Cesta Duchovního Srdce

Nuance meditační práce od Mistra

Meditační práce ve fázi buddhi jógy:

– Meditace by měla začínat rozprostřeným stavem vědomí. Člověk se musí stát velkým. K tomu nám dobře poslouží moře – prostor nad mořem, který vyplňujeme sebou-vědomím.

Předtím v rádžajóze jsme pracovali z těla a uvnitř kokonu. Chceme-li pracovat s buddhi, musíme se stát velkými, jinak to nebude fungovat.

* * *

– Nezbytně musíme cítit ruce vědomí! Pokud nepracujeme rukama, neuvědomujeme si sami sebe, ztrácíme smysl sebeuvědomění. Bez rukou jsme v Příbytku nepotřební.

– Ale, co když necítím ruce vědomí, co to znamená?

– Je to psychopatologie. Nauč se to. Copak ses narodila bez rukou, nebo co? Ruce ti musí zesílit.

* * *

– Člověk se musí usmívat vědomím. Úsměv by se měl stát trvalým stavem.

Za tím účelem se můžeme naučit vnímat svou tvář v anáhatě těla, dělat sami na sebe obličeje (vtip), a pak úsměv přenést mimo anáhatu těla: nahoru, dolů, všemi směry. Pak se úsměv těla na tváři stane přirozeným.

* * *

Bůh je nejen Láska, ale také Moudrost a Síla, a proto je třeba pociťovat svůj antropomorfismus v Oceánu Stvořitele s úplným přenesením veškerého sebepociťování: hlava – rozum, intelekt; hrudní koš – láska; břicho (hara) – síla.

Vnímejte celistvost všech tří aspektů obsažených ve třech dantianech:

Myslící – vrchní; milující – prostřední; vyživující oba jmenované – spodní.

Musíme se naučit vědomím myslet.

* * *

• Můžeme používat dvě varianty meditační práce v závislosti na vnějších faktorech:

1) Když jsme unavení a prostředí není zcela příznivé:

Z dolní zadní části anáhaty natáhneme ruce podél vektoru stupnice multidimenzionality zpět, hluboko do Příbytku Stvořitele, pak vědomí proudí za rukama. A ačkoliv není možné zcela vstoupit do Příbytku a Splynout se Stvořitelem, je možné vyhrnovat rukama Energii z Příbytku a vysílat tyto vlny do těla. Pokud budeme pracovat tímto způsobem, budeme se upevňovat v bytí Božím Vědomím – je to lepší než nečinnost!

2) Když je dostatek síly a příznivé prostředí, pracujeme podle plánu.

Je tu jedna nuance: ponořením se do Oceánu Stvořitele lze tvář vědomí obrátit do hloubky. A jako jsme se dívali z anáhaty zpět do hloubky, tak se nyní díváme do Hlubiny, do samotného Božího Srdce. Pohybujeme se tedy za pohledem, noříme se do Hlubiny.

* * *

– Musíte se přinutit pracovat meditativně každý den, postupně si zvykat na nové stavy, žít v nich (provádět poslední meditace).

To nelze udělat rychle, vyžaduje to měsíce práce.

Je třeba mít praxi stoupající úrovně v posledních meditacích. Pokud si člověk manasem vzpomene „co mám ještě dělat?“, určitě se vrátí do hlavy. Musíme si to pamatovat a pracovat buddhi. Pak lze snadno přecházet z jedné meditace do druhé, vracet se na začátek atd.

Je lepší pracovat ráno, když jste v aktivní formě, a pak se věnovat všemu ostatnímu.

Pokud je to špatné s rukama vědomí, pak si vzpomeňte na meditaci „ brachiace¹ “.

* * *

– Pokud meditace nefunguje od první chvíle, je třeba zjistit z plánu (zda se něco nevynechalo) a opakovat, a opakovat, 1000 krát opakovat. Je třeba vytáhnout vše cenné z hlavy do Příbytku a zadupat shora vlastním mahádublem, vrhnout se na tělo, a pak jsou všechny problémy odstraněny.

– Je pošetilé zasvětit celý život například neustálému půstu, abyste se vyrovnali se svým tělem. Je třeba prolomit silně zažité stereotypy, hledat nové metody a formy práce. Je také pošetilé strávit celý život na jednom místě síly jen proto, že je Svaté!

Člověk by měl zapomenout na své neúspěšné pokusy o práci a zapamatovat si ty nejlepší.

Usneme-li v meditaci, vědomí bude pokračovat v práci (lépe ve dne, protože večer se hromadí únava).

Je třeba se naučit pracovat vleže, vynaložit na to úsilí, neboť v tomto případě je třeba udržet vertikalitu vědomí, přičemž se musíme pociťovat za hlavou těla.

* * *

– Někdy lze nečistoty v těle odstranit hned najednou. Pokud jsou však tkáně těla již postiženy zánětlivými procesy, tvoří se v postižených částech těla energetické nečistoty znovu a znovu. Pak je nutné tělo čistit různými způsoby spolu s léky. Někdy tento proces trvá velmi dlouho.

* * *

– Co je to dživa a buddhi?

– Dživa je s manasem v těle.

Buddhi je vyvíjející se rostoucí vědomí. Činností buddhi je meditace – není to myšlení, jak se domnívají někteří jogíni (hinduisté).

Člověk ji může zkoumat, když je svým vlastním mahádublem, odděleným od těla.

Je třeba meditovat, pracovat s plánem. Každý by si měl vytvořit plán a pracovat.

* * *

– Když je slunečno, jde dobře rozlévat se vědomím, ale když je zataženo, tlačí nás to k tělu. Ale měli bychom si vzpomenout na moře, rozpřáhnout paže (vědomí), napřímit se a vzpomenout si na meditaci Atlanťanů. V některých místech je lepší se rozprostírat prostřednictvím mahádublu za obzorem.

 

Proto nám bylo dáno tolik metod.

* * *

Mistr u ohně:

– Chcete meditaci?

Já jsem les: já – nejsem, je jen les;

Já jsem na planetě Zemi;

Já jsem Absolutno; dále v Příbytku jsou ruce.

* * *

– To hlavní je rozpřáhnout paže vědomí. Pokud nerozpřáhneme ruce, cítíme se jako zavinutí kojenci. Meditace začíná aktivací rukou vědomí, tj:

1) je třeba pocítit ruce;

2) je třeba s nimi něco dělat: čistit tělo, držet a hladit živé bytosti, hledat druhé lidi a pomáhat jim.

– Musíte se nejen dívat na svět kolem sebe, ale, jak učil Don Juan Castaneda, musíte naslouchat prostoru. A to se daří i na mnohem větší vzdálenosti.

– Pokud se ptáte „jak se zbavit hlavy?“, je to otázka indrií. Dávejte si pozor na své indrie!

* * *

– A pamatujte: existuje jen Jednotný Organizmus, Který je Vším!

Neměli bychom přemýšlet: „tady je Bůh“, „a tady jsem já“. Jsme Jednotný Organizmus.