existenci všemu v materiálním světě? To, — říká On, — Já je spouštím, aby obíhaly!»
— Je jasné, o čem je řeč? — obrátil se k nám Vladimír. Vždyť atom jako celek — ve srovnatelném poměru — zaujímá velice velký objem prostoru. Právě proto, že jeho největší objem existuje mezi jádrem a elektrony. A samotné jádro a elektrony jsou ve srovnání s objemem atomu nicotně malé. Ale atom existuje v důsledku toho, že elektrony obíhají, tj., v důsledku jejich pohybu kolem jader atomů. A jestliže tento pohyb skončí, pak materiální předměty zmizí.
Adler pokračuje… Mimochodem, Atlanťan Tót také přišel, a Igl… Teď — i Ježíš s Jeho Apoštoly, Sulija… Oni ještě jednou opakují, že na vtělených, kteří se zde shromáždili, závisí velmi mnohé…
Sulija říká: «Nejednou jsme vám už opakovali, že situace na planetě je velmi špatná! Ti, které uctívají jako duchovní vůdce, přespříliš často kážou lež! Něco takového se nikdy dříve v podobných rozměrech nedělo! Lidé různých druhů byli vždy… Ale existovaly pravdivé znalosti ve formě duchovních tradic! A v současnosti ty pravdivé znalosti na planetě prakticky nejsou. Existují jen ojedinělé drobečky. Proto, aniž bychom se dále uchylovali k velkému množství slov, navrhujeme…»
Ne, to opět mluví Adler: «… Navrhujeme vám vlévat se do Našeho Jednotného Kolektivního My a dělat všechno možné pro to, aby ten samý osud postihl všechny toho hodné! Jinak bude evoluce duší na Zemi ukončena!»
Teď vystoupila Sulija: «Ať se tak stane! A Já, — říká Ona, — a My všichni vám intenzívně pomáháme! Každý z vás se o tom mohl ve svém životě přesvědčit: krůpěje pravdivých znalostí "kapaly" na Zemi vždy, ale na vás, na každého, bylo vylito nejen "vědro" takových "kapek", ale celá ohromná káď! Byl to celý vodopád pravdivých znalostí — o Nás, o vás samotných, o tom, jak je třeba se rozvíjet!
Musejí se změnit všichni! Musí se změnit průběh lidské evoluce!»
Mluví Elizabeth Heich, — pokračoval Vladimír v překladu: «Dělat tečku za osudem Země je ještě brzy. Evoluce každého z vás bude pokračovat. Ale je zapotřebí intenzívní tlak každého z vás na to, aby se děla evoluce nejen uvnitř vás, ale i uvnitř druhých lidí! Přičemž nemluvíme jen o těch lidech, kteří existují na Zemi v současnosti, ale o dlouhé řadě následujících pokolení. Oni od vás musejí převzít to pravé a nejvyšší poznání, kterým jsme vám My prokázali čest — stát se důstojnými toho, být mezi Námi, čest — stát se rovnými s Námi… Pro tuto chvíli je rozhovor ukončen, ale pokračování bude, a ne jednou.»
