Cesta Duchovního Srdce

Dhárana

Dhárana je udržování správné koncentrace. A správná koncentrace — znamená udržení indrijí na Bohu. Jinými slovy, je to reálné projevení úplného směřování člověka k Bohu, ke Splynutí s Ním.

Ale Bůh v aspektu Tvůrce nebo Svatého Ducha je ještě v tomto učednickém stádiu nedostupný pro přímé vnímání.

Pomoci částečně ukojit vášnivou lásku k Bohu může práce s Obrazem konkrétního Božského Učitele, jakým může být například Ježíš, Bábadží, nebo Satja Sai — Ten, Jehož reálný Obraz je nám podle posledního Vtělení dobře znám.

Pokud dlouho udržujeme tento Obraz tváří ve svojí anáhatě na podkladě emocí nejvyšší lásky k Němu, pak postupně nastává stav, kdy už to nejsem já, kdo se dívá na svět z anáhaty, ale dívá se On. To znamená «oživování Jidamu» (tak se nazývá takový Obraz), částečné Splynutí s Ním. Teď je možné žít ve Sjednocení s Ním, nebo, po přenesení koncentrace do čaker hlavy, se k Němu obracet ve vlastní anáhatě — jako k Rádci, Učiteli.

A tohle není iluze, ale reálné vstoupení Božského Učitele do Jeho Obrazu vytvořeného praktikujícím. On se může stát i Instruktorem v meditaci, On povede oddaného a milujícího učedníka skrz Svoje Vědomí — do Příbytku Vesmírného Vědomí Tvůrce.

«Pokud si dokážete představit ve svém vědomí úplně zřetelně Tvář Učitele — pak se můžete (přenést)… vědomím do Jeho Vědomí a jakoby konat Jeho Silou. Ale pro to je nutné vidět Tvář Učitele zřetelně do nejmenších podrobností, aby se Zobrazení nechvělo, nedeformovalo a neměnilo obrysy, což se často stává. Ale jestli se cvičením soustřeďování podaří získat trvanlivé Zobrazení Učitele, můžeme tímto úspěchem přinést velký užitek sobě, svým nejbližším i svojí práci.» [2]

«Mohou se vás zeptat, jak se projevuje zahájení cesty sloužení? Určitě bude prvním příznakem — oproštění od minulosti a úplné zaměření na budoucnost. Druhým příznakem bude uvědomění si ve (svém) srdci Učitele, ne proto, že je to «tak třeba», ale protože to jinak nejde. Třetím příznakem bude odvržení strachu, protože ozbrojený Vládcem je nezranitelný. Čtvrtým bude neodsuzování, protože zaměřený na budoucnost nemá čas zabývat se odpadky včerejšího dne. Pátým bude zaplnění veškerého času prací pro budoucnost. Šestým bude radost sloužení a poskytnutí sebe celého ve prospěch světu. A sedmým, bude duchovní usilování k dalekým světům, jako cesta souzená.» [2]

Pokud se práce s Jidamem hned nedaří, podstatnou pomoc poskytnou tréninky ve vytváření obrazných představ. Mohou to být obrazy napomáhající rozvoji čaker, ponoření do blažených obrazů kontaktů se živou přírodou atp.

Správnému duchovnímu rozvoji budou napomáhat jenom obrazy přeplněné vyzařováním harmonie, radosti, jemnosti, blaženosti.

Jako metodická podpora mohou také posloužit odpovídající umělecká díla malířství, hudby, umělecké fotografie atp.

Dhjána

Dhjána je stupeň meditačních tréninků, vedoucích k Samádhi.

Meditace je práce vědomí, zaměřená na jeho rozvíjení na cestě k Dokonalosti, ke Splynutí s Tvůrcem.  Meditace se praktikuje na třech stupních projednávaného schématu.

Na stupni dhárana se adept konkrétně učí rozlévat vědomím v nejjemnějším a nejkrásnějším ze světa hmoty. Takovým slaďováním se upevňuje v guně sattva.

A prostřednictvím práce s Božským Jidamem se může pojednou dotknout Projevu Božského Vědomí, a tak poznat Samádhi.

Na stupni dhjána je práce zaměřena na růst a zvětšování vědomí, na získávání síly v jemnosti.

A na dalším stupni bude úsilí zaměřeno na vzájemnou součinnost individuálního vědomí s Vědomím Vesmírného Boha a Splynutí s Ním v Jeho Bezmeznosti.

V rámcích dhjány je nejefektivnější meditativní práce na místech síly — pro člověka energeticky významných okrscích zemského povrchu. Ze spousty takových míst musíme vybrat ta, která způsobují rozšiřování vědomí v nejjemnějších eonech. Správně vybraná návaznost takových míst zabezpečuje snadnost a jednoduchost řešení složitějších úloh správné «krystalizace» — kvantitativního růstu vědomí.

K tomuto účelu je možno využívat sportovní zátěž na podkladě speciálních meditativních technik, «morževanije» (potápění v ledové vodě), «meditativní běh».

Strukturou organizmu, odpovědnou za meditaci, je spodní «bublina vnímání» (termín Juana Matuse; viz [10], jehož hlavní podstatou je čakra anáhata, energeticky vyživovaná spodním dantianem (komplexem třech spodních čaker).

Od samého začátku meditativních tréninků až do úplného vítězství ve Splynutí s Prvotním Vědomím je třeba neustále pamatovat na to, že nejdůležitější přednost člověka spočívá v jeho rozvinutém duchovním srdci. Právě jím se člověk zpočátku slévá s Bohem a právě ono musíme proto ze všech sil udržovat v čistotě a rozvíjet.

Všechno, co bylo výše řečeno, umožňuje tato slova přijmout ne jako krásnou metaforu, ale jako zcela konkrétní poznatky, jako praktický návod k činnosti.

Uvažované stupně žebříčku duchovního vzestupu jsou vyznačeny konkrétně pro to, abychom se zpočátku naučili umisťovat vědomí úplně do pročištěné anáhaty, poté zajistit růst anáhaty uvnitř těla, a potom i za jeho hranicemi v rozměrech «kokonu», potom Země, a potom i za jejími hranicemi ve vyšších eonech.

Tak pěstujeme sami sebe jako Lásku.

Bůh je Láska, proto je možné s Ním splynout, jenom pokud se také staneme Velikou Láskou, Velikou Duší (Mahátmou), sestávající z Lásky!

A jiná varianta rozvíjení sama sebe k Božskosti, kromě principiálních stupňů, které jsme teď prozkoumali, neexistuje.

Samádhi

Tento stupeň v sobě zahrnuje vyšší úroveň duchovních úspěchů: od prvních Samádhi — až ke Splynutí s Prvotním Vědomím a Absolutnem.

Vědomí adepta, které bylo připraveno prací v předešlém stupni, se stává způsobilým ke kontaktu s Vědomím Boha ve vyšších eonech. Taková první dotýkání poskytují intenzívní novost blaženosti, která je označována termínem Samádhi [10,18].

Na rozdíl od Samádhi, je Nirvána dostatečně stabilní Splynutí s Božským Vědomím — se ztrátou pociťování lokalizovaného «já». Termín «Nirvána» označuje «shoření», to znamená zničení svojí individuality — prostřednictvím Splynutí s Bohem v aspektech Svatého Ducha nebo Tvůrce. A to se ve skutečnosti také děje.

V Bhagavadgítě Krišna mluví o Samádhi, a o dvou principiálních stupních Nirvány: Nirváně v Bráhmanu (Svatém Duchu) a Nirváně v Íšvarovi (Tvůrci).

Ale v Indii začali termín «Nirvána» časem široce používat buddhisté, a poté byl «vytlačen» hinduisty z Indie — spolu s buddhizmem. Místo něho začaly hinduistické školy rozšiřovat význam termínu «Samádhi» tím, že k němu přidávaly různé přívlastky. Tato komplexní slova začaly používat — přičemž v různých významech — různé školy, termín se od toho «rozplynul», ztratil ohraničenost. Proto má smysl vrátit se ke zcela zřetelné terminologii, zavedené do duchovní kultury Bohem v osobě Krišny.

Takže, abychom přešli od Samádhi (Blaženosti Dotýkání) k Nirváně (Splynutí), je třeba mít dostatečně velké a silné individuální vědomí, rozvinuté předchozími tréninky. A ještě k tomu musí být stabilní v Božské zjemnělosti.

Pokud jsou tyto podmínky splněny, pak zbývá jenom najít vchod do potřebného eonu, vejít do něho — a rozplynout se v jeho Vědomí metodou «totální reciprocity», kterou je nutné se také předem naučit.

Ale daný úkol v sobě zahrnuje nejen meditativní návyky, ale i etickou přípravu: zničení svého nižšího «já» všemi prostředky, usilování o jeho nahrazení «já» kolektivním, a poté i všeobecným «Já», to znamená Paramátmanem.

Jenom tak se člověk může stát zúčastněným v neohraničené Božské Síle.

«Máme … — rezervoár nevyčerpatelné psychické energie!» [2], — říká Bůh.

Ale «pokud vyložíme podmínky a ustanovení jógy, počet zájemců o připojení nebude vůbec tak velký. Zjištění, že by se museli odříci sobectví, je pro ně strašné…» [2].

… Vyšší eony Absolutna si praktikující osvojuje postupně. Aby bylo možné začít s osvojením dalšího eonu, je nutné dlouho, někdy roky, hromadit sílu vědomí — abychom byli schopní do něho proniknout a udržet se v něm. To se nevztahuje na ty lidi, kteří došli k těmto hranicím ještě v předchozím vtělení a zachovali si od té doby ještě nezbytnou sílu vědomí a zjemnělost.