Cesta Duchovního Srdce

Petrovo Duchovní Srdce

Při cestě k pracovnímu prostranství Kaira se nacházelo místo síly Petra.

Vladimír mě s Ním seznámil:

— Tohle je Duchovní Srdce Božského Petra. On se teď rozšířil — tak, že není možné najít hranice. On to tak dříve pro nás nikdy nedělal. To znamená, že je to u příležitosti toho, že jsi přišla.

A podívej, co je ještě zajímavé: tam dále — vidíš? — roste velká osika. Má mohutný bioenergetický kokon — s velmi zjemnělou energetikou. Ale přesto kontrastuje s Petrovou Božskou Energií.

Když jsme rozvíjeli svoje schopnosti k vidění Božských Vědomí, to místo se nám velice hodilo.

Tahle osika, přestože je to nepochybně překrásná rostlina, ale je hrubší svojí energetikou nežli Svatý Duch.

Kvůli čemu to zdůrazňuji? — abych ukázal, že pro ty, kteří hodlají postupovat na duchovní Cestě, je výhodné jít se zpočátku slaďovat s rostlinami, aby se vzdálili od hrubosti, která je vlastní většině lidí. Ale potom — podle míry zjemnění vědomí — nám už rostliny začínají vadit. Ale — vůbec ne proto, že jsou «špatné», ale proto, že Tvůrce a Svatí Duchové jsou více zjemnělí, nežli ony, ať už by byly jakkoliv dobré!

Takže, my splýváme s Petrem, vcházíme do Něho vědomími, potom — odcházíme po Tělu Jeho Vědomí stále hlouběji a hlouběji… A tohle už je i «Slunce Boha»!…

Petr tě objímá… Můžeš se s Ním potěšit déle. Můžeš tady s Ním a v Něm pobýt — dvacet minut. A potom půjdeme dále, ke Kairovi.

Chodila jsem po stezce, výborně jsem pociťovala Petra a pokoušela jsem se naučit se Ho slyšet. Pokládala jsem Mu krátké a přesné otázky, aby bylo snadnější chápat odpovědi.

Například jsem si vzpomněla na svoji nedávnou sklíčenou náladu. Rozhodla jsem se na to zeptat:

— V čem spočívá mechanizmus vzniku takových stavů?

— Manas.

— A jak nad ním zvítězit?

— Relaxací mysli.

Upozorňuji: tak se projevují zbytky egocentrizmu! Prostuduj na tomto zdařilém příkladu mechanizmus tohoto jevu: ohnisko egocentrizmu hnízdí v hlavě, v čakře ádžně!

Takové stavy — u postupujících po duchovní Cestě — vznikají při silné únavě: když nezbývá sil rozšířit se duchovním srdcem a obejmout láskou všechny duše, kterým chceš pomáhat! Nemluvě už o možnosti Splynutí s Bohem!

Podle míry dalšího upevnění vědomí se takové epizody opakovat nebudou.

… Byla jsem spokojená s tím, co jsem uslyšela: všechno z tohoto tématu teď «zapadlo na svoje místa».

Pokračovala jsem v čistění svého těla, a — s Petrovou pomocí — jsem se zbavila posledních tmavých míst ve své svádhistháně.

A pak — už v takovém obnoveném těle — jsem šla ke Kairovi, abych udělala ještě jeden krok kupředu!

— Tam, kde ve městě bydlíme, — říkal mi cestou Vladimír, — to místo se také nachází v Mahádublu Kaira. On má minimálně dva Mahádubly. I když je možné, že i více. Ale my víme jenom o dvou.

Proto, když jsme doma, je Kair obvykle náš první Společník.

Ale tady má také velice významné místo síly.

… Začalo poprchávat. Schovali jsme se pod ohromný smrk a pojedli jsme.

Ale potom, podle mého názoru, přišel čas vyjít z úkrytu — ale pršet stále nepřestávalo.

Vladimír se začal žertem rozhořčovat:

— Co je to, Kaire! Proč nás tak vítáš?!

Podívej — dokonce i Satja Sáí přišel!… Utěšuje nás…

… Zasmála jsem se — a v té chvíli jsem ucítila něžné a starostlivé Objetí Satja Sáí…

— On říká: jak moc bych k vám chtěl přivést Moje milované děti! Mám nedostatek vtělených rukou — rukou důstojných vtělených lidí! Vy jste Moji praví následovníci!…

Poděkuj Mu ze všech sil! — dodal za sebe Vladimír. — Tato slova si musíš velice nutně zapamatovat! Satja Sáí se bude napříště trvale s tebou stýkat. Vždyť On je jeden z největších Božských Učitelů v historii naší planety!

… Vyhlédli jsme zpod smrku — déšť už ustal.