207-Cesta duchovního bojovníka
Cesta duchovního bojovníka
Znovu jsme chodili po mně známých a ještě neznámých pracovních prostranstvích Božských Učitelů, a v podstatě si upevňovali už dříve prošlé meditace. Ke své úlevě jsem zjistila, že jsem neztratila ani jednu ze svých schopností. A navíc jsem se už prakticky neunavovala ani po velmi dlouhých trénincích.
Kolik radosti taková cvičení dávají — to není možné předat slovy! Načechrané větve borovic a smrků, něžné okvětní lístky květů planých růží, vůně mořské vody, šelestící písek pod nohama, ostré slunce na čistém nebi a sluneční «prasátka» na vodě — a to všechno nasycené emocemi radosti, lehkosti, něžnosti, lásky!
Všimla jsem si, že se ty stavy podle míry mého postupu do hloubky stávají stále intenzívnějšími a živějšími. A já jsem se jen pokaždé tomu divila a radovala z toho, jak silná může být vzrůstající blaženost!
Tak jako už dříve, nás ten či onen Svatý Duch zval na určené místo v určený čas. A tam nás zaplavoval Svojí Láskou a učil.
— Přejít ze stavu obyčejného člověka do stavu Boha a vlít se do Něho — právě tohle je, obecně vzato, duchovní Cesta, — říkal Vladimír. — A tato cesta se skládá z množství stupínků podle rozvíjení sama sebe jako vědomí, duše.
Intelekt je jenom jedna z funkcí vědomí, — pokračoval. — Intelekt musí být také rozvíjen, bez toho není možné duchovní Cestu zdolat. Ale pro to, abychom mohli rozvíjet ostatní funkce vědomí, musíme umět zastavovat zbytečnou aktivitu mysli. Vždyť meditační práce optimálně probíhá ve stavu hésychie — mentálního ticha, které může být dosaženo jenom uvnitř rozvinutého duchovního srdce.
Pro to, abychom skutečně dosáhli úspěchu, musíme na začátku najít sama sebe a působit ve světle uvnitř rozšířené anáhaty. A to bude prvním skutečně dosaženým velkým stupněm!
Přičemž žádné obřady, modlitby, přinášení obětin — nic nenahradí to, že právě my musíme svým vlastním úsilím předělávat sami sebe!
Takové násilí na sobě musíme páchat každý den! Na druhých páchat násilí nesmíme, ale na sobě — můžeme a musíme!
Dokonce, i pokud se budeme zúčastňovat praktických cvičení, vedených nejlepšími duchovními Mistry, — k důkladným změnám duše jenom od toho nedojde! Jsou nutná každodenní vlastní úsilí na předělávání sama sebe!
Opakuji, že na začátku je třeba dosáhnout toho, aby duchovní srdce bylo právě tak zjevně pociťované, jako hlava. Je třeba se naučit žít jím, vidět z něho, slyšet z něho, mluvit z něho! Musí se stát centrem sama sebe! To je první nezbytný stupeň, ze kterého je možné úspěšně pokračovat v práci na sobě.
… Bůh mně neustále připomínal toto: «Můžeš to udělat — a tak to dělej! Nikdo to za tebe neudělá! Jenom ty sama můžeš změnit sama sebe!»
… Bylo období, kdy jsem najednou začínala chápat, že je v mém životě mnohem více egoistických myšlenek a skutků, nežli altruistických. A začala jsem to napravovat.
Stávalo se, že jsem se «chytala za hlavu», když jsem viděla celé to «nadělení». A Bůh speciálně vyvolával v mém životě takové situace, ve kterých se ta či ona vada duše pro mě stávala zjevnou a pozorovatelnou.
A přitom, když už se zdála aktuální vrstva nedostatků smytá, začaly být vidět neřesti, zahrabané ještě hlouběji. A já jsem je znovu začínala bolestně vytrhávat!
Postupně jsem se naučila vnímat podobné situace jako Bohem darovanou příležitost udělat nový krok, vystoupit na nový stupeň vlastního rozvoje.
Tak se epizody boje proti sobě samotné minulé — staly nejnovějšími etapami «učení na Boha».
