050-«Třetí patro»
«Třetí patro»
Za patnáct minut jsme došli na silnici ubíhající do dálky. Bylo časné ráno volného dne. Zatím se neobjevovali lidé ani auta. Beze spěchu jsme pokračovali k cíli.
Na jednom úseku silnice, kde bylo příslušné místo síly, mě Vladimír seznámil s novou důležitou meditací: seznámení s vchodem do prvotního eonu Svatého Ducha, přičemž nahoře, vysoko nad povrchem Země. Tam bylo světlo, bylo možné vnímat podivuhodnou jemnou a zářící Božskou Čistotu, která se skládala, jak bylo cítit, z Živé Blaženosti…
— To je jakési «třetí patro», po jehož podlaze můžeme chodit, — vyprávěl Vladimír. — Co je to za podlahu? Je to takovýmto způsobem vnímaná hranice s eonem o trochu hmotnějším. Svoje materiální těla necháváme na zemi, a sami — chodíme po tom «podlaží» nahoře. Je nutné, aby tam u těla vědomí — byly hlava a ruce… Sami jdeme ve «třetím patře» — a odtud se díváme na svoje těla, jdoucí dole.
Ale tohle je «třetí patro». A mezi ním a materiální úrovní je «druhé patro». To je eon ráje. On je o trochu hmotnější, nežli «třetí patro».
Ale ještě máme i taková místa síly na vysokých kopcích, kde můžeme být na obou «patrech» — společně s našimi materiálními těly. Z tohoto hlediska jsou nejzajímavější pracovní prostranství Ngoma.
Když se nacházíme na tomto nebo druhém «patře», můžeme například studovat strukturu jeho podlahy: z čeho se skládá? Může být podobná dunám ze zlatavého písku nebo oblakům.
Podle mě jsou to oblaka, — odpovídám. Jsou měkká, nadýchaná, něžná, jako pěna do koupele, já se v nich koupu. A svrchu na mě prší zlatý jiskřící teplý deštík — místo sprchy. A přitom jsou všichni — živí, skládají se z emocí Nečistší Božské Lásky, nadšení a požitku ze setkání!
— No tak tedy, teď — zabydluj «třetí patro», pokračoval Vladimír. — Jak vysvětloval Juan Matus Kastanedovi, pro to, abychom mohli dlouho pobývat v nějakém eonu, musíme v něm být v činnosti. Můžeme tam například vyletět — a plavat s pomocí ohromných rukou vědomí. Nebo — dělat psychofyzická cvičení. Nebo — kontaktovat se a rozmlouvat tam s Bohem. Přinejmenším se k Němu obracet se slovy, naplněnými emocemi: «Já Tě miluji!»… Nebo — je taková meditace: já jsem čisté vědomí, které se velice lehce rozplývá v Bohu… Můžeme si zatrénovat: já se rozplývám v té Živé Blaženosti Svatého Ducha…, potom se znovu shromažďuji jako lehoulinký obláček… Opakujeme to mnohokrát…
… Tak jsme šli, zaplaveni světlem materiálního Slunce, i Světlem Božím… Svět hmoty pro mě postupně ztrácel právo nazývat se jedinou realitou, a Božský Svět stále více doširoka otevíral svoje Brány a vstřebával mě do Sebe…
