Cesta Duchovního Srdce

Praktika současného hésychasmu
(přednáška)

Duchovní směr, známý pod názvem HÉSYCHASMUS, se zrodil v prostředí křesťanských duchovních praktikantů. A proto, předtím, než si o něm budeme vyprávět podrobněji, se v krátkosti zastavíme u toho, co je to křesťanství.

Je to především Učení o Bohu a Cestě k němu, které tu pro nás zanechal Vyslanec Tvůrce vtělený do lidského těla — Ježíš Kristus.

Probereme základní postuláty Jeho Učení:

1. Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš Otec, který je v Nebesích. (Mt 5:48)

2. Já a Otec jsme jedno. (J 10:30)

3. Já jsem Vinný kmen! (J 15:1-5)

4. Jako Otec zná Mě, tak i Já znám Otce! (J 10:15)

5. Já miluji Otce! (J 14:31)

6. Otče spravedlivý! Poznal jsem Tě! (J 17:25)

7. A učte se ode Mne! (Mt 11:29)

8. Bůh je Láska! (1 J 4:16)

9. Budeš milovat Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou myslí a ze vší své síly! (Mk 12:29-30)

10. Budeš milovat svého bližního jako sám sebe! (Mk 12:31)

To jsou základní principy křesťanství. V nich je výzva Ježíše k lidem, aby se STALI TAKOVÝMI, JAKO ON. Konkrétně, aby tak, jako On, — poznali Otce Nebeského a stali se s Ním Jedním.

Nový Zákon také oplývá Ježíšovými Přikázáními, jejichž plnění to pomáhá nerychlejším způsobem vykonat. V nich jsou pokyny:

— být absolutně čestnými ve vztazích s druhými lidmi, nemít dluhy, nepřivlastňovat si cizí,

— starat se o prospěch druhých více, nežli o svůj vlastní,

— být mírumilovní,

— být laskaví a něžní jeden k druhému,

— pomáhat všem ve všem dobrém,

— odpouštět, nemstít se, neproklínat,

— zbavit se nenávisti, nenechat se emočně unášet odsuzováním druhých,

— neusilovat o shromažďování bohatství «pozemských»: jinak ztratíš sám možnost shromáždit bohatství duchovní,

— neobávat se útoků agresívních primitivů, kteří mohou ublížit jenom tělu, ale ne tomu, v čem se objevíme před Otcem Nebeským po smrti těla, — to znamená, duši.

— neopíjet se

— nebýt přezíraví, ale být skromní a uctiví k druhým,

— snažit se dělat všechno, co můžeme, pro duchovní pomoc druhým lidem,

— nezabývat se nadměrně sexualitou — aby nevytlačila z pozornosti Boha; osobní hledání Boha a služba Jemu musí v životě vždy zůstávat na prvním místě.

Uvedu ještě několik citátů:

Dávám vám nové přikázání, abyste se navzájem milovali! Jako jsem Já miloval vás, abyste i vy milovali jeden druhého! (J 13:34)

Především však mějte jedni k druhým horlivou lásku, neboť láska přikryje množství hříchů! (1 Pt 4:8)

Řekne-li někdo: "Miluji Boha" a nenávidí svého bratra, je lhář. Kdo totiž nemiluje svého bratra, kterého viděl, jak může milovat Boha, Kterého neviděl? (1 J 4:20)

Milovaní! Milujme jedni druhé! Neboť láska je z Boha!

Kdo nemiluje, nepoznal Boha, neboť Bůh je Láska! (1 J 4:7-8)

Jestliže milujeme jedni druhé, Bůh v nás přebývá!… (1 J 4:12)

Nikomu nedlužte nic, než abyste se navzájem milovali! (Ř 13:8)

V lásce není žádný strach, ale dokonalá láska vyhání strach ven. … Kdo se však bojí, nedošel k dokonalosti v lásce! (1 J 4:18)

Kdybych mluvil jazyky lidí i andělů, ale neměl bych lásku, stal jsem se dunícím kovem …

 A kdybych měl dar proroctví a rozuměl všem tajemstvím a veškerému poznání a kdybych měl všechnu víru, takže bych i hory přenášel, ale neměl bych lásku, nejsem nic.

 A kdybych všechen svůj majetek vynaložil na krmení chudých a kdybych vydal své tělo ke spálení, ale neměl bych lásku, nic mi to neprospěje.

Láska je trpělivá, dobrotivá,

láska nezávidí,

láska se nevychloubá

ani nenadýmá,

 nechová se nepatřičně,

nehledá svůj prospěch,

nedá se vydráždit,

nemyslí na nic zlého,

neraduje se z nepravosti, ale raduje se s pravdou…

Láska nikdy neselhává. Avšak proroctví, ta zaniknou, jazyky, ty přestanou … (1 K 13:1-8)

Milujte své nepřátele! Žehnejte těm, kdo vás proklínají! Konejte dobro těm, kdo vás nenávidí!… (Mt 5:44)

Blaze těm, kdo působí pokoj!… (Mt 5:9)

Neodsuzujte!… (L 6:37)

A proto všechno, co chcete, aby lidé dělali vám, stejně i vy dělejte jim!… (Mt 7:12)

Každému, kdo tě prosí, dávej a od toho, kdo si bere tvé věci, je nevyžaduj zpět! (L 6:30)

Odpustíte-li totiž lidem jejich prohřešky, odpustí váš Nebeský Otec i vám.
Ale jestliže lidem neodpustíte jejich prohřešky, pak ani váš Otec neodpustí vaše prohřešky vám! (Mt 6:14)

Kdo je mezi vámi moudrý a rozumný? Ať své skutky prokáže dobrým životem v moudré krotkosti. Máte-li však v srdcích hořkou závist a svárlivost, nechlubte se a nelžete proti pravdě.
To není moudrost přicházející shůry, ale… ďábelská!… (Jk 3:13-15)

Neboť toto je Boží Vůle: abyste dobrým jednáním umlčovali nevědomost nerozumných lidí! (1 Pt 2:15)

Kdo říká, že je ve světle, a nenávidí svého bratra, je až dosud v temnotě (1 J 2:9).

Láska ať je bez pokrytectví!

 Ošklivte si zlé, lněte k dobrému!

Bratrskou láskou srdečně milujte jedni druhé!

 Vzájemně se předcházejte uctivostí! (Ř 12:9-10)

Dobrořečte těm, kdo vás pronásledují! Dobrořečte a nezlořečte! (Ř 12:14)

Nikomu neodplácejte zlo zlem! (Ř 12:17)

Nemstěte se sami! (Ř 12:19)

Hladoví-li tvůj nepřítel, nakrm ho; žízní-li, dej mu napít! (Ř 12:20)

Nenech se přemáhat zlem, ale přemáhej zlo dobrem! (Ř 12:21)

Ty pak, proč soudíš svého bratra? Anebo ty, proč pohrdáš svým bratrem?…

A tak každý z nás bude sám za sebe skládat účet Bohu!

Nesuďme již tedy jedni druhé!

Ale raději posuďte toto: abyste nekladli před bratra kámen úrazu nebo pohoršení. (Ř 14:10-13)

I kdyby byl člověk zachvácen nějakým prohřeškem, vy duchovní ho napravte v duchu krotkosti a každý dávej pozor sám na sebe, abys nebyl pokoušen i ty! (Ga 6:1)

Ať z vašich úst nevychází žádné špatné slovo! Ale jen to, co je dobré k potřebnému vybudování, aby přineslo posluchačům milost! (Ef 4:29)

Kdybys byl někým pozván… — nesedej si na přední místo!… Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen. (L 14:8-11)

Nehromaďte si poklady na zemi, kde je ničí mol a rez a kde zloději vykopávají a kradou! Ale hromaďte si poklady v nebi!…

Vždyť kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce! (Mt 6:19-21)

Všechno smím, ale ne všechno je prospěšné… (1K 10:23)

Nemůžete sloužit Bohu a Mamonu¹⁷! (Mt

6:24)

Vždyť co prospěje člověku, kdyby získal celý svět, ale uškodil své duši? (Mt 16:26)

Slyšeli jste také, že předkům bylo řečeno¹⁸: «Nebudeš křivě přísahat!» a «Splníš své přísahy Pánu!»… Já vám však říkám, abyste vůbec nepřísahali!… Ať je tedy vaše slovo «Ano» ano a «Ne» ne! (Mt 5:33-37)

Neopíjejte se vínem, v němž je prostopášnost! Ale naplňujte se Duchem!… (Ef 5:18)

Je dobré nejíst maso ani nepít víno ani nedělat nic, na čem se tvůj bratr uráží nebo pohoršuje nebo čím slábne! (Ř 14:21)

Choďme počestně jako ve dne, ne v hodování a opilství, ne ve smilstvech a nestydatostech, ne ve svárlivosti a závisti!… (Ř 13:13)

Nikdo ať nehledá svůj prospěch, ale každý prospěch toho druhého! (1 K 10:24)

V pokoře pokládejte jedni druhé za přednější než sami sebe! (Fp 2:3)

Kdo neshromažďuje se Mnou, rozptyluje! (Mt 12:30)

A nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou!… (Mt 10:28)

Odložte: zuřivost, hněv, zlobu, urážky i nestoudné řeči! (Ko 3:8)

Aby Má radost zůstala ve vás a aby vaše radost byla úplná!

Toto je Mé Přikázání, abyste se navzájem milovali, jako jsem Já miloval vás! (J 15:11-12)

Toto vám přikazuji, abyste se navzájem milovali! J 15:17)

* * *

Prozkoumejme každý sám sebe: porozuměl jsem nebo porozuměla tomu, co učil a stále učí Ježíš?

Vždyť křesťanství je právě to! Protože právě tak učil a stále učí Ježíš Kristus! A všechno ostatní jsou zvrácenosti, sektářství.

Ještě zdůrazňuji, že Ježíš během Svého obecně známého pozemského života, učil Své nejbližší učedníky také meditační techniky, bez kterých poznat Otce Nebeského není možné.¹⁹

V Novém Zákoně je uvedena tato Ježíšova fráze: «Bůh je Duch a ti, kdo Ho uctívají, Ho musí uctívat v duchu a v pravdě!» (J 4:24). Mluvíme zde o tom, že jít k Bohu musíme se správným pochopením podstaty Boha a evolučních úkolů člověka. A «uctívat» Ho (lépe přeloženo jako ctít Ho) — se nemá těly, «náboženskými» tělesnými pohyby, ale dušemi, postupně se osvobozujícími — díky meditačním metodám sebezdokonalování — od závislosti na svých materiálních tělech.

* * *

V praktikách, které vytvořilo mnoho křesťanských církví, se objevily chrámové bohoslužby, obřadnost. I když Učení Ježíše Krista nic takového neobsahovalo. Můžeme si položit otázku: je to dobré, nebo špatné?

Na jedné straně, rozumný člověk chápe, že Bůh není v chrámech přítomen víc, nežli mimo ně. A že je Ho třeba hledat v hlubinách vesmíru, a ne v materiálních kultovních předmětech nebo budovách.

Ale na druhé straně, vždyť chrámové pobožnosti vznikly jako naprosto přirozená potřeba lidí, spojených společným duchovním úsilím, scházet se spolu — jednoduše kvůli emocionálním kontaktům se stejně smýšlejícími, kvůli výměně myšlenek a zkušeností, kvůli pomoci jedněch druhým, kvůli poučení.

Také i obřadnost sama o sobě se často ukazuje jako prospěšná: napomáhá tomu, aby se u shromážděných lidí, připravených na vnímání Božského, zastavily proudy myšlenek na «pozemské». A na tomto podkladu mnozí z nich poprvé obdrží důkazy mystické reality — pociťované dotyky neviditelných rukou, energetické proudy, vycházející z ikon, myšlenky a dokonce i hlasy neviditelných spolubesedníků…

Někomu tak projevuje Sám Sebe Bůh, jiným — démoni… Závisí to na úrovni etické čistoty každého konkrétního člověka.

A etická čistota «oveček»  ve velké míře odpovídá úrovni duchovního vzestupu «pastýřů». Právě v tom je ten hlavní problém… Vždyť se pod záminkou křesťanství často hlásá cosi diametrálně protikladného…

Když mluvíme o rozdílech mezi vytvořenými náboženskými směry, vůbec nemá smysl zdůrazňovat obřadnost. V obřadnosti problém není! Ať si obřadnost zůstane u všech taková, jaká je! Problém je úplně v něčem jiném: v absenci celistvého obrazu v pochopení podstaty Bytí Vesmírného Vědomí, a konkrétně, jeho evolučního aspektu!

Začněme od toho, že vesmírný prostor je skutečně (a to nejen matematicky) mnohorozměrný a skládá se ze 7 základních vrstev mnohorozměrnosti.

Vrstvy mnohorozměrného prostoru se odlišují, především, stupněm jemnosti energií, které je zaplňují.

Nejhlubší a nejjemnější vrstvou ve vesmírném «Oceánu emanací» — Absolutnu — je loka Prvotního Vědomí, Které se může nazývat — v různých kontextech a v různých jazycích — Bohem Otcem, Tvůrcem, Otcem Nebeským, Jehovou, Alláhem, Tao, Íšvarou, Svarogem, Ódinem, a dalšími jmény.

Na druhém konci škály mnohorozměrnosti se nachází peklo — «smetiště Evoluce» — příbytek nejhrubších — podle jejich energetického statutu — bytostí. To jsou ti, kteří si za života ve vtěleném stavu přivykli přebývat v hrubých emocionálních stavech.

Teď už je vám jasné, proč nám Bůh radí, abychom žili v emocích něžné lásky, a ne hněvu, odsuzování, popudlivosti, zloby, nenávisti?…

… Pokaždé se člověku nepodaří snadno a rychle zlepšit svůj charakter. Jednoduše neví: jak to udělat? A právě tehdy mu může přijít na pomoc náš systém psychické autoregulace, který jsme detailně vypracovali, Tento systém je založený na ovládnutí řízení funkcí vlastních čaker, které jsou orgány odpovědnými za produkci našich emocí.

Nejdůležitější čakra je u každého z nás čakra anáhata, umístěná v hrudním koši. Právě v ní se rodí emoce «srdečné» lásky — právě toho vztahu, který nás skutečně přibližuje k Bohu a který nám tak důrazně hlásal Ježíš Kristus a Jeho Apoštolové.

Nad anáhatou — v krku — se rozkládá čakra višuddha, odpovídající za estetické vnímání situací okolního prostředí.

Ještě výše — v hlavě — jsou dvě «myslící» čakry.

A pod anáhatou — v břiše a oblasti pánve — se nachází blok složený ze třech čaker, nazývaný spodní dantian nebo hárá. Je to silový blok organizmu, napájející bioenergií jeho různé funkce.

Právě anáhata s jejím vzácným obsahem — duchovním srdcem — je nejdůležitější částí každého z nás. Tu jsme povinni v první řadě udržovat v čistotě a všemožně rozvíjet a pěstovat… — přesněji řečeno, pěstovat sami sebe, stát se duchovním srdcem, umístit sama sebe — jako duši — do něho, «ubytovat» se v něm. 

* * *

17 Pohanskému bohu bohatství.

18 Mojžíšem.

           19 Bohatá zkušenost meditativní práce, vykonávané pod vedením Ježíše, je viditelná v dopisech Apoštolů Jana, Filipa a Tomáše, ale také Pavla. O tom je možné se dočíst v knihách [10,18].