Cesta Duchovního Srdce

Vzdálenost k Bohu

Znovu jsme pracovali na místě Nachimova. Vladimír řekl:

— Když objímáme a potom splýváme se Svatými Duchy, Kteří nás obklopují, můžeme snadno určit vzdálenost k Bohu.

Ježíš mluvil o tom (je to v «Knize Ježíše» Bena Cullena), že vzdálenost k Bohu není větší, nežli tloušťka tenkého listu papíru.

A my se teď můžeme přesvědčit, že nám nezbývá ani takováhle vzdálenost.

Proč?

A existuje vůbec doopravdy nějaká distance mezi člověkem a Bohem?

Proč je pro spoustu lidí Bůh — skutečně velmi vzdálený, a «ďábel je blíž», jak oni sami říkají?

V tomto případě přece není třeba měřit vzdálenosti v kilometrech nebo nějakých jiných jednotkách míry, ale srovnávat kvalitu duší, vědomí.

Vzdálenost ďábelizovaného člověka od Boha je skutečně neobyčejně veliká. Oni jsou na protikladných koncích «škály jemnosti — hrubosti». Je to vzdálenost mezi eóny (lókami, vrstvami) mnohorozměrného prostoru. Opakuji, že mluvíme o rozdílech v kvalitě duší, a ne o vzdálenosti v plošné míře.

Přiblížit se k Bohu můžeme, ale ne tak, že tam někam doletíme raketou nebo letadlem, dojedeme autem nebo dojdeme pěšky. Ale můžeme se k Bohu přiblížit změnou sama sebe jako vědomí. Musíme se přibližovat, přibližovat a přibližovat… tak, že v sobě rozvíjíme potřebné kvality a vedeme bezhříšný, tj., nešpinící duši, způsob života. A k tomu ještě — ze sebe odstraňujeme všechno to, co není Božské. A právě tehdy — ta vzdálenost k Bohu doopravdy mizí.

Pojďte, až teď splyneme se Svatými Duchy, vejdeme každý zezadu do anáhaty svého těla, zaplníme ji Jednotným My Svatých Duchů, a potom zaplníme právě tak celé tělo — a přesvědčíme se o tom, že vzdálenost k Bohu pro nás není vůbec žádná! Bůh v Aspektu Svatého Ducha je ve mně, a já jsem v Něm — v přímém smyslu! Splynuli jsme!