220-V «Adlerově Slunci »
V «Adlerově Slunci »
Byli jsme na místě síly Adlera, které bylo pro mě nové. Rozkládalo se v lese na kraji starého požářiště.
— Tady je lesní cestička, — začal Vladimír vysvětlovat nejnovější meditaci. — Podíváme se na ni. Pokud se podíváme do hlubin mnohorozměrnosti, pak je tento okraj cestičky jakýmsi «okrajem ploché Země». To znamená, že stojíme jakoby u okraje Země. A za tím «okrajem» je ohromné Adlerovo «Slunce Boha», rozměrově kolosální! Můžeme se do Něho spustit, rozpřáhnout ruce vědomí, porozhlédnout se. A potom se roztavit v Jeho Ohni a splynout s Ním.
Prvním zadáním, prvním cvičením je stát se tím «Sluncem». A potom budeme moci Ohněm tohoto «Slunce» i působit na svoje tělo.
A ještě jedna důležitá technika: můžeme se s pomocí takového «Slunce» «opalovat». Opalujeme se přitom — zevnitř, do těla vstupujeme otevřeným středním meridiánem.
Připomenu základní možnosti Splynutí s Bohem, — pokračoval Vladimír. — Je to za prvé — prostřednictvím objímání se Svatými Duchy: rozšíříme se vědomím dozadu z anáhaty, staneme se Živým Světlem, zjemnělým do stavu Svatých Duchů, obejmeme se s Nimi — a potom se s Nimi staneme Jednotným My.
Za druhé — Splynutí s Jednotným My v Turijnosti. Při tom přijde vhod zběhlost v práci s meditací «Díra Bábadžího».
Za třetí — Splynutí s Božským Ohněm. Tady je představován Adlerem, ale přesně tak Ho mohou vytvářet i Druzí: například Ježíš, Assiris, Sarkar, Surja, Jamamata, Ngomo, Vasilek nebo Jejich Jednotné My.
Dnes budeme pracovat s Ohněm.
Turijnost je stav Klidu Stvořitele. Z tohoto stavu je také prokazována konkrétní pomoc vtěleným. Je to — také Jednotné My spousty Svatých Duchů.
Ale Oheň je nejaktivnější stav Boha, kterým se také musíme naučit být.
To, čeho jsme ještě nedosáhli, je ovládání hmoty. My sami téměř nevíme, jak se to dělá. Ty četné případy zjevné a rychlé přeměny hmoty, které se před námi staly, jsme nerealizovali my, ale Někteří z našich Božských Učitelů. Proto takovou zkušenost nemáme. Ale je jasné, že taková siddhi, jako je materializace, dematerializace a jim podobné, se uskutečňují buď z Turijního, nebo z Ohnivého Stavu. Budeme doufat, že nás to ještě ve výhledu čeká.
A musíme také chápat, nakolik jsme nedokonalí. Není třeba se chlubit našimi úspěchy. Jsou zatím nepatrné, srovnáme-li je s Jejich dosaženími!
A ještě jeden důležitý bod pro posouzení: musíme umět vlévat se nejen do «Slunce Boha», už Jimi vytvořeného, ale i naučit se takové vytvářet sami. Dnes si právě vtiskáváme do paměti, co takové «Slunce Boha» je. A potom budeme muset z Ohnivého Oceánu vycházet sami právě takovými «Slunci» za jakékoliv situace na materiální úrovni.
Nu, a to je všechno, co jsem vám teď musel říci…
Ještě si můžete popovídat tady s Adlerem.
Adler připomíná naše ruce vědomí. Pro to, abychom si uvědomili Sílu a Majestát toho Jeho Stavu, můžeme vsunout svoje ruce vědomí do Jeho ohromných Rukou a ohmatat zevnitř hranici Jeho «Slunce Boha».
Přičemž, čím hlouběji a dále já odejdu do hloubky Jeho «Slunce», tím pohodlněji se můžu rozplynout a stát se Jím.
Takže, Majestát «Slunce Boha» a Jeho rozměry je snadné pocítit, jmenovitě když máme aktivní ruce vědomí.
Teď je tu s námi i Huang-Di. Říká, že bychom měli během dnešního dne tuto meditaci natolik seriózně propracovat, abychom mohli tuto etapu práce považovat za dokončenou. On říká, že ta meditace je dost jasná, pochopitelná — a proto jednoduchá pro vykonávání pro každého z přítomných. Proto by si ji všichni měli vtisknout do paměti. A — každý by si měl pro sebe zapsat individuální zvláštnosti jejího vnímání… Proč? Proto, aby bylo potom snadnější si ji vybavovat z paměti. Vždyť potom bude téma Božského Ohně pokračovat: bude třeba se učit být v tomto stavu vně míst síly.
… Znal jsem se s jedním ředitelem klubu, — vzpomíná Vladimír. Měl velké sympatie ke mně i k naší práci. Ale vůbec ho nebylo možné nalákat, aby se zúčastnil cvičení! On přečetl i moje knihy, vydané v těch letech. «Ale, — říká, — k čemu mi to bude? Vždyť já znám v lese, kde mám chatu, jedno místo, kde se skvěle cítím! To bude určitě — místo síly?» — Říkám: «Ano, jistě!» «No a co tedy ještě potřebuji? Pokaždé, když tam přijedu, jdu na to místo, a strávím tam celý den… Co ještě potřebuji?!».
No ale my potřebujeme — něco jiného. My se potřebujeme nejen výborně cítit. My se potřebujeme učit na Boha!
Ohledně cvičení psychické autoregulace jsem si vyslechl i ostré výroky takového druhu: «Podívej — tohle je moje psychická autoregulace!» — a člověk gesty předvádí, jak si nalévá do sklenice vodku a lije ji do svého těla… Tohle má velice daleko k tomu, aby takový člověk pochopil smysl svého života a tím spíš se ho pokusil maximálně zrealizovat…
Ale co se týče konkrétních míst síly, je třeba vědět, co je konkrétně možné na každém z nich dělat. Někde by bylo možné rozplývat se v Někom ze Svatých Duchů a učit se u Něho nebo u Ní. Nebo — posedět u táboráku a odpočívat. Ale můžeme se také stát Božským Ohněm — jedním z nejživějších a nejmajestátnějších Projevení Boha. To je jeden z posledních stupňů získání Božskosti.
