064-Beseda s Božskými Indiány a Manuelem
Beseda s Božskými Indiány a Manuelem
Když jsme šli k Manuelovi, Vladimír najednou ukázal na tlustou kládu, vyplavenou příbojem, která ležela na písku asi dvacet metrů od nás.
— Podívej: tam sedí don Juan, Chenaro a… Chuanito… Zřejmě nám chtějí něco povědět. Musíme se k nim připojit.
Posadili jsme se na tu kládu, a sladili se s Nimi. Vladimír začal předávat Jejich slova, adresovaná mně:
— Ty teď zcela zaručeně víš, že My jsme živí!
Ztratit tělo — to vůbec není «holé neštěstí»! Důležitější je něco jiného: důstojně prožít všechno to, co se patří prožít za života v tomto těle! Prožít je to třeba tak, aby nám pak nebylo «nesnesitelně bolestně kvůli bezcílně prožitým rokům»…
Ale teď — o něčem jiném…
Vladimír přepnul svou pozornost na mě:
— Oni chtějí něco povědět tobě osobně, bez mojí účasti. Tak tedy — poslouchej! Nechám tě s Nimi o samotě!
Vstal z klády a odešel stranou.
… Zpočátku jsem trochu ztratila hlavu, ale pak jsem popadla notes a propisovačku. Zaposlouchávala jsem se, přeptávala, a nakonec jsem dokázala něco zapsat.
— V kritických situacích se vždy obracej k Nám o pomoc!
A zapamatuj si Naše přikázání pro tebe:
Neklesat na mysli! Nebýt v depresi! Ne… — Někdo z Nich dořekl slovo takovým způsobem — že se Všichni rozchechtali. Pochopila jsem, že to byl Chenaro, a že řekl něco směšného, ale nedokázala jsem posoudit — co konkrétně. Nicméně jsem se také zasmála — «z úcty», nebo čeho?…
— Musíš vždy spoléhat na příznivé východisko! — pokračovali, když se přestali smát. — Žij — životem druhých, to znamená — kvůli druhým! Miluj lidi tak, jako je milujeme My!
A pak se kochej blaženým letem v Našem světě, s Námi, v Nás!
Ale tím spíš je třeba si vždy pamatovat: jestřáb vidí bystře do dálky, je pozorný a cílevědomý!
Paprsek tvé pozornosti ať je zaměřen přímo do duchovního srdce každého, koho k tobě přivedeme! Vždyť tam — v Hlubinách — je Oceán Mojí Lásky, který musíš oceňovat v každém, kdo k tobě přijde a je připraven upřímně vnímat tvoje slova!
To má význam v každé etapě tvého rozvoje, tvého života s Námi a v Nás!
A nejlepší z lidí — miluj ještě silněji!
A ty sama si užívej života v Nás, splývej s Námi!
Amen.
… Přišel Vladimír, sedl si vedle a pokračoval už sám:
— Co musíme udělat pro to, abychom se stali takovými, jako Oni? Toto téma je osnovou pro vytvoření strategie vlastního života!
Ještě je možné toto téma označit takto: žít životem duchovního vojína!
A obecný závěr toho, o čem jsme teď mluvili, je takový: důležitá není smrt, ale to, jak prožiješ život!
* * *
Bylo mi lehce! Skákala jsem radostí!
Sluníčko hřálo, vál lehký větřík, a nálada se mi každou minutu zlepšovala!
Jenom v tílku a kalhotách s maximálně vyhrnutými nohavicemi jsem se vesele procházela po místě síly Manuela, slaďovala se, splývala s Ním v Lásce!
A bylo vidět, že se Manuel ze mě také radoval!
Ale přikázal mi, abych nezapomínala ani na práci. Kromě opakování meditace s plochou za tělem, jsem měla znovu zezadu otevřít střední meridián až k jeho zátylkové části — abych vyrovnala všechny energie v zátylku, poněvadž tam ještě byla tmavá místa.
Vladimír v tu dobu studoval jízdní řád vlaku. Navrhl, abychom se na zastávku vypravili přibližně za půl hodiny.
Ale když jsem asi za půl hodiny přišla, on najednou zjistil, že se na jízdní řád špatně podíval, a že jsme plánovanou lokálku už zmeškali. A do příští je půldruhé hodiny času!
Vladimír vysvětlil, že ho takovým způsobem ovlivnil Manuel: On chtěl být o něco déle se mnou.
Smála jsem se z celé duše: Bůh je Všemocný!
