Jdi na obsah Jdi na menu
 


Filipovo Evangelium 5. část

23. 12. 2013

 

59. Jestliže někdo byl ponořen do Potoka, ale i když v Něm nic nezískal, přesto říká: «Já jsem křesťan!», — pak je to jako by si to pojmenování vzal na dluh.

Ale jestliže pokřtěný skutečně obdržel křest Ducha Svatého — pak má název křesťana jako dar.

Ten, kdo obdržel dar, — tomu dar neodebírají. Ale ten, kdo dostal na dluh, — tomu může být jeho dluh odebrán.

 

Jan Křtitel vykonával obřad vodního křtu kajících se hříšníků.

Ježíš a apoštolové křtili Duchem Svatým, vyzývali Ho, aby Se projevil a působil na vědomí křtěných. (Upozorňuji: tohle vůbec není ekvivalentní zrození ve Svatém Duchu).

Ezoterický smysl takového křtu je dát začínajícím adeptům první pocítění toho, jaký je On — Svatý Duch. V budoucnosti může vzpomínka na toto pocítění podnítit pokřtěné k tomu, aby zasvětili svůj život přizpůsobení se tomuto Etalonu, a usilovali o dosažení Splynutí se Svatým Duchem.

Ale druzí lidé v době křtu jenom postojí, a ačkoliv nic neobdrží, přesto si přisvojují název křesťana. A jestliže ještě k tomu na sobě v budoucnosti nebudou pracovat, aby se stali důstojnými pojmenování křesťan, — pak budou považováni za dlužníky, kteří nevrátili svůj dluh Bohu, a takovým způsobem si značně ztíží svoje osudy.

 

60. Podobně je tomu i se svátostí manželství.

Jestliže se někdo nachází v čistém manželství — je na vysoké úrovni. Neboť bez toho nezíská klid.

Vždyť člověk je hlavní podstatou všeho na Zemi. A hlavní (pozemskou) funkcí člověka je manželství.

Poznejte čisté manželství — poněvadž vládne velikou sílou!

Ale v nečisté formě existuje jen jeho vnější obraz.

 

Už jsme si říkali, že manželství je výborná příležitost pro sebezdokonalování lidí, usilujících k Pravdě.

Také jsme posuzovali, co je to smilnění: a) když se lidé nadměrně nechávají unést hledáním potěšení na úkor svých povinností před Bohem a ostatními lidmi a b) když do sexuálních vztahů vstupují lidé příliš rozdílní v úrovni duchovního vzestupu, kteří by se ve Škole Boha měli učit podle různých programů, a ne podle stejného.

Zbývá prozkoumat, co je to sňatek, manželství.

Existuje státní registrace manželských vztahů, která právně určuje majetkové vztahy manželů, a také práva možných dětí. Taková sociální formalizace manželství je naprosto spravedlivá pro převážnou většinu lidí, plných prospěchářství a připravených plnit svoje povinnosti k druhým lidem jen z donucení zákona.

Existují také církevní manželství. Některé církve si přivlastnily právo dávat nebo nedávat lidem povolení k sexuálním vztahům — jakoby jménem Božím. Smysl? — snaha církevních vůdců udržovat «ovečky» ve strachu a podřízenosti.

Ale před Bohem se mužem a ženou nazývají ti, kdo mezi sebou zformovali dostatečně pevný duchovní svazek, jehož složkou jsou i sexuální vztahy. A Bůh Sám, jak se Mu hodí, rozhoduje o manželských vztazích lidí: koho s kým spojit, ale také i rozdělit. Tohle On dělá velice snadno, například regulací emocí partnerů ve vzájemném vztahu jednoho k druhému.

Znesvěcené formy manželských vztahů se mohou projevovat nejen ve dvou prozkoumaných druzích smilnění, ale i v projevování odpudivých duševních vlastností některým nebo oběma manželi: takových jako egoizmus, krutost, nadřazenost, násilnost v sexuálních a dalších vztazích, snaha urážet a ponižovat druhého.

 

61. Mezi duchy nečistými existují jak mužští, tak i ženští. Mužští se snaží spojit s dušemi, žijícími v ženských tělech, a ženští — s dušemi, žijícími v mužských tělech, přičemž — s těmi dušemi, které žijí osaměle.

A nikdo nemůže před takovými duchy utéct, když ovládají vtělenou duši, jedině ti, kdo v sobě spojují zároveň sílu, jak muže, tak i ženy, tj. v manželství. Takovým způsobem, tu sílu získávají v manželství, které je symbolickým předobrazem spojení ve Svatebním Paláci.

Když primitivní ženy vidí muže, sedícího o samotě, vrhají se na něho, zahrávají si s ním, zneuctívají ho. Podobným způsobem i primitivní muži, když zahlédnou krásnou ženu o samotě, obtěžují ji, znásilňují, zneucťují.

Ale jestliže takoví lidé vidí muže a ženu, kteří jsou spolu, — pak k nim nepřijdou.

Tak to bývá, i pokud se člověk vědomím spojuje s andělem — pak se žádný z duchů nečistých neosmělí přijít k takovému muži nebo ženě.

Ten, kdo vyšel ze světského, ten už také nemůže být jimi polapen, tak, jako tehdy, když ještě byl ve světském. On sám teď zjevuje, že je povýšen nad vášeň... a strach. On je teď pánem vlastní podstaty, on je nade všemi pozemskými přáními.

… A ještě se stává, že přistihnou osamělého, chytnou ho, mučí... A jak by jim mohl utéct, když je sám přemáhaný svými přáními a strachem? Kam se před nimi může schovat?...

Často se stává, že přicházejí lidé a říkají: «Chceme se stát věřícími, abychom se zachránili před duchy nečistými, před démony»... Ale pokud by s nimi byl Duch Svatý — pak by se na ně duchové nečistí nepřilepili!

 

V tomto dlouhém úryvku Filip — ve formě alegorického podobenství, příznačné i pro Ježíše — přivádí čtenáře k myšlence «Svatebního obřadu», podobného manželskému, Spojení vědomí adepta s Vědomím Otce ve Svatebním Paláci. Právě to konkrétně poskytuje úplné bezpečí i před nečistými duchy.

Ale na ranějších stupních svého přiblížení k Bohu Otci získává adept záštitu i z reálného spojení vědomí s Duchem Svatým nebo dokonce jen s čistým duchem-andělem.

 

62. Neboj se těla a nemiluj ho!

Jestliže se ho bojíš — bude nad tebou vládnout.

A jestliže ho miluješ — pohltí tě a podrobí si tě.

 

Tento problém může každý vyřešit jenom přepojením svého vnímání na Nejvyšší Cíl — na Boha Otce.

 

63. Ať už budeme žít v materiálním světě — nebo se znovu narodíme v nejvyšších eonech! Ale hlavně ať se neocitneme vně!

V tomto světě je jak dobré, tak i špatné. Avšak to, co se v něm považuje za dobré, — ve skutečnosti není dobré. A to, co se považuje za špatné, — ve skutečnosti není špatné.

Ale doopravdy špatné existuje za hranicemi světa hmoty! Je to — to, co je vně. Tam — je záhuba.

Právě pokud žijeme v tomto světě, měli bychom pro sebe získat Vzkříšení, — abychom se, až zůstaneme bez těla, mohli ocitnout v Klidu, a nebloudili vně.

Avšak mnozí scházejí s Cesty.

Je dobré odejít z tohoto světa, aniž bychom napáchali hříchy!

 

64. Existují lidé, kteří si ani nepřejí, ani nemohou pracovat (na sobě).

A druzí — ačkoliv by i chtěli, to stejně nedělají. A proto z takového chtění nemají ani užitek. Jenom je to dělá hříšníky.

Ale jestliže mohou, ale nechtějí — pak dostanou, co jim patří, podle zásluhy: jak za absenci přání, tak za absenci činů.

 

65. Originál textu je v tomto místě poškozen.

 

66. Začátek úryvku je v originálu poškozen.

 

… Já vůbec nemluvím o ohni, který nemá žádný projev (tj. o symbolickém, mytickém), ale o skutečném, Který je bílý, Který vrhá překrásné Světlo, Který nese Pravdu.

 

Rozhovor se týká projevení Boha ve formě Božského Ohně. On je naprosto skutečný. Ale je Ho možné vidět jenom očima rozvinutého Vědomí, a ne tělesnýma očima.

 

67. Pravda není tomuto světu dávána v čisté formě, ale v symbolech a obrazech. V jiné formě není možné ji předat.

A tak, existuje zrození (v nejvyšších eonech) — a jeho symbolický obraz (ve zrození pozemském). A Pravdu je třeba si vybavit prostřednictvím tohoto obrazu.

Nebo: jaké je Vzkříšení ve skutečnosti?

Právě tak, postupně, obraz za obrazem, se člověk rodí znovu.

Tak i Svatební Palác: obraz za obrazem — a přichází Pravda, Která je Splynutí.

Tohle já adresuji těm, které nejen zajímají slova «Otec, Syn a Svatý Duch», ale kteří Je skutečně získávají sami pro sebe.

Ale jestliže Je někdo tak nezískává — pak jim budou odňata dokonce i tato slova.

Opravdově Je získat je možné jen s Božím požehnáním v uskutečnění veškeré úplnosti síly Kříže, což apoštolové nazvali «Pravým-a-Levým». Kdo tohle postihl — Ten už víc není křesťan, ale Kristus.

 

Pro to, abychom mohli mluvit o Reáliích nejvyšších eonů, se pokaždé nepodaří zvolit slova obecně rozšířená v materiálním světě. Není proto jiná možnost o tom mluvit, kromě používání symbolů a obrazů. Ony se stávají naprosto srozumitelnými pro ty duchovní praktikanty, kteří už dorostli k jejich meditační realizaci.

V posledním odstavci Filip popisuje — ale opět — v «symbolech a obrazech» jednu z nejvyšších meditací pro rozvinuté Vědomí Askety, vykonávanou v nejvyšších eonech. Ten, kdo ji ovládne v eonu Otce, se brzy stává Kristem.

 

68. Bůh má všechno nejdůležitější ve formě skryté před tímto světem: křest, i požehnání, i přeměnu, i očištění, i Svatební Palác.

 

Jak už je patrné z vylíčeného, vnější obřadní formy a vnější popisy nemají nic společného s opravdovou realizací toho, co je uvedeno v tomto úryvku.

 

69. Pán řekl: «Přišel jsem nižší přivést k Vyššímu a vnější — k vnitřnímu. A spojit je TAM.».

On mluvil o TOM místě v symbolech a obrazech.

Ti, kdo říkají, že Bůh je navrchu, — bloudí. Poněvadž o TOM, Kdo je v TOM místě, — o Něm je možné říci: On se rozprostírá zespodu. A v té samé chvíli On, Kterému také patří i všechno, co je skryto před tímto světem, — On je nade vším!

Ve skutečnosti je to prostě jen tlachání: «vnitřní a vnější, vnější — z vnitřního»...

A ještě Pán nazval místo záhuby «tmou vnější» A celý tento svět je jí obklopen...

On také řekl: «Otec Můj, Který je v skrytu».

A ještě On řekl: «Vejdi do svého pokoje, zavři za sebou dveře a obrať se ke svému Otci, který je v skrytu». To znamená — k Tomu, Kdo je v hlubině pod vším.

Ale Ten, Kdo je v hlubině pod vším, — to je Prvotní Vědomí. Za Ním není nikdo, kdo by byl ještě hlouběji.

A v tu samou chvíli o Něm říkají: «Ten, Kdo je nade všemi».

 

Bůh Otec je Prvotní Vědomí, existující v celém vesmíru. On je nahoře, i dole, i na všech stranách, i bezprostředně pod jakýmkoliv předmětem hmotného světa, včetně těla každého z nás.

Ale On je v hlubině pod tím vším, v nejhlubším, provopočátečním eonu.

A On se vůbec nepoznává nahoře, kam je zvykem zvedat oči a ruce, ale v hlubině vlastního duchovního srdce, rozvinutého do galaktických rozměrů.

Když poznáme vchod do Jeho eonu, můžeme Jím následně procházet do jakéhokoliv bodu, konkrétně, pod vlastní tělo.

Ale ve dvou posledních odstavcích úryvku je «hra slov», běžná v Evangeliích. Smysl je takový: Ten, Kdo je pod vším, — vládne vším.

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář