080-Slunce Adlera
Slunce Adlera
Sbírali jsme houby, když Aňa s úsměvem poznamenala, že je dnes velice aktivní Adler. Pochopili jsme, že nás On zve, abychom zašli na Jeho místo síly. To bylo tím víc příjemné, že už jsme byli právě nedaleko od něho.
Tady mě čekalo nejnovější překvapení: ohromné «Slunce Boha» Adlera! Vladimír říkal, že na tomto místě síly je možné vykonávat skoro všechny vyšší meditace.
Viděla jsem ohromnost «Slunce Boha» jak vzadu za zády, tak i bezprostředně pod nohama, i nahoře, i v bezmezných hlubinách dole! Obklopovalo mě ze všech stran, ale také svítilo i z mnohorozměrné hlubiny bezprostředně pod hmotou mého těla!
Po pročištění těla ze strany každého segmentu mě napadla myšlenka projít skrz svoje tělo — ve stavu Splynutí se «Sluncem Boha». Vyzkoušela jsem — zdařilo se!
Když jsem tak pracovala, začala jsem vidět Adlera, přesněji — Jednu z Jeho Podob, jak se následně ukázalo. Měl světlé krátké vousy a dlouhý tmavě hnědý plášť, podobný těm, které nosili středověcí učenci. Ale Adler rychle smetl příležitost formování stereotypu mého vztahu k Němu prostřednictvím Jeho obrazu. Místo toho mě On… objal — a ponořil do Své Lásky tak intenzívně, že jsem zapomněla, kde se nacházím! Rozveselila jsem se a dokonce jsem začala s Adlerem žertovat! Až takový mi vytvořil emocionální stav!
Vladimír přišel za několik minut k tomu místu, kde jsem se právě před chvílí tak bavila s Adlerem, ale teď už jsem byla pryč a odpočívala jsem u ohně. On najednou podotkl, že se tu zvlášť dobře pociťuje Adler a že já už vytvářím svoje místa síly!
Adler mě poprosil, abych si vzala pero a zápisník a vyslechla Ho. První, co jsem uslyšela, znělo tak:
— Efektivní působení na hutnou materii musíš ovládnout dokonale!
… Když jsem uslyšela něco takového, okamžitě jsem se vrátila do «reality»: vždyť jsem ještě ani svoje tělo nedočistila! Oči zůstávaly neovlivnitelné. S touto otázkou jsem se k Němu i obrátila:
— Adlere, proč nemůžu dočistit svoje oči?
— Problém je v neadekvátní činnosti rozumu: v jeho neúplném ohodnocení nových perspektiv, otevírajících se před tebou. Aby ses s tímto problémem vypořádala — musíš se naučit trvale žít v maximálně rozšířené anáhatě, být jí, být duchovním srdcem. Jenom tehdy taková neadekvátnost přejde, a nastane život ve stavu «chronického úspěchu»!
— Já nežiju v anáhatě?
— Ne, ty v ní žiješ. Ale příliš často protínáš plochy materiálního světa — a světa Ducha. Svět hmoty tě láká — a ty brzdíš přebývání ve Mně. Nauč se žít — skoro trvale! — právě rozšířeným duchovním srdcem! Tak se, konkrétně, ještě ve větší míře vystavíš polibkům Mojí Lásky!
Musíš se zvedat do vrchní «bubliny vnímání» jenom v případě nutnosti. Ale ty postupuješ opačným způsobem: spouštíš se do spodní, jenom když se k tomu rozhodneš.
V osvojení toho je základ veškerého tvého dalšího úspěchu!
A vynasnaž se přinést lidem informace o zázracích uzdravení, které se dějí právě díky životu jako duchovní srdce!
Ale zázraky se dějí těm, kdo při tom nezapomínají na Mě!
A sama — buď ve Mně! Kvůli tomu — pokračuj v osvojování ohromnosti a majestátu duchovního srdce!
A ještě: přestaň naříkat: «Mně se to nedaří!»
«Mně se to daří! Mně se to podaří! — žij právě tak průbojně!
… Z množství informací se mi «zatočila hlava». Musela jsem si tolik všeho osvojit, tolika věcem se naučit, s tolika záležitostmi se vypořádat!
A když se vypořádáváš — jak neklopýtnout?