Část 2.

Konec výuky ve Škole.

Život o samotě s Bohem

Božské vzdělávání. Všechno řeší láska!

"... Láska přikrývá spoustu hříchů."

1. list Petrův 4:8.

Prvních několik let bylo nesmírně obtížných. Vždyť práce ve skupině je mnohem efektivnější a živější než práce o samotě. Zdálo se mi, že Cesta skončila, že nejsem hodna Boha a že mi On už dál nebude pomáhat a vychovávat mě... Ale v tom jsem se velmi mýlila. Bůh mě učil dál!

A já jsem se učila znovu s Ním komunikovat, naslouchat Mu, poslouchat Ho a spoléhat se jen na Něho. A také Mistr mě dál vzdělával, jen jsme teď měli mimotělní komunikaci.

Někdy jsem cítila jeho přítomnost během meditací, když mi dával ponaučení, občas mě vychovával i ve spánku.

* * *

Velice se mě rozbolela levá noha pod kolenem a koleno samotné oteklo.

– Co je to, Pane? Kvůli čemu?

– Tvůj zvyk spoléhat se ve všem na Mistra musí být odstraněn. Takhle to dál nejde!

Jedině tehdy, až se budeš zcela spoléhat na Mne, když se na Mne naladíš a budeš se Mnou komunikovat, bude možný tvůj další rozvoj a zdokonalování.

To neznamená, že musíš zapomenout na všechno, co tě Mistr naučil. Ale musíš jen opustit všechny naděje a myšlenky na obnovení práce ve Škole, jako tomu bylo dříve – to už nebude možné.

Už nebudeš mít vtěleného duchovního učitele. Tvým Učitelem jsem nyní pouze Já!