Cesta Duchovního Srdce

Přátelé navěky!

U většiny lidí, zpravidla, volný čas po práci a dalších materiálních činnostech připadá na večer a noc. A víkendové dny mají na to, aby se mohli dospat.

Právě takový život jsem dříve vedla i já: ráno jsem skoro nezahlédla, dne jsem si stěží povšimla skrz okenní skla, a odpočinku jsem se věnovala po setmění, «rozplývala jsem se» ve světlech nočního města.

Vzpomínám si, jak se mi jednou, dlouho před setkáním s Vladimírem, podařilo přivítat ráno na břehu řeky u lesa. Samozřejmě jsem už i dříve viděla východy slunce. Ale tentokrát na mě ta podívaná obzvlášť zapůsobila! Zapůsobila — svojí krásou a vznešeností, které «uchvacovaly ducha»! Ohromný sluneční kotouč zaléval svým zlatem nejen oblohu, ale i les a trávu na louce přede mnou! Neviděla jsem nic, kromě toho roztaveného hořícího zlata… Kolem nebyly žádné jiné barvy: zelená, modrá! Jenom — roztavené zlato slunečního ohně! A pouze podle lehkého pohybu trávy ve větru jsem chápala, že se nacházím na překrásné louce a přede mnou je les.

Pokud jsem odvrátila oči stranou — všechno nabývalo své obvyklé podoby. Znovu jsem se obrátila ke Slunci — a celé prostranství se nanovo zaplavovalo zlatým světlem!

Ale radost a potěšení byly vystřídány steskem: pokoušela jsem se na něco si vzpomenout, ale nechápala jsem — na co vlastně?!

A teprve teď, díky Vladimírovi, jsem vyměnila noc — za ráno, a temnotu — za světlo ve všech významech toho slova!

… Každé ráno jsme se znovu vydávali na cestu: do lesa, na pracovní prostranství Božských Učitelů, neztráceli jsme dny, ani minuty! V každém okamžiku — jenom vpřed!

A přece můžeme tak často slyšet od ostatních lidí, kteří nevědí, proč žijí na Zemi, frázi: «Čím bychom se jen zabavili, abychom zabili čas?»…

* * *

Tentokrát jsme šli k místu síly Suliji a Grand-Mistra súfizmu. Museli jsme se prodírat skrz houští, protože stezka za poslední roky silně zarostla. Ukázalo se, že stromy také zarostlo i samotné pracovní prostranství Suliji, obloha nad námi byla skoro schovaná za korunami vysokých bříz. Pracovat tady na osvojování nových meditací — už nebylo možné: energetická pole stromů «překrývala» a «přehlušovala» zjemnělost tohoto místa síly.

Ale kontaktu se Sulijou stromy nepřekážely.

Vladimír si sedl na kmen břízy, poražené větrem, a já jsem zůstala stát. Přímo přede mnou byl Obličej Božské Suliji…

Vladimír Ji popsal jako velmi energickou, intenzívně darující Svoji Lásku.

— To jsou Její Rty, nabízené k polibku, — řekl.

… Klopýtla jsem: Svatý Duch je Žena nebo Muž — měl by tedy nutně existovat «rozdíl ve vztazích»? Ale hned v té chvíli jsem pochopila, že tato otázka pochází od mojí «lidské formy»: v důsledku vytvořených stereotypů myšlení.

Vladimír, který postřehl můj zmatek, pokračoval:

— Pro Boha není důležité, koho miluješ: muže nebo ženu. Hlavní je naučit se milovat! Podívej se: vždyť Sulija miluje tebe, i mě — stejně!…

… Když jsem dál přemýšlela o té, pro mě nové skutečnosti, nepocítila jsem žádné rozpory. A — objímala jsem se a splývala se Sulijou právě tak, jako s Ostatními.

— Vždyť s pomocí ženského těla, — rozhodl se pokračovat Vladimír, je snadnější se naučit milovat. A… Sulija mi zakrývá ústa Rukou.

Udiveně jsem na něho zírala. Ale Vladimír se klidně usmíval:

— Ano, Sulija mi Svoji Ruku položila na rty a nedovolí mi pokračovat… Říká, že o tom — teď ne…

… Po včerejším Zjevení, týkajícím se negativní stránky mého minulého vtělení — můj emocionální stav získával tu a tam smutný nádech. Přemýšlela jsem, že jenom znalost chyb, ještě nenapravuje jejich následky. Usilování k Dokonalosti mi nedovolilo, abych se uklidnila! Chtěla jsem bez meškání všechno napravit! Vždyť se musím stát — bezchybnou!

Pokoušela jsem se obrátit se svými problémy na Suliju, ale žádným způsobem jsem nedokázala zformulovat dokonce jen samotnou otázku. Nakonec jsem to vzdala a rozhodla se, že si také přisednu na kládu.

— Sulija říká, že ses Jí chtěla na něco zeptat… Můžeš se ptát. Předám ti Její odpověď, pokud ji sama neuslyšíš.

Vladimír mi začal předávat Její odpověď ještě předtím, nežli jsem přišla na to, jak otázku zformulovat:

— Existuje několik jakýchsi vrstev v každodenním životě, které je nutné porovnávat — a vybírat z nich tu, která je nejvíce aktuální v určitý moment. Je to, například, — bezprostřední podporování Evoluce Univerzálního Vědomí, kontakt s přáteli, různorodá pomoc vtěleným bytostem, zabezpečení existence vlastního těla atd. Ale pokud si pro realizaci vybereš jednu určitou «vrstvu», nesmíš přitom zapomínat přihlížet i ke všem ostatním «vrstvám».

Obyčejní lidé žijí reflexy a instinkty. Přičemž velice mnozí z lidí — podle kvality duší — hůře, nežli průměrná zvířata.

Strategie duchovního vojína má na zřeteli prohlížení všech takových vrstev zároveň. A právě na tom základě probíhá výběr nejaktuálnější činnosti na každý den, na každou hodinu, na každou minutu svého života na Zemi!

Za půl minuty Vladimír pokračoval:

— Sulija doporučuje konkrétně si na papíře zobrazit vyznačené «vrstvy» vlastního života, poněvadž papír umožní si pro sebe zobjektivizovat úrovně aktuálnosti těch či oněch témat. To umožňuje lépe si uspořádat vlastní myšlenky a skutky.

Byla jsem připravena poslouchat dále, ale Vladimír mlčel. Pochopila jsem, že je to zatím všechno.

Ale nebyly mi zcela jasné pojmy «vrstev», a proto jsem se ještě přeptala.

K mému údivu mi Vladimír odpověděl, že si na to nepamatuje a vůbec nechápe, o čem mluvím. A když viděl němou otázku v mých očích, hned mi vysvětlil, že když Svatý Duch mluví přes něj, tak si zdaleka ne vždy tu informaci zapamatuje, pokud pro něho není aktuální: vždyť otázku nepokládal on, a odpověď také nebyla jím zformulována.

— Teď je s námi Sulija a Grand-Mistr súfizmu… přepnul na jiné téma Vladimír. — Oni říkají, že tě budou provázet během celého tvého vtělení i po něm. Říkají: přijmi Nás za Přátele — navěky!

Jak je to skvělé! Rozplývala jsem se ve společné radosti, a teď jsem pociťovala Grand-Mistra nově: intenzívněji, pokud to srovnám s naším minulým setkáním na Jeho místě Samádhi.

— Grand-Mistr říká, že by tě nosil na Rukách po vesmíru už dříve, ale ty sama ses tomu bránila.

Kdypak jsem já zvládla ubránit se takové nabídce?! Vždyť přece — já nejsem proti! Možná že se tehdy bránil Guru Nanak-2!

— Grand-Mistr říká, — pokračoval Vladimír, — až zítra, časně zrána, vstaneš — spatři nový zářící den tvého nového života: života s Námi, v Nás! Vejdi! A když vejdeš, — budeš žít Naším životem! A pak — velice mnoho problémů materiální úrovně odejde.

Přijímám tě — jako důstojného člena Rodiny Svatých Duchů!

Ale tento status — status Bráhmana — je třeba stvrdit odevzdáváním druhým lidem toho duchovního potenciálu, kterým tě My naplňujeme!

… S Vladimírem jsme ještě chvíli poseděli v Jejich Objetích — rozplývali jsme se, užívali si. Vladimír mě upozornil, že Grand-Mistr obvykle nevyjadřuje Svoji přítomnost příliš intenzívně. Podivila jsem se tomu, protože z mého pohledu byl On pociťován dost značně…

Je možné, že se tak projevil ještě jeden z odstínů odlišností mezi Svatými Duchy — Muži a Ženami?

Vždyť já vůbec nejsem proti tomu, aby mě Oni všichni nosili na Rukách po vesmíru!