Cesta Duchovního Srdce

Lekce výchovy od Mistra

Proces naší výchovy probíhal následovně:

Když Mistr zaznamenal v nás projevy nějakých neřestí, dlouho čekal, až si toho všimneme sami a napravíme se. Pokud žáci podobné projevy neřestí opakovali, Mistr na to poukázal alegoricky na příkladu, který přímo neukazoval na viníka. Pokud ani tento postup nefungoval, došlo k otevřenému rozhovoru, ale to nebylo vůbec urážlivé. Bylo to bolestivé, ale ne urážlivé, protože každý chápal: je to pravda, není co namítat, omlouvat se je zbytečné, je třeba na sobě pracovat.

 

* * *

— Ano, zatím jsi na své cestě stále představitelem pozemské profese. Jasně víš, co musíš udělat, když vykonáváš pozemskou práci. Je to pro tebe snadné a navyklé. Ale zároveň si dovoluješ zapomenout na kroky, kterými tě vedli Božští Učitelé.

Schováváš si je pro sebe, pro případ nouze. Tato práce se pro tebe nestala smyslem existence, ale dál takhle jít nelze!

Tyto Znalosti jsou neocenitelným darem, nemohou patřit jen tobě. Byly ti darovány Bohem, abys je mohl darovat dalším lidem.

Teprve když vytrhneš „kořeny“ světského člověka, budeš moci jít dál.

Můžeš vlastnit pouze to, co dáš. To, co dostaneš, ti nepatří, není to tvoje, je to „úvěr“, který musíš splatit s „úroky“, je to tvůj dluh.

A co je nejdůležitější, můžeš s tím začít hned teď – splácet úvěry, vracet dluhy.

Stará slupka ti už nemůže sloužit. Buď ji odhodíš, nebo se vrátíš zpět.
 

A ty dobře víš, že další šance se v dohledné budoucnosti nemusí naskytnout. Bůh není násilník: pokud nechceš, budeš muset (někdy velmi dlouho) čekat na další příležitost, i když budeš velmi chtít. A neodpustíš si, pokud neuděláš vše, co bys mohla.

Ty se ještě pořád měříš lidskými měřítky a z tohoto pohledu určuješ, co je dobré a co špatné.

Ale zeptala ses na to někdy Boha? Ačkoliv ty, i když se zeptáš, tak spěcháš s odpovědí a vybereš si tu, co se ti nejvíc hodí.

Začni se starat o ostatní a úplně na sebe zapomeň – to je pro tebe teď nejdůležitější.

* * *

— Dokud budeš hledat ochranu a oporu v lidech, ať už v jakýchkoli, a budeš se na nich závislá, nic se ti nepodaří. Nebudeš schopna překonat pochybnosti a strachy.

Jen Bůh! Ve všem Bůh! Ve všech Bůh! Poslouchej, zapamatuj si, přijmi, pochop! Nevím, jak ti to ještě víc vysvětliit.
 

On je Ochrana, Opora, Pán a Vládce tvého osudu! Jen na Něm závisí vše v tomto světě, a také vše, co se ti děje, je pro tvé dobro.

Nespěchej, dej Bohu čas, aby se projevil, protože hmota je nečinná. A pak Ho budeš moci vidět ve všech a ve všem.

Přijímej vše, co se děje, pokud ne s radostí, tak alespoň s vděčností za Jeho péči o tebe. Cožpak tohle není spravedlivé?

Radost, plné přijetí a porozumění přijdou, pokud budeš vynakládat nejen úsilí, ale nadměrné úsilí v tomto směru.

* * *

— Z vás všech Bůh reaguje pouze na mé volání. A vy jste nějak zvadli. To je pochopitelné: na jedné straně je to zákon sinusoidy; na druhé straně je to fyziologicky podmíněné potlačení funkce epifýzy spojené se zkrácením denního světla a následnou změnou hormonálního pozadí, potlačením emocionální sféry...

Ale to by nemělo mít žádný vliv na naši lásku ke Stvořiteli!

V Příbytku je vždy Světlo, Radost, Láska, je třeba žít Tam!

Další otázka služby Bohu – ta je mnohostranná. Osobní hledání nových meditačních postupů není jen úkolem Mistra. Ano, snažíte se a děláte, pracujete, sloužíte Božímu dílu, kdo jak může, ale to nestačí. Je třeba hledat lepší meditační cesty ke Splynutí s Tvůrcem a k upevnění se v těchto stavech.

Neobviňuji vás, jen chci, aby každý sám usiloval, usiloval k Bohu.

Vaše meditační potíže souvisejí právě s vyhasínáním lásky a touhy po Bohu a osobního neustálého hledání.

Nevyzývám vás, abyste se hned teď zapojili do hledání, ale je třeba pracovat tímto směrem.

Mistr na místě síly Ptahotepa:

— Kdo teď odpoví na otázku „kdo jsem?“, že je Natasha, Olya, Oleg... — dostane dvojku!

Já jsem Ptahotep!

Kdo na otázku „věříš v Boha?“ odpoví

„ano“ — dostane dvojku!

Studujeme Boha, abychom Ho poznali, milovali a stali se Jím.

O správnosti jednání:

Pracovali jsme v lese a já jsem na krku jedné ze studentek uviděla ováda. Chtěla jsem ováda zabít, ale bála jsem se silně udeřit, protože měla tenký krk. Výsledkem bylo, že jsem ováda jen lehce udeřila a vyplašila ho.
 

Mistr: „Takhle se přece nebije!“

Já: „Má příliš tenký krk.“

Mistr: „Nesmíš ji bít do krku, ale do ováda!“

O odpovědnosti za zvyšování síly vědomí:

— Jedna věc je, když existuje maličký špinavý človíček s vědomím velikosti kukly, pak je škoda, kterou způsobuje, minimální. Jiná věc je velké vědomí, které svými hrubými stavy mrzačí celé své okolí.

* * *

— Péče! Pokud jsme v sobě tuto vlastnost nerozvinuli, nemůže být řeč o žádném duchovním pokroku.

Bůh se stará o každou duši.

Etická čistota by měla být pro duši vždy bezpodmínečná a sounáležitá, a ne jen tehdy, když se na tebe někdo rozzlobil.

— Odpovědi se nezapisují do paměti, pokud si žák neklade otázky.

Kromě toho je při učení se na Stvořitele nezbytné, naučit se tvořit. Pokud se člověk nenaučil tvořit, vytvářet kolem sebe harmonii, mír, stát se sám tím centrem, ke kterému se ostatní přitahují, pak se může „připojit“ k dobru tím, že najde harmonické lidi. Pokud se to nepodaří, pak je třeba se usídlit uprostřed harmonie přírody.

O kontrole:

— Tvoje impulzivita, ukvapenost v myšlenkách a činech mě unavuje. To je třeba okamžitě napravit! Oslabuješ kontrolu nad sebou, a tu je třeba posilovat s růstem vědomí. Pokud se nebudeš ovládat, všechno, čeho jsi již dosáhla, se promění v prach. Vzpomeň si na Elizabeth Haych — opravdu to chceš? Nemůžeme žít uvolněně, nemůžeme „skládat ruce“. S růstem tebe jako vědomí musí růst i tvá sebekázeň a kontrola nad myšlenkami, slovy a činy. Jinak prohraješ v této bitvě o své Osvobození.

O usilování ke Stvořiteli:

— Bez vášnivé lásky a usilování o Stvořitele, o Splynutí s Ním v lásce, můžeme velmi rychle degradovat a ztratit všechny meditační úspěchy.

Je třeba se neustále snažit o vyšší meditace. Pokud se vracíme a upevňujeme se v již osvojených, dochází k velmi rychlému meditačnímu úpadku.

Bůh musí vstoupit do života a stát se aktivním účastníkem všech životních situací. A nejen na místech síly, ale i v každodenním životě je třeba hledat blízkost, splynutí, jakoukoli příležitost být s milovaným Stvořitelem.

To se realizuje mimo jiné prostřednictvím osobního hledání, neustálého úsilí v zaměření na Stvořitele.

— Boha je třeba milovat více než Školu. Ano, tady jsou ti nejlepší přátelé, spřízněné duše, blízcí lidé.

Ale naším úkolem je splynout s Tvůrcem, a toho lze dosáhnout jen
prostřednictvím meditace, touhy, snahy o Splynutí s Ním.

O vzestupu na duchovní Cestě a práci se žáky:

— Je nutné mít neustále na paměti celý žebřík duchovní cesty. Pokud si pamatujete pouze jednotlivé příčky, je to velmi nestabilní, a pokud se příčka „prošlapala“ nebo se viklá, člověk spadne.
 

Pokud však drží celý žebřík pohromadě, můžete předem přijmout opatření a použít jinou příčku, a přitom vynechat poškozenou.

Samostatně vytržené části metodiky nepřinášejí užitek, důležité je celé schodiště jako celek. Pak je jasné, co a jak zadávat žákům, a ne jen tupě hledět do plánu a postupně jim dávat přesně podle plánu to, co zatím nemohou pochopit, jen proto, že je to tak napsáno.

Pročítám si plán. Pokud jste něco přehlédli, vezměte si plán, pohodlně se usaďte a promyslete si celý program od začátku s plným porozuměním strategie rozvoje.
 

Pokud je strategie jasná, objeví se taktické meditační kroky, hledání nových postupů a jak to udělat lépe.

Je třeba si prohlédnout celý plán práce od začátku a nečekat, až ti řeknou, že tady máš nedostatky a udělej to a to. Tak ne!

Musíme spolu s Bohem, ve spolupráci s Ním, s porozuměním toho, co Bůh chce, pracovat a odstraňovat všechny meditační nedostatky.

Je nutné abychom plně pochopili logiku a krásu celé metodologie Cesty jako celku, tak jak nás vede Bůh.

Je třeba se stát tvůrcem a pánem svého osudu při plném pochopení toho, co Bůh chce, a při plné spolupráci s Ním.

— Od rána se nezbytně musíme ponořit do anáhaty, do stavu totální reciprocity. To je třeba vtloukat do hlav žáků „“holí“, jemné metody zde nepomohou.

Doporučení pro učitele rádžajógy:

Pokud vás lidé, kteří přišli na lekci poprvé, velmi upřeně a napjatě sledují z adžny, vytváří to velmi napjatou a nepříznivou atmosféru.

Je třeba je posadit na podlahu a požádat je, aby zavřeli oči a naslouchali tichu, například uvnitř sebe.

— Je třeba zkontrolovat, zda na těle není syntetické oblečení, protože syntetika (ne všechna) nepropouští energii a nic se nedaří. Je také třeba zkontrolovat podložky, protože šavásana nemusí vyjít (při šavásaně se vědomí propadá dolů); zkontrolujte, zda na kalhotách nejsou těsné gumy, protože těsná guma narušuje krevní oběh a také nic nefunguje.
 

— Lidé se mohou stydět za své přirozené potřeby, a je třeba si o tom před lekcí promluvit. Že pokud někdo potřebuje na toaletu, je nutné to udělat hned, a ne to držet. Jinak člověk nejenže nebude schopen pracovat sám, ale ani ostatním to nedovolí.

Vysvětlit mu, že on nic nevynechá, protože ostatní budou jednoduše opakovat poslední cvičení.

— Zapamatujme si to sami, protože pro žáky je to důležité: pro úspěšnou meditační práci je nutný plnohodnotný noční spánek. Pokud je tedy práce žáků spojena s noční činností, je třeba o tom informovat.

— Nejlepší způsob, jak vše pochopit a zapamatovat si,

— je naučit to někoho jiného!

Jak zadávat meditaci:

— Meditaci je třeba zadávat ne intelektuálně. Samozřejmě je třeba mít promyšlený plán, ale pokud se něco nedaří, je třeba improvizovat. Můžete se vrátit zpět a zopakovat tento moment, ale pouze tak, že to, co říkáte, uděláte desetkrát silněji než ostatní.

Jen tak můžete sdělit to, co jste chtěli říct, a pouhé opakování nikdo nepotřebuje. Bůh v procesu vedení meditace pomáhá, napovídá nejlepší kroky a slova jak pro vedoucího, tak pro všechny ostatní.

Není třeba se za každou cenu snažit projít celý předem připravený a naučený plán meditace. Pokud se to nedaří, je třeba se zastavit, vrátit se a zopakovat to, nebo změnit některý prvek. Existuje mnoho metod práce, nikdo vás nehoní: nejde o přednášku, povinnost nebo časově striktně omezenou činnost.

Meditace je vzájemné darování Lásky: své lásky a Lásky Boží.

Pokud meditace nefunguje a cítíš, že se ti nedaří, zkus se uvolnit a nechat se vést Bohem. Znamená to, že předem připravený plán v daném okamžiku nefunguje. Je třeba se snadno a rychle
přizpůsobit, improvizovat, hledat nové možnosti.

Při meditaci se nauč mluvit beze slov! Předávej stav tak, aby ho mohli pocítit ostatní. Slov by mělo být málo. Tak málo, aby tě žádali, abys mluvil dál, a netrápili se tím, že nevědí, jak zastavit tvůj proud slov.

Nauč se mluvit přímo z vědomí do vědomí. Pokud vědomí umí milovat a myslet, pak by mělo umět i mluvit. Předávej mu dar výmluvnosti.

Důležitá nejsou slova učitele, ale jeho energie. Pokud nemáš sílu, můžeš vrčet z hará, křičet, čistit si manipúru – a energie se obnoví.