Cesta Duchovního Srdce

70. Před Kristem mnozí odcházeli (z tohoto světa). Tam, odkud odešli, se nemohli (hned) vrátit. A odtamtud, kam přišli, nemohli (hned) odejít.

Ale přišel Kristus. A teď ti, kdo vešli, odcházejí a odešlí se navracejí.

Kristus Své učedníky přiblížil k Dokonalosti. A teď mohou v meditacích opouštět svět hmoty, navštěvovat nejvyšší eony a navracet se znovu do světa hmoty.

A navíc, někteří z nich, kteří byli ubiti k smrti za svá kázání, se poté znovu navraceli do svých těl a pokračovali v nich ve své práci.

Ježíš a apoštolové také znovuoživovali «zemřelé» v jejich pozemských tělech.

71. Když byla Eva v Adamovi, nebyla smrt. Když se od něho oddělila — smrt se objevila. Ale jestliže do něho znovu vejde a on ji přijme — smrt znovu nebude.

To je znovu žertovná «hra slov» s významným smyslem. Jedná se o to, že Adam a Eva — to vůbec nejsou jména prvních dvou lidí, tvořící námět rozporuplné staré židovské pohádky, zařazené do Bible. «Adam» — znamená prostě «člověk» v souhrnném významu slova. «Eva» — «život».

Život, tj. duše, opustila tělo člověka — nastala «klinická» smrt. Ole ona se ještě může do něho znovu vrátit.

72. «Bože Můj, Bože Můj, proč jsi Mě, Pane, opustil?» — tohle On říkal na kříži.

Poté On oddělil od toho místa To, Co bylo Božské.

Pán povstal znovu (v těle) z mrtvých. Projevil se Takový, Jaký byl předtím. Ale Jeho tělo teď bylo dokonalé, ačkoliv bylo tělesné. Ale to tělo teď bylo — z Prvopočátečního.

Ale naše tělo není z Prvopočátečního; my máme jenom takovou podobnost.

Ježíš si pro Sebe zmaterializoval nové tělo, které teď bylo koncentrátem čisté Božské Energie, na rozdíl od předchozího těla, porozeného Marií.

73. Svatební Palác není pro zvířata a není ani pro muže-otroky (vášní) a ženy vedené vášní.

Ale on je pro muže, kteří získali Svobodu a pro čisté ženy.

Zrození v eonu Otce, dospívání v něm a Splynutí s Bohem Otcem je završení individuální evoluce duše. Toho může dosáhnout pouze člověk, přičemž vysoce rozvinutý intelektuálně, eticky a psychoenergeticky, konkrétně, když se osvobodil od «pozemských» vášní a připoutaností, a dosáhl čistoty a Božské zjemnělosti sebe jako vědomí.

74. Díky Duchu Svatému jsme zrozeni na Zemi.

Ale zrodili jsme se opětovně díky Kristu.

Jsme křtěni ve Svatém Duchu.

A vzápětí za zrozením v Něm jsme s Ním splynuli.

Svatý Duch řídí osudy lidí, a také organizuje i jejich vtělení do pozemských těl.

Dále se mluví o stupních poznání Božského.

První stupněm je křest, když v době vykonávání příslušné meditace adept vchází (je zaveden) do příslušného eonu a poprvé pociťuje Vědomí v něm žijící.

Poté se musí naučit vcházet do tohoto eonu už za pomoci osobních úsilí a přebývat v něm. To se nazývá zrozením v něm.

A vzápětí za zrozením a následným dospíváním v eonu — opět za pomoci ovládnutí speciálních meditačních technik — přistupuje ke Splynutí s Vědomím, žijícím v něm.

75. Nikdo nemůže uvidět sám sebe ani v potoku, ani v zrcadle — bez světla.

A naopak: ty nemůžeš spatřit sám sebe ve Světle bez Potoka a bez zrcadla.

Proto je třeba se pokřtít jak ve Světle, tak i v Potoku.

Ve Světle dostáváme požehnání.

V uvedené pasáži si komentář zaslouží dva body.

První — alegorický význam slova «zrcadlo». Je to sebeanalýza (dívání se na sebe) kvůli objevení neřestí (s cílem jejich zničení) a nedodělků v rozvoji dobrých vlastností (s cílem dokončení jejich rozvoje).

Druhý — slovo «požehnání». Má dva významy: a) požehnání k nějaké činnosti (analogie — «dát povolení») a b) předání druhému dobrého energetického předpokladu. Úplné požehnání Učitele je, když obě složky splývají.

Prakticky můžeme ve Světle získávat jak vysokou blaženost, tak i požehnání s instrukcemi na duchovní pomoc vtěleným lidem, a požehnání s konkrétními radami na vcházení do eonu Otce.

6. V Jeruzalémě byla ve třech místnostech místa odměny. Jedno bylo otevřeno na západ, nazývali ho «svatým». Druhé bylo otevřeno na jih, nazývali ho «svatým svatého». Třetí — na východ, a nazývali ho «svatým svatých», tam kněz vcházel sám.

Křest — to je «svaté».

Vykoupení druhých (prostřednictvím vlastního obětavého sloužení) — je «svaté Svatého».

A «Svaté Svatých» — to je Svatební Palác.

Uprostřed úryvku je text originálu poškozen.

… Co je to svatební palác, jestliže ne symbolický obraz Svatebního Paláce? Ale posledně jmenovaný převyšuje všechno nečisté.

Jeho závěs se trhá seshora dolů. Z toho vyplývá, že je to pozvání vyvoleným vejít.

Poslední odstavec poukazuje na symboliku toho, že se závěs (opona) v Jeruzalémském chrámu roztrhl svrchu dolů v okamžiku Ježíšovy smrti ukřižováním.

Nejdůležitější stupeň před vejitím do Svatebního Paláce je obětavé sloužení Bohu prostřednictvím duchovního sloužení lidem.

77. Ty, Kdo se oblékli Dokonalým Světlem, nevidí nečistí duchové a nemohou je uchvátit.

Ať je takové oblečení Světlem tajným Splynutím.

V souvislosti s uvedenými doporučeními je prvním úkolem askety — zrodit se v eonu Světla.

Druhým — dospět v něm, stát se dostatečně velkým, aktivním a činnosti schopným vědomím.

Třetí — splynout s Vědomím eonu.

Ty, Kdo se oblékli Světlem, — Ty nevidí nečistí duchové, ale jen pokud Oni přebývají v eonu Světla.

78. Pokud by se žena neoddělila od muže, nezemřela by spolu s mužem. Oddělení od něho bylo počátkem smrti.

Proto přišel Kristus, aby napravil rozdělení, které tehdy vzniklo, spojil oba, a těm, kdo zemřeli v rozdělení, dal Život Pravý v jejich spojení.

Filip si znovu žertovně pohrává s biblickou pohádkou o Adamovi a Evě. Objasnění bude uvedeno v následujícím úryvku.

Takže, ať se žena spojí se svým mužem ve Svatebním Paláci. Poněvadž Ti, Kdo se spojili ve Svatebním Paláci, už víc nebudou rozděleni.

Proto se také Eva oddělila od Adama, protože se s ním nespojila ve Svatebním Paláci.

Pravé a věčné spojení Dokonalých probíhá ve Svatebním Paláci Otce.

80. Originál textu je v tomto místě poškozen.

81. Ježíš zjevil (Janu Křtiteli) na břehu Jordánu Prvotní Vědomí Království Nebeského, které bylo už před počátkem všeho. Potom se On zjevil (Janovi) ještě jednou. Potom Se projevil jako Syn (Otce Nebeského). Potom byl požehnán (Otcem na sloužení mezi Židy). Potom byl Otcem vzat (z tohoto světa). Potom začal brát (k Otci).

82. Když už je mi tedy dovoleno odhalit to tajemství, říkám: Otec všeho se spojil (ve Svatebním Paláci) s Nevěstou, Která poté sestoupila (k ukřižovanému Ježíši), a tehdy Ho ozářilo Světlo. A On (když opustil to místo), se zjevil ve Velikém Svatebním Paláci. Proto Jeho tělo, které se zjevovalo na Zemi v příštích dnech, vyšlo ze Svatebního Paláce. A ono bylo podobné tomu, které vzniká ze spojení muže a ženy (tj. podobné obyčejnému zrozenému tělu). Ježíš v něm (v novém těle) udělal všechno — podobné obrazu (obyčejného těla).

Je zapotřebí, aby i každý učedník vešel do Komnat Otce.

83. Adam vzešel ze dvou panen: (Svatého) Ducha a Země neobydlené.

Proto byl Kristus porozen (jen) jednou pannou, aby napravil chybu, která se stala na počátku.

Tohle je zjevná ironie, nic víc.

84. Uprostřed ráje jsou dva stromy. Z jednoho pocházejí zvířata, z druhého — lidé. Adam pojedl ze stromu, ze kterého pocházejí zvířata. A on sám se stal zvířetem a potom plodil zvířata.

Proto se i teď těší vážnosti zvířata, podobná Adamovi.

Takže, strom, ze kterého Adam snědl plod, je strom zvířat. Proto se také staly tak početnými jeho děti. A ony všechny také jedly plody stromu zvířat.

A ve výsledku plody stromu zvířat zplodily množství lidí-zvířat, kteří nyní uctívají jen člověka-zvíře.

Ale Bůh tvoří Lidi. (A ti) Lidé tvoří Boha.

Velká část úryvku je ironie, tentokrát — trpká. Takové rozpoložení Filipa je obzvlášť pochopitelné vzhledem k nedávnému vykonání krutého trestu lidmi-zvířaty nad Člověkem-Kristem.

Ale seriózní analýzu si zasluhuje poslední odstavec, zakončující podobenství.

Z Boha Otce pocházejí Lidé-Kristové. Oni urychlují evoluci individuálních vědomí na Zemi a tím napomáhají rychlejšímu vstupování do Otce vysoce kvalitní «Potravy» (viz úryvky 50 a 93).

85. Ale světští lidé také vytvářejí «bohy» a svoje výtvory uctívají. Ať tedy ti «bohové» také uctívají ty lidi — pak to bude spravedlivé!

To je ironie na adresu pohanů, kteří si vymýšlejí «bohy». Ať se tedy o ně starají jejich vymyšlení «bohové»!