052-«Trepanace lebky»
«Trepanace lebky»
Za patnáct minut jsme přišli k místu síly Igla.
Zastavili jsme se, a Vladimír oznámil, že se gigantický Obličej Igla nachází přímo před námi — a my do Něho můžeme přímo vejít těly.
Vladimír popsal rozlišovací zvláštnosti Iglova zevnějšku: vlasy vyčesané do účesu Čerokýz (číro), s vetknutými péry — vždyť Igl je Božským Představitelem indiánské duchovní kultury.
— Igl navrhuje, abychom tu s Ním splynuli, počínaje Jeho obličejem, a konkrétně pocítili Jeho Ruce — jako svoje vlastní, — říká mi Vladimír. — Potom mi ukládá, abych se s Ním slila — ze strany všech segmentů.
Ale já jsem se tak zabrala do prohlížení Velikého Indiánského Božského Náčelníka, že jsem dokonce hned nepochopila to, co Vladimír říkal. Musila jsem se znovu zeptat:
— Současně zprava i zleva?
— Když to půjde. Nebo ze začátku vejít zprava, potom — zleva, potom — to samé s předními segmenty, potom — uvnitř «nového středního meridiánu».
Když budeš působit z předních segmentů — je třeba být tváří v tvář vzhledem ke svému tělu. Toho je možné dosáhnout jenom při úplném vyloučení «vrchněbublinosti». Sléváš se s Iglem — a díváš se Jeho Pohledem na vlastní tělo zepředu. Trénuješ takovým způsobem pohled Boha na materiální svět, představovaný v daném konkrétním případě — tvým vlastním tělem.
Můžeš soustředit pozornost na svoje oči — z hlediska zdokonalování jejich dalšího fungování. Ačkoliv pro oči existuje jiné cvičení, mnohem radikálnější. O něm ti povím potom… Ne, Igl říká: je třeba přímo teď!
Byla jsem úplně ve vytržení! Na jedné straně z toho «přímo teď». A na druhé, — z takového neobvyklého dialogu.
— Výborně, — souhlasil Vladimír. — Pak se tedy stáváš Mahádublem zprava zezadu vzhledem ke svému tělu. Jsi teď mnohem vyšší nežli tělo. A — děláš mu «trepanaci lebky»: sundáváš jeho bioenergetickou «stříšku» seshora. To ti umožní, abys rukama Mahádublu snadno sáhla do hlavy a vybrala z ní všechny temné energetické vměstky. Očišťuj především oblast zrakových nervů, očnice a zraková centra mozku. Na začátku to děláme v pravém zadním segmentu, potom to všechno můžeme zopakovat v ostatních.
No co, snadné!
Začala jsem pilně pracovat. Jediným nepříjemným následkem byla zesilující se bolest hlavy. Pociťovala jsem hlavu jako přebytečnou část vlastního těla, moc se mi chtělo sundat ji s krku a odložit někam na poličku — ať už si odpočine! Ale… musela jsem se smířit s její existencí na místě, které jí určil Bůh…
— No podívej, — ohlásil po nějaké době Vladimír, — Igl ti tleská!
Co je ještě třeba ke štěstí, když už ti tleská Bůh?! Rozplynula jsem se v úsměvu!
Ale tu hlavu se mi chtělo, přece jen, odložit někam zvlášť…
— Únava ve spojení s takovými jakoby «prasklinami» v hlavě je po podobné práci zcela přirozená, — odpověděl na moje nářky Vladimír. Nejlepší způsob, jak se úplně tohoto stavu zbavit, je něco pojíst a prospat se.
Ještě je třeba mít na paměti, že při takové únavě mohou vznikat bioenergetická zatemnění v hlavě. Ale jakékoliv pokusy zbavit se jich meditačními technikami vedou jenom k ještě většímu zhoršování celkového stavu. Proto opakuji, že jediným správným způsobem odstranění takové únavy je spánek, před kterým je třeba se posílit jídlem.
… Poněvadž jsme úkol naplánovaný na dnešní den splnili, poděkovali jsme Iglovi a vypravili se domů. Cestou se Vladimír znovu dotkl tématu přímého vnímání Boha:
— Když v podobných situacích dlouho pobýváme o samotě s Bohem, stává se pro nás odkrytou, dokonce jakoby dokořán otevřenou Realitou, a je snadné do Něho vstupovat a splývat s Ním. Když jsme byli na posledním místě a slévali se s Iglem — řekni: kdo byl pro tebe skutečnější: Vladimír nebo Igl?
— Igl… — odpověděla jsem, a vzpomněla si, jak jsem se hned nedokázala «vrátit na zem» z té meditace Splynutí.
— Chlapík! — zaradoval se nade mnou Vladimír. — Bůh se stal skutečnějším, nežli materiální předměty, než materiální tělo Vladimíra. Tohle je tvůj veliký úspěch!
