054-O umění stýkat se s Bohem
O umění stýkat se s Bohem
S Vladimírem jsme hodně diskutovali, hlavně doma. A jedna ze situací, které jsem si nejvíce oblíbila, bylo zapojení našich známých Svatých Duchů do našeho rozhovoru. Vladimír Je slyšel a viděl natolik dobře, jako vtělené lidi. Někdy se u nás dokonce pořádala celá «konzilia», když jsme se zabrali do medicínské tématiky a posuzovali způsoby léčení něčích nemocí.
Zeptala jsem se:
— Jak je možné dosáhnout takového umění a možností kontaktování s Bohem?
— To přichází se zkušeností, podle míry osvojení všech toho hodných eonů mnohorozměrnosti, — odpověděl.
Já jsem jenom zadumaně vraštila čelo: «Ale kdy jen si všechno tohle osvojím já?!»
Když Vladimír viděl moji soustředěnost, pokračoval:
— Je třeba pokládat Bohu otázky — abychom pracovali společně s Ním. Pokud je nepokládáš — znamená to, že nemáš zájem. Musíme se učit společně s Bohem řešit vznikající problémy! Musíme mít společnou kreativitu! To je naše «učení na Boha»!
… Ano, Vladimír už, například, «sestavil koncepci» z poznatků, které obdržel od Boha. A neexistuje už skoro žádná země, kde by jeho knihy nečetli. A dorůstající generace bude vyrůstat na těchto knihách!
Ano, od Boha není třeba očekávat příkazy. Plnit příkazy — to je úděl psů, koní, strojů… Pro nás je mnohem správnější — zachytávat myšlenky a záměry Svatých Duchů. «Uč se chytat každý šelest Mojí Mysli» — tak kdysi učil Bůh Vladimíra.
Můžeme se ptát na rady, přinášet své vlastní návrhy. Bůh může dávat souhlas, opravovat, napovídat, jak bude nejlepší postupovat: tak nebo jinak. Anebo, pokud budu trvat na svém, — pak to On dovolí udělat po mém: abych se sama přesvědčila, že jsem nebyla v právu. Ano, právě tak se, konkrétně, — získává vlastní životní zkušenost.
Měli bychom se nakonec naučit myslet jako Bůh.
… Jednou, když jsme se vrátili unavení domů a chystali se k odpočinku, Vladimír náhle řekl, že mě nechá samotnou v místnosti, protože mi Krišna chce něco říci o samotě. Skoro smutně jsem provázela Vladimíra pohledem: «Ale jak já dokážu uslyšet instrukce milovaného Krišny… bez Vladimíra?! Vždyť já to skoro neumím! A vždyť chci slyšet nutně všechno!».
Ale když jsem se zamyslela, rychle jsem se uklidnila: vždyť kdo jiný, nežli On, by měl vědět, co a kdy je vhodné říkat?
Posadila jsem se pohodlněji, maximálně jsem se uvolnila v rozšířené anáhatě, zakázala si jakékoliv «závany» vlastních myšlenek. Ale… nic se nedělo, kromě toho, že jsem velice intenzívně pociťovala Krišnu: Jeho přítomnost v mojí anáhatě.
Ale za nějakou chvíli jsem najednou pochopila, že právě teď, v dané etapě mého rozvoje,slyšet nemůžu. Ano, slyším hlas... Ale co se mi pokouší říci? Ještě jsem nepochopila, že umění Mu rozumět, je závislé na schopnosti přebývat v trvalém kontaktu s Ním, a že musím v tu dobu «umožnit myslet» — jenom Jemu. Až pak se mi to začalo dařit.
Pokládala jsem otázky. Někdy se k Jeho odpovědím připlétaly i moje vlastní myšlenky, vyhledávala jsem je a odháněla. Chápala jsem, že teď, když se teprve začínám učit tak komunikovat, jsou moje chyby zcela přiměřené.
Na závěr jsem si zapsala následující:
«Tvůj další růst vědomí se musí uskutečňovat prostřednictvím lásky. Ale Lásky — na Mojí Božské úrovni! Buď — jako Já! A miluj — jako Já!
Hledej příležitosti darovat svoji lásku!
Rozdíl mezi námi je teď v tom, že Já zatím miluji tebe více, nežli ty Mě!
Usiluj vždycky ke Mně! Buď mým Sluncem — ve světě hmoty, mezi lidmi!
Poznávej: jak Já miluji tebe, jak Já miluji ostatní…
Ať všechno jde svou cestou, nestrachuj se o nic! Já — budu pomáhat kráse ve tvém životě!
Spoléhej na Boha! Jednou se setkáme bez jakýchkoli "překážek"! Zeď mezi námi — zeď úrovní rozvoje vědomí — se rozpadne, a my půjdeme spolu "bílým světlem"! Realizuj!»
Byla jsem přeplněná štěstím a steskem zároveň!
Můj Bůh — On se mnou mluví — a já Ho slyším! Není-li to veliké štěstí?!
Ale stesk vycházel z toho, že jsem chtěla ještě víc! Chtěla jsem se úplně a «nezrušitelně» rozplynout v Něm! Rozplynout se — tak, aby se… dotyky, objetí, polibky ve světě hmoty staly jenom drobnostmi ve srovnání s novými pocity a prožitky… A celou svou bytostí jsem chápala, že je to — teď — možné! A že se to musí uskutečnit!
Když jsem se nacházela v takovém rozpoložení, najednou jsem Jim oznámila, že až se tam dostanu úplně, vrhnu se na Ně a — Každého zvlášť — budu líbat! Trochu jsem se smála vlastní myšlence, vyjádřené takovou představou. A hned v té chvíli jsem pocítila, že se kolem mě začali také přátelsky smát. Bylo zřejmé, že to byli všichni Ti, Kterým jsem to slíbila.
Znovu jsem začala vzpomínat na celou cestu, kterou jsem prošla v tomto životě do současné chvíle: jak jsem zoufale hledala Lásku, a přitom dlouho nechápala, že po celý ten čas hledám Boha! A velice se mi chtělo věnovat Krišnovi verše — protože mě emoce lásky naplňovaly «až po okraj».
A poněvadž se mi báseň podařila velice rychle, pochopila jsem, že jsme ji skládali spolu:
«Čím je svět bez Tvého Světla?
Proč v něm žít, proč úsvit vítat,
Krásný, ale bez Tebe? Koho
Objímat?… Můj Milý, kde jsi?!»
A Ty v odpovědi k mým rtům
přilneš,
Zahalíš Láskou a šeptneš:
«Snaž se! Hledej — najdeš!
V Mých Stopách do Příbytku
přijdeš!»
Paprsky Slunce mi polaskáš kůži,
A teplý vítr vpleteš do vlasů!
Můj Bože, než Ty mi nikdo není dražší,
Můj milý Tao, Íšvaro, Alláhu!
Později mi Vladimír dal na pomoc jedno ze Zjevení od Juana Matuse, směřované kdysi k Aně. Týkalo se také umění slyšet a vidět. A pomohlo mi ještě více si tuto schopnost osvojit. Zde je:
«Sílu obdržíte podle míry vaší bezchybnosti.
Vidění a slyšení přichází s růstem osobní síly.
"Lidská forma" je to, co brání přijímat osobní sílu.
Celý Oceán Božské Síly je tu s námi. Ale musíme úplně shodit obal "sama sebe": obal zbytků egocentrizmu.
Zbavit se "sama sebe" — znamená rozplynout se ve Mně a dívat se Mýma Očima, slyšet Mýma Ušima.
Já — vidím a slyším.
"Propusť" sama sebe, dovol Mi — být tebou, konkrétně, — ve tvém těle! A pak se naučíš plnocenně vidět a slyšet.
… Je třeba splynout s tou Sílou, stát se Jí. A to také bude znamenat "stát se Člověkem Poznání".
Máte velice málo času a vůbec žádný na hlouposti. Nikdo neví, kolik dokáže ujít po stezce Síly a Poznání. A nikomu nebude prominuto, pokud udělá méně, nežli by mohl.
Já jsem Nagual. Je nás mnoho. A My všichni jsme připraveni vám pomáhat! My jsme vedle vás! My jsme s vámi v každé sekundě vašich životů! Neztrácejte ty sekundy nadarmo!
Abyste se mohli dívat s úsměvem do tváře smrti — musíte být bezchybní!».
