Cesta Duchovního Srdce

1. O dějinách náboženství

1:1. Není pochyb o tom, že lidé schopní filozoficky myslit, se během celé historie lidské existence na Zemi zabývali otázkami o smyslu svých pozemských životů, o možnosti svojí existence v nevtěleném stavu a o existenci Boha.

Tito myslitelé vytvářeli více či méně adekvátní filozofické představy, kolem nich se pak vytvářely filozofické a ezoterické kroužky, školy, dokonce i náboženská hnutí.

1:2. Bůh — ze svého hlediska — mnohokrát dával vtěleným lidem Svoje Učení prostřednictvím Svých Vyslanců (Mesiášů, Avatárů) a proroků. Informace byla předávána ve formě, adekvátní pro konkrétní skupinu lidí — s přihlédnutím k úrovni jejich filozoficko-náboženské informovanosti, a také v závislosti na konkrétních životních podmínkách v té konkrétní době (například, v podmínkách války — nebo míru, prvních kroků formování náboženských koncepcí — nebo na podkladě jejich stabilní existence v daném regionu).

1:3. Ale v každém takovém ohnisku náboženských vědomostí, vytvořeném Bohem, vždy časem docházelo k tomu, že lidé překrucovali Učení, které obdrželi:

Například:

 — stávalo se, že náboženské povinnosti lidí byly svedeny jenom k účasti na jakoby «spasitelných» obřadech, a modlitební tělesné pohyby a standardní modlitby se staly hlavní náboženskou činností věřících, zaměňovaly skutečné usilování o zdokonalování sama sebe na cestě osobní duchovní evoluce,

— vznikal takzvaný náboženský «fundamentalizmus», při kterém se náboženský život nepokládá za získávání znalostí o Bohu, o smyslu našich životů, ani jako osvojování si metod duchovního zdokonalování a pomoc v tom druhým, — ale omezuje se jenom na hrubé, násilné donucování jedněch lidí druhými k dodržování nějakých «pravidel chování», které ve skutečnosti nemají žádný náboženský význam,

— formovaly se lživé koncepce «národních náboženství» — i když ve skutečnosti je Bůh jednotný dokonce nejen pro lidi na celé Zemi, ale i pro celý vesmír; jako výsledek takové degenerace vycházelo často najevo, že se hlavní podstatou ideologie náboženského směru stala nenávist k «heretikům» a «jinověrcům», vybíjející se v teroru a agresívních válkách.³⁷

1:4. Všem rozumným lidem naší planety musí být jasná nutnost naučení, přijetí a zavedení do mentality národů všech zemí, náboženské koncepce, založené na současném vědeckém poznání, sumarizaci lidmi shromážděné historické náboženské zkušenosti, a také na tom, čemu nás Bůh učí v současnosti.

37 Mechanizmy úpadku náboženských směrů jsme prozkoumali v knize [6]. 

Také je vhodné zdůraznit, že "nepřetržitost kontinuity" existujícího náboženského směru v žádné míře nezaručuje jeho pravdivost. Naopak, všude vidíme, že vznikají překrucování a zvrácenosti původních Učení už za života jejich Zakladatelů, a potom tím více — po jejich odchodu z pozemského života.