Cesta Duchovního Srdce

Lidé

Ježíš přišel na Zemi kvůli tomu, aby lidem pomohl najít Otce Nebeského. Pokoušel se jim vyprávět o Otci, ale jen nemnozí dokázali chápat Jeho slova, a i ti je vnímali jenom částečně.

A tehdy Ježíš přistoupil na veliké sebeobětování: On dobrovolně vydal Sám Sebe na mučivou smrt ukřižováním — aby vzpomínka na to, co říkal, nezmizela, ale posloužila následujícím lidským pokolením.

On přinesl Sám Sebe jako oběť lidem (a vůbec ne Bohu, jak fantazírovali někteří apoštolové), On je velice silně miloval a dal Sebe celého, aby jim pomohl.

Ale přitom On rozděloval lidi do následujících skupin:

První — «svině» a «psi», před kterými nemá smysl rozhazovat perly duchovních poznatků, protože ty perly rozšlapou nohama, a poté roztrhají i vás (Mt 7:6).

Druhá — pokrytci-«vlci» (Mt 10:16; 23:13-35).

Třetí — ti nemnozí, kteří jsou skutečně schopni přijímat nejvyšší poznatky.

On o tom mluvil bez nenávisti ke «psům», sviním» a «vlkům». Chápal, že jsou to jenom nerozumné děti, pokud se podíváme na jejich věk z hlediska evoluce duší; a oni «nevědí, co činí», dokonce, ani když Ho křižují (L 23:34).

A k takovému vztahu k nim On vyzýval i druhé lidi: «… Já vám však říkám: Milujte své nepřátele! Žehnejte těm, kdo vás proklínají, konejte dobro těm, kdo vás nenávidí, a modlete se za ty, kdo vás pomlouvají a pronásledují, — abyste byli synové svého Otce, který je v Nebesích. Vždyť On dává Svému slunci vycházet na dobré lidi i na zlé a posílá déšť na spravedlivé i nespravedlivé!» (Mt 5:44-45).

To, co bylo řečeno, je hodnotné nejen pro historickou analýzu. Neboť uvedená klasifikace lidí a jejich chování je typická pro jakoukoliv společnost jakékoli země. S těmi samými jevy se konkrétně setkává každý Mesiáš nebo duchovní vůdce, nesoucí lidem nejvyšší poznatky o Bohu a Cestě k Němu: on se nakonec přesvědčuje, že ať už jakkoliv promlouvá k davu učedníků o Nejvyšším, — převážná většina je stejně neschopná to pochopit a při první příležitosti projevuje tendence klesnout do primitivních náboženských her, a to i ještě horších, a také má sklon udávat a zabíjet ty, kteří kvůli pomoci jim obětovali sami sebe.

Ale to neznamená, že pomáhat jim je zbytečné. Pomáhat je třeba, jenom bychom neměli počítat s rychlým výsledkem: vývoj mladých duší prostě probíhá pomaleji, nežli by chtěli evolučně vyspělí vůdcové. A žáci ještě mají čas do «sklizně».

Zkoumané psychologické zákonitosti různých evolučně-věkových skupin lidí objasňují i mnohé sociální procesy a jevy, takové jako projevy náboženského nebo politického fanatizmu, a také například napomáhají pochopení toho, co je to «patriotizmus».