032-David byl mojí mámou?!
David byl mojí mámou?!
Samo sebou, že zvědavost mi «nedala»: chtěla jsem si vyjasnit mnohem více podrobností. Ale Aňa i Larisa mi nejednou dávaly znát, že zvědavost takového druhu Bůh nepodporuje. Výjimku představují pouze ty případy, kdy to má praktickou hodnotu pro rozvoj konkrétního žáka. To, co skutečně potřebuji o tom vědět, mi určitě bude řečeno.
A tak jsem tedy trpělivě čekala…
Ještě jsem se rozhodla pochlubit Aně, že u mě doma byli David a Sarkar, a že mě David nazýval svojí dcerou, a že jsem s Nimi tancovala… Dál už jsem nemohla nalézt slova, kvůli přebytku emocí, musela jsem se uklidnit a omezit se jenom na otázku k Aně: «Je zajímavé, že Oni přišli právě ve dvou… Proč?»
— Vždyť přece David ve Svém minulém vtělení byl ženou Sarkara, — odpověděla klidně.
V mých myšlenkách vznikla dlouhá pauza… Tak co z toho vychází… David byl mojí mámou?! A Sarkar tehdy…
Aby v mojí hlavě nevzniklo «krátké spojení», hned jsem ty myšlenky odsunula dále, aby tam spokojeně odpočívaly do těch časů, dokud se konečně všechno nedozvím.
Vždyť jsem ještě navíc kdysi zvládla být Guru Nanakem, přičemž v mužském těle. O tom jménu jsem už přemýšlela mnohem klidněji, dokonce jsme se s Aňou na internetu podívaly, jak vypadá Nepál! Nádhera! A můj klášter dokonce ještě v horách byl!
Zeptala jsem se ohledně parku v mém městě, který připomínal Apoštol Ondřej.
— On říkal, že jsi tam měla nějakou příhodu se psem.
Zamyslela jsem se. Co by to bylo za příhodu se psem? V každém případě se žádná negativní událost určitě nestala. Je možné, že nějaký pejsek prostě ke mně přiběhl, aby se se mnou «pozdravil». Ale že by se něco takového přihodilo v parku — na to si také nevzpomínám. Začala jsem být rozladěná, ale Aňa mě povzbudila tím, že řekla, že On mě určitě přivede na správnou myšlenku v tomto směru.
A až později, před usnutím, když jsem stále ještě probírala všechny možnosti setkání se psy, jsem si vzpomněla! Nebyla to tak úplně příhoda. Jednou jsem se vydala prohlédnout jeden palouček v parku, ale uviděla jsem, že už ho obsazují kynologové. Bylo zřejmé, že to bylo místo společného tréninku a přípravy na výstavu psů. To znamená, že to také je — pracovní prostranství Apoštola Ondřeje!
Skvěle! Vždyť se přitom ukázalo, že je to celkem nedaleko od místa síly Rady! Vladimír Ji už uviděl na minulých fotografiích, ale tehdy jsem nevěděla, jaké meditace tam můžu dělat. A prostě jsem jen pobývala v blažené radosti, kterou mi Rada darovala.
Tolik informací… Jak to všechno «strávit»?
Stojím na samém prahu vzpomínek… — naprosto nemyslitelných a nemožných, podle názoru většiny lidí!
Ale vždyť jak dlouho a jak vášnivě jsem po tom toužila! A kolik slov jsem musela vyslechnout od druhých lidí o mojí «víře v utopii» a o tom, že «nejsem z tohoto světa» a «jsem divná». Jak jsem trpěla tím, že mě od sebe tak «oddělují», dokonce i lidé, kteří mi vyznávali lásku: prý, ty jsi tam (jakoby z jiné planety), a my jsme tady!…
Ale moje sny se teď začínají vyplňovat, a to přímo vzrůstající rychlostí, — dokonce i ty nejfantastičtější, «nejutopičtější», ty, co vypadají nejnepravděpodobněji!
… Teď si vzpomínám: minulé léto jsem s velice dobrým, jak jsem si myslela, přítelem, — plánovala skvělou letní dovolenou v přírodě, pod stanem u jezera. Pociťovala jsem, že se naše vztahy stávají významnějšími, nežli jenom přátelskými, a měla jsem z toho nevýslovnou radost… A náhle, přesně dva týdny před dovolenou, on najednou všechno ruší! Přitom tak kategoricky, a z mého pohledu nelogicky, že jsem se z toho dlouho nemohla vzpamatovat. Proč? Co jsem udělala špatně?!
Ale v té době jsem se už naučila chápat, že čím je nelogičtější situace, tím více je v ní Vůle Boha. A tak jsem tento rozchod prožila dost klidně.
No a co! Už následující (to znamená současné) léto se splnilo moje očekávání… setkání s Bohem! Jako by mi On říkal: «K čemu by ti byl? Přijď radši na schůzku se Mnou! A dostaneš — «jako přídavek» ke Mně — jezera, a rybky, a kachničky, a… Moji Lásku!»
