217-Kdo se nazývá Bráhmanem?
Kdo se nazývá Bráhmanem?
— V Mahábháratě, — pokračoval Vladimír, — je taková myšlenka, nevzpomínám si teď doslovně, ale podstata je v následujícím: Oheň Bráhmana může být poznán jenom tím, kdo ten Oheň už zapálil v sobě. To jest, že musí mít, vyjádřeno v termínech Agnijógy, hořící duchovní srdce! Co to znamená? Znamená to, že musí mít v duchovním srdci intenzívní přání pomáhat druhým! Takové přání pomáhat druhým je projevením lásky! Aby konkrétní člověk mohl dosáhnout úspěchu na duchovní Cestě — musí v něm hořet oheň lásky!
A ten, kdo jenom čeká na to, aby ho milovali, pomáhali mu atd., — ten žádných úspěchů dosáhnout nemůže.
Ale právě člověk, hořící láskou, se z hlediska Boha, sám stává hodným toho, aby mu Bůh v maximální míře pomáhal.
My známe zcela konkrétně spoustu Svatých Duchů. Jaký je Jejich hlavní životní motiv? Samozřejmě, že snažení pomáhat všem, komu je jen možné pomoci! K dalším vlastnostem patří — Božská Zjemnělost, Moudrost, Velikost, Vzájemná Slitost, Všemocnost. Ale hlavní je intenzívní přání pomáhat všem, komu je jen možno! A vtělení lidé, kteří právě takovouhle láskou hoří, mají maximální příležitost získat Jejich pomoc!
Pomáhat lidem můžeme různými způsoby. A přitom se každý člověk musí snažit sloužit tím nejvyšším «darem», který má. Tak je to zaznamenáno v Novém Zákoně, jsou to slova Apoštola Pavla. Mimochodem, «dar» je nezdařilý překlad do ruského jazyka. Ve skutečnosti to není dar, ale schopnost. Protože přece těmi či oněmi určitými vlastnostmi neobdarovává člověka Bůh, ale rozvíjí je v sobě člověk sám v řadě vtělení.
A teď — se sladíme s Hořící Láskou Svatých Duchů, kteří jsou zde přítomni: Ngomo, Adler, Krišna, Gautama Buddha, a také Ti, Které jsme už jmenovali…
Adler říká:
— Na vaše bedra vkládám odpovědnost za Evoluci na Zemi! Každý z vás je Mi obzvlášť drahý!
Ale teď už Krišna…
—Obzvlášť drahý Mi bude každý, kdo se aktivně zúčastní tohoto procesu!
Vladimír pokračoval:
— Velice důležité je v začátcích svojí cesty v rámci buddhijógy — naučit se pociťovat o samotě s Bohem! Kdysi jsme prováděli speciální tréninky: na nějakém místě síly jsme se rozešli na dostatečně velké vzdálenosti jeden od druhého, abychom jeden druhého nepociťovali, ale pociťovali jenom Boha. A potom jsme se znovu v předem dohodnuté době sešli.
Pociťovat se o samotě s Nimi je velice důležitý stav pro začínající. Při tom vznikají optimální podmínky pro to, aby osobně vnímali Přání Boha, týkající se jich samých. «Je jenom On — a já». A potom: «Já se rozplývám, mizím v Něm». A ještě potom, ačkoliv mnohem později: «Působím z Něho, ze Soupodstatnosti s Ním».
