044-Staň se Mou kolegyní!
Staň se Mou kolegyní!
Dnes jdu na návštěvu k Assirisovi, Danish Lady a Manuelovi!
Když jsme přišli na první z míst síly, která jsme měli na dnešek naplánovaná, zjistil Vladimír, že Assiris a Danish Lady splynuli Vědomími. Předtím se rozkládali v určité vzdálenosti od sebe, a Vladimír se chystal mi uložit, abych vešla s každým z Nich do Splynutí odděleně. Vladimír se žertem rozčiloval, že mu, prý, zničili všechny plány!… Ale Oni se pak rozdělili a zaujali «každý svoje stanovené místo».
Vladimír nás zavedl k pracovnímu prostranství Assirise. Hned jsem uviděla velkou Ohnivou Kouli Jeho Vědomí vysoko mezi břízami. Vešla jsem do Něho — a rozplynula se v nejintenzívnější Božské Lásce — tak, že se mi zdálo, že se rozechvěla všechna svalová vlákna mého těla!…
… Po nějaké chvíli mě Vladimír s úsměvem vzal měkce za ruku a «vrátil na zemi»:
— Sestup! Nevyčerpávej se! Dnes nás ještě čeká velká práce.
— Pojď, — pokračoval, — teď se podíváme z druhé strany na tu Část Assirise, Která je prezentována na tomto místě síly. Je tvarem podobná obrovské houbě pýchavce. Z rozměrově nekonečného Assirisova «Slunce Boha» v hlubinách — vychází jakoby noha houby, a tady, nad touto lesní mýtinkou, je vrchní část její «plodnice». Když ji zaplníme sebou, můžeme po «noze» této «Houby» přejít do «Podhoubí»…
Zatímco jsem se pokoušela prozkoumat Assirise v podobě houby, Vladimír najednou strnul a poté rychle odešel k bříze vzdálené asi dvacet metrů. A… přinesl odtamtud ohromnou úplně materiální houbu-křemenáč — bez jediné červivé dírky!
Assiris se silně smál…
Spokojený Vladimír se začal zabývat dalším hledáním hub, ale přitom nás nespouštěl z očí.
Začínala jsem už být unavená. Ještě k tomu jsem také chtěla uslyšet osobní instrukce od Assirise a… najít i «svoji» houbu. Ale nepodařilo se mi to.
Pociťovala jsem, že se Assiris celý čas usmívá, ale na intenzívní blažené Splynutí mi už nezbývalo sil. Nejspíš to tak bylo zamýšleno.
Vladimír se mě zeptal, jestli jsem neuslyšela, co mi Assiris říkal? Smutně jsem zavrtěla hlavou. On se usmál:
— No to — o «povrchnosti života»…
… Vydali jsme se dále — k Danish Lady.
Už když jsme přicházeli k Jejímu Mahádublu, pocítila jsem, jak mě začínají naplňovat známé vůně: ranní svěžest, vůně různých bylin, vlhké země, trávy pokryté rosou… Byly to vůně mého dětství, času bezstarostného štěstí… Tehdy jsme často jezdili k babičce, u které přímo za okny šuměl svými ohromnými korunami les…
… Vyšli jsme na křižovatku cest — tady se nacházel její Mahádubl. Ona, jak mi předtím vysvětlili, poskytuje na tomto pracovním prostranství etalon (vzor) Božskosti vrchní «bubliny vnímání».
Pociťovala jsem Ji velice zvláštně: jemně, půvabně! Vznikly ve mně asociace s pohádkovou vílou z mých dětských snů.
Slaďovat se s Ní bylo snadné, ale já jsem se znovu ze všech sil namáhala — abych Ji uslyšela!… Abych nemusela čekat, až mně předají Její slova pro mě, ale abych — už sama. Ale kdy to bude?!…
Přichází Vladimír, naslouchá Jí, a začíná se mnou mluvit, ale… «zeširoka»:
— Co musíme udělat, abychom sebou zaplnili Její Mahádubl? Musíme se na začátku «dostat» vědomím do Jejího Obličeje: zaplňovat Mahádubly Božských Učitelů je nejvhodnější tak, že začneme od Obličeje každého z Nich.
Dále — my se do Mahádublu «navlékáme» — a pociťujeme jenom Jeho nebo Ji, ale ne sebe.
Tak se stáváme, v daném případě, Jí.
A potom můžeme porovnat naše hlavy: Její a moji. Díky tomu se stane snadno pochopitelným, jakými si Bůh přeje vidět naše hlavy, včetně jejich obsahu.
Vždyť naše ádžňa je — obvykle — nejznečištěnější a nejhrubší čakrou. Je třeba ji vyčistit, zesvětlit, udělat ji právě takovou něžnou a průzračnou, jakou ji má Ona.
A až tehdy, když jsme tohle všechno provedli, můžeme snadno vnímat všechny Její myšlenky, jakož i myšlenky druhých nevtělených Božských Učitelů.
Konkrétně, Ona od tebe čeká naprosto «dospělé» vztahy k Ní. Ona chce s tebou vzájemně působit, ne jako s dítětem, ale jako s kolegyní. Ona je připravena s tebou spolupracovat, společně dělat obecně prospěšnou práci.
Ale na začátku tvého sloužení je třeba počkat, až se zformuje odpovídající situace. Pospíchat s tím by bylo nesprávné.
… Potom Vladimír pokračoval v této myšlence sám:
— Téměř všichni lidé, kteří v současnosti žijí na Zemi, jsou si jisti, že je pro ně Bůh nepoznatelný.
V současné době v Rusku… pokud začneme široce vykládat, že Bůh je poznatelný, že je možné se s Ním stýkat právě tak, jako s vtěleným člověkem, bude to posouzeno jako psychopatologie nebo ziskuchtivá lež!
Ale ve skutečnosti jsou Božští Učitelé daleko důstojnější Přátelé pro ty lidi, kteří žili a žijí v souhlase s Boží Vůlí! A Oni se stávají — pro Své důstojné žáky — právě tak skutečnými, jako vtělení lidé. A dokonce i mnohem skutečnějšími!
Přijela jsi sem už podruhé — a už ses setkala s možností přímo se kontaktovat s Bohem. Ale pro nás už je to úplně běžné…
* * *
Kolik já už mám Božských Učitelů-Pomocníků! Já se skutečně neztratím! A být «maličká» mě už i samotnou omrzelo!
Ve vlastních očích jsem až vyrostla!
Cítím se jako koníček před startem dostihů: netrpělivě a vzrušeně vyskakuji — tak kdy už, kdy už mě pustí — a já vyrazím rychleji než vítr?!
… Aňa také našla velkého křemenáče.
Všichni teď svorně trhají kopřivy: aby je pak doma pojedli, a nasušili na zimu.
… Najednou Vladimír říká, že přišel Manuel a prosí nás, abychom se vydali k moři…
