Obraz Guru Nanaka-2
Obraz Guru Nanaka-2
Prvních několik dní jsme věnovali městským místům síly. Přibližně hodinu cesty od Vladimírova domu se nacházelo pracovní prostranství Igla. K Němu na návštěvu jsme se také vydali.
Zatímco jsme šli teplým klidným ránem, dotkl se Vladimír tématu růstu vědomí a adekvátnosti sebepociťování:
— Já jsem tam, kde sám sebe pociťuji, — vysvětloval. Maličké individuální vědomí, které žije zatím jenom v těle nebo kolem něho, je ještě malé na to, aby s ním bylo možné udělat něco seriózního pro poznání Boha. Vědomí se musí stát ohromným prostřednictvím jeho rozvoje duchovním srdcem! Proto má mysl, aby se každý, kdo směřuje k Dokonalosti, učil rozšiřovat duchovním srdcem v tom jemném eonu, ve kterém se nachází.
Přemísťování do hloubky mnohorozměrnosti — z eonu do eonu — se uskutečňuje s pomocí rukou vědomí, vycházejících z rozvinutého duchovního srdce. Právě ruce lásky — přičemž převážně dlaněmi nahoru — umožňují rozšiřovat sebepociťování při přemísťování v prostoru a objímat ho sebou.
… Když jsem poslouchala Vladimíra, moje pocity nabývaly stále více a více živý odstín radosti na pomezí jásotu! Já jsem konečně! — unikla! Já jsem na svobodě! — i když jen na dobu meditací! A můžu se teď — alespoň na čas — zasvětit jen Bohu, Bohu a Bohu!
Vladimír byl jako vždy bdělý, ale přitom projevoval naprostý klid a uvolněnost:
—Nesmíme ztrácet orientaci v materiální úrovni, abychom se přinejmenším, například, nesrazili s druhým chodcem nebo s autem! Musíme být adekvátní ve světě hmoty, ale přitom na 90% nebo více — být vědomím v eonech potřebných v daný moment.
… Je zajímavé sledovat ve filmech o Satja Sáí: jak On vtéká, když je to nutné, z vesmírných prostranství Částí Sebe do Svého těla a začíná se dívat na svět hmoty. A potom — vytéká nazpátek a stává se znovu Vesmírným.
Bylo skvělé začít — pod Vladimírovým vedením — osvojovat si toto protékání! Právě se dívám očima na kmen břízy, soustředěně prohlížím strukturu její kůry. Potom — odcházím ze světa hmoty — a stávám se ohromnou, vesmírnou! Přitom je zajímavé sledovat cestu protékání sebe-vědomí skrz tělo: jakými strukturami prochází? Pokud začínáme ze strany světa hmoty, pak postupuji přes oči, čakru ádžňu, poté dolů do anáhaty — a dozadu. A tam jsou moje ohromné ruce vědomí, s jejich pomocí se rozpínám v prostoru! Potom — nazpět ke světu hmoty. A tak dále mnohokrát.
—Mimochodem, — zeptal se Vladimír, — jakou barvu má ten prostor, do kterého teď odcházíme za naše těla?
— V současné chvíli — bílou, bílé Živé Světlo!
Vladimír souhlasně přikývl:
— My přece můžeme takovým způsobem vcházet do různých eonů: «předzrcadlí», »zazrcadlí». K tomu mohou predisponovat ta či ona místa síly. Nebo si také my sami vybíráme ten či onen eon, jestliže jsme s ním už dobře obeznámeni. Ještě existuje jedna varianta — ve výběru eonu nás vedou naši Božští Učitelé.
Zatímco jsem přemýšlela o tom, co jsem slyšela, Vladimír náhle zpomalil krok.
— To je zajímavé, — říká, a se zájmem cosi pozoruje, — naši Učitelé ukazují tvoje minulé vtělení: obraz Guru Nanaka-2, podívej, tady stojí… Můžeš se sama seznámit se svou minulostí: klášter v horách, mužské tělo v oranžovém oblečení…
Srdce se mi rozbušilo: můžu uvidět svoje minulé vtělení — no tedy! Vladimírův popis mi pomohl ten obraz přijmout smysly. Oranžové oblečení, podobné tomu, co ve filmech nosí současní tibetští buddhističtí mniši. Zajímavé, a hlava je také vyholená, jako u nich? Ale hlavu a obličej se mi nepodařilo rozeznat, a ani jsem si nedokázala představit, jaká by byla moje reakce, kdybych zřetelně uviděla obličej, který jsem měla celý svůj minulý život…
Ale Vladimír navrhl se tím už víc nezdržovat. A vydali jsme se dále.
