Cesta Duchovního Srdce

Zvednutí kundalíní

Přešli jsme dřevěný most, a ocitli jsme se ve velice krásném rozlehlém parku. Vladimír mě upozornil na to, jak ostře se mění energetika prostranství.

— Pozorujeme, — řekl, — jak se podle míry našeho vzestupu začíná zvedat z hlubin nějaký výstupek falické formy… Vychází z kundalíní. Nazývají ho šivalingam. Dostává se do múladháry a postupně vchází do těla.

Úkolem je — umožnit mu vejít do těla až do hlavy a výše — a upevnit se zde. Šivalingam slouží pro připevnění veškerého rezervoáru kundalíní — bezprostředně k tělu.

A dále, v tom samém parku, se nachází místo síly, kde je možné reálně uskutečnit vzestup kundalíní a její vstoupení do těla. Můžeme tu energii, zaplňující tělo, konkrétně uvidět.

… Viděla jsem všechno právě tak, jak to Vladimír popisoval. Zbývalo mi jen sledovat to, co se bude dít.

— Potom ještě bude následovat zajímavé pracovní prostranství Igla, zasvěcené pokračování této práce, — pokračoval Vladimír. — Všichni Největší Božští Učitelé tím kdysi prošli! Protože je to nezbytné pro dosažení dalších etap rozvoje!

Upozorňuji, že existují techniky duchovního zdokonalování, které můžeme shrnout do skupiny informativních. Musíme je prostě jednou pochopit — a úplně to stačí. Ale existují techniky, které musíme opakovat a opakovat, protože prostřednictvím toho probíhá růst vědomí v té či jiné variantě.

S kundalíní budeme pracovat a pracovat, protože se zde mohou projevovat stále nové možnosti pro růst vědomí.

A mimochodem, když je šivalingam upevněn nad hlavou, vznikají nad hlavou energetické útvary, připomínající paroží jelena.

… Zpočátku se mi uvidět ty «jelení parohy» příliš nedařilo, jejich forma se měnila souhlasně s letem mojí fantazie. Abych se lépe zorientovala, musela jsem se zeptat na jejich velikost a délku. Dozvěděla jsem se, že mají kolem půl metru na délku, a na každé straně je po jednom «parohu». Musela jsem se tím na čas uspokojit.

— A právě tady znovu začíná vzestup energie zespoda k tělu, ale to už není šivalingam. Ale zvedá se samotná kundalíní. Právě vchází do těla…

… Zespodu, z prostoru podobného kosmickým prostranstvím, se k mému tělu zvedal široký sloup něžně bílého intenzívního Světla. Spodní část tohoto sloupu byla vidět daleko v hlubinách, ale nebylo vidět, kde končí. Když Světlo kundalíní došlo k múladháře, pomalu a plavně se vlilo do mého těla — jakoby po cestě vybudované šivalingamem.

— A to také je zvednutí kundalíní, jeho začátek… Kundalíní je teď sjednocena s tělem… Šivalingam položil cestu a stal se spojujícím článkem.

Podívej: už můžeš kundalíní vidět nad hlavou.

Prověřila jsem to: ano, Světlo prošlo skrz hlavu, a dál vyplouvalo nahoru. Měla jsem nové, neobyčejné pocity. Zvědavě jsem sledovala jejich vývoj.

Vladimír pokračoval:

— Kundalíní — to je zásoba všeho nejlepšího, co bylo nahromaděno za celou historii všech vtělení. Ale musíme chápat, že kundalíní nemají zdaleka všichni, ale jenom ty duše, které mají pozitivní minulost, které rostly — a přitom se zjemňovaly…

Takováhle je opravdová práce s kundalíní, přesněji — její začátek! Všechno ostatní je ještě před námi. To znamená, že musíme veškerou kundalíní odkomprimovat, a ty jí máš… — velmi velkou! — poznamenal Vladimír, když zkontroloval její délku. A potom to samé bude nutné zopakovat ze strany všech čtyř segmentů!

Chytila jsem se za hlavu: takováhle práce mě čeká!

Přičemž, jak se ukázalo, dokonce ani sám Vladimír svoji kundalíní ze všech segmentů dosud ještě neodkomprimoval.

Ale ta práce byla velice příjemná. Doma mi uložil, abych si lehla na postel obličejem nahoru, a maximálně se uvolnila. A poté jsem musela rukou vědomí projít skrz múladháru do rezervoáru kundalíní — a zlehka ji «načechrat». Tím se kundalíní okamžitě uvedla do pohybu a začala se zvedat.

Při této činnosti jsem proležela víc než hodinu, ale nebylo vidět konce. Musela jsem jen zaměřovat potoky kundalíní po základních meridiánech těla a po dalších strukturách.

Vladimír čas od času přicházel do pokoje, a komentoval moje úspěchy. Moje «parohy» velice rychle značně vyrostly, a tělo se naplnilo podivuhodným něžným a zároveň pohyblivým Světlem, vládnoucím sílou.

Ale s čím by bylo možné srovnat ty pocity? Jaká slova vymyslet pro popsání té nové formy Blaženosti, která mě naplňovala?

Bylo to podobné objetím a laskání milovaného člověka, který daroval něžnost nejen povrchu těla, ale i jakoby uvnitř…

Přitom jsem pociťovala Blaženost nejen jako vědomí, ale i moje tělo zažívalo opravdové «rajské» potěšení!

V takovém stavu jsem hluboce usnula…