29-«Menšiny»
«Menšiny»
Ti, kdo se opovržlivě chovají k cizímu pohlaví, dostanou napříště zaručeně těla právě tohoto pohlaví, a přitom v sociálním prostředí takového stupně primitivizmu, aby na sobě naplno zažili stejné opovržení.
Právě tak je to i s faktorem národnostním, náboženským, i s problémem «sexuálních menšin»: kdo přehlížel nebo nenáviděl lidi kvůli tomu, že «nejsou takoví, jako já», «nejsou takoví, jako my», — toho bude Bůh učit soucitu s cizí bolestí prostřednictvím jeho vlastní bolesti. To je jedno z nejběžnějších Božích pravidel při naší výchově.
Právě kvůli tomu On i vytváří těla různých «menšin», aby do nich mohl vtělovat ty hříšníky, kterým se ty «menšiny» nelíbily.
A naším úkolem je naučit se působením toho všeho nerozdělovat lidi na «svoje» a «cizí» podle žádných znaků dělitelnosti. «My všichni jsme děti Boží!» — tomu nás učí Bůh: «Není totiž rozdílu mezi Židem a Řekem, neboť tentýž Pán všech je bohatý ke všem, kdo Ho vzývají!» (Ř 10:12) Právě tak i podle jakéhokoli jiného lidského vnějšího znaku.
Ale co je při hodnocení lidí podstatné — to jsou jejich guny. Přičemž musíme milovat všechny lidi, i když různým způsobem: někoho obdivnou láskou a úctou, někoho — tak, jako milujeme děti a přátele, a někoho — láskou soucitnou. Ale hlavně nesmíme nikoho nenávidět a pohrdat jím!
«Tak i Boží učedník. Jestliže je moudrý, — postihuje principy učení. Tělesné formy ho neoklamou, ale on pohlédne na stav duše každého, (když) s ním začnou mluvit. Ve světě existuje mnoho zvířat, která mají (tělesnou) formu člověka. Když je rozpozná, hodí sviním žaludy, skotu dá ječmen, slámu a trávu, psům hodí kosti, otrokům dá obilí, dětem dá dokonalé.» (Filipovo Evangelium, 119)
