Klíče k tajemstvím života.
Klíče k tajemstvím života.
Získání nesmrtelnosti
(lesní lekce k filmu)
Proč žijeme na Zemi? V čem je smysl našich životů?
Z historie filozofie známe řadu nezdařilých pokusů najít odpovědi na tyto otázky.
Například, zakladatelé existencionalizmu tvrdili, že život každého z nás na Zemi není nic jiného, nežli hloupá nahodilost; a navíc, nikdo z nás nedával nikomu svoje svolení — k tomu, aby žil. Trápili se kvůli tomu a viděli důstojné řešení této «hloupé situace» — jenom v sebevraždě.
Byli to ateisté.
Ale velmi mnoho současných věřících v Boží existenci si podobnou otázku ani nepokládá. Oni… jenom touží po pozemském blahobytu a po tom, aby se po smrti těla vyhnuli peklu… A co je pro to třeba dělat? — jak je vidět, tak zúčastňovat se různých «náboženských» obřadů, kát se za opravdové i domnělé hříchy, a také se «modlit», to znamená především, vyprošovat si «spasení» před peklem — u Boha nebo «bohů» a «svatých» vymyšlených představiteli těchto vyznání.
A této absurditě vždy aktivně napomáhali kněží takových náboženských směrů. Vštěpovali svým «ovečkám» představu o Bohu — jako o zlostném Strašidlu, které se zabývá jen tím, že trestá, a proto je třeba se Ho bát! A my, kněží, — my jsme vaši zastánci před Ním: my se za vás «modlíme» a učíme «modlit se» i vás…
Proč nazývám takovouhle formu pseudoreligióznosti — absurditou? Proto, že ve skutečnosti musíme podle Vůle Boží ZDOKONALOVAT SAMA SEBE (jako duše) v souhlase s Jeho Učením — a ne k Němu výt o svojí hříšnosti! A ne vyprošovat si od Něho «pozemská» blaha — ale snažit se stát «dokonalými, jako je dokonalý náš Otec Nebeský», řečeno slovy Ježíše Krista!
A ještě: copak strach napomáhá sblížení někoho s někým? Ne! — láska! Vždyť to není náhoda, že nás Ježíš i všichni ostatní Božští Učitelé neučí bát se a nenávidět, — ale MILOVAT!
Existuje ještě jeden — také lživý, ale přece jen trochu vyšší úrovně — pokus objasnění smyslu našich životů. Mluvím o jeho vyšší úrovni, protože má jakýsi pozitivní význam, i když zanedbatelně malý. Podle něho jsme se na Zemi objevili z toho důvodu, že Bohu v Jeho Příbytku… začalo být samotnému smutno… A právě proto On rozdrobil část Sama Sebe na maličké kousíčky — duše. Proč? — aby se rozveselil, aby se někdy mohl podívat Sám na Sebe odjinud a takovým způsobem se pobavil… A co musí každý z nás v souvislosti s tím dělat? — pouze pochopit existenci jednotné podstaty sebe-kousíčku — s Ním.
Jak přistupovat k takové naivitě?
Tohle — už trošičku připomíná pravdu… I když — dost uboze!
Proč uboze? Třeba už kvůli tomu, že v této pohádce není POPIS BOHA. A přiměřeně k tomu, tam není dokonce ani návod, kde Ho hledat, abychom si uvědomili právě tu jednotnou podstatu s Ním…
Příčina všech zbloudění a kuriozit tohoto druhu je v tom, že velice mnoho vtělených lidí, dokonce většina, představovaná právě psychogeneticky mladými lidmi, není schopná rozumově obsáhnout takové jevy, jako je například mnohorozměrnost prostoru. A bez tohoto přijetí do svého světového názoru — není přece možné pochopit ani podstatu Boha, ani cestu k Jeho poznání.
Podrobně jsme toto téma probírali v mnoha našich knihách, čtěte je! A teď jenom v krátkosti řeknu, že prostorové dimenze jsou jakási poschodí Světové budovy Univerza (nazývaného také Absolutnem), lišící se mezi sebou podle úrovní škály hrubosti — jemnosti.
Tvůrce (nebo Bůh Otec, Prvotní Vědomí, Íšvara, Tao, Alláh — a tak dále, není důležité, jakým z lidských jazyků Ho nazýváme) — je nejjemnější Částí Univerza, přičemž právě Jeho ZÁKLADNÍ Částí — rozměrově NEKONEČNOU a existující VŽDY.
Na opačném konci vzpomínané škály jemnosti — hrubosti se nachází peklo — příbytek těch nejodpornějších duší: agresívních, zlostných, skládajících se z černých energií.
* * *
Individuální duše nejsou ve skutečnosti, — svým původem — částicemi Prvotního Vědomí, ale částicemi druhé složky Univerza. A to konkrétně — protopuruši.
Úkolem těchto duší (to znamená, jmenovitě, každého z nás) je směřovat ve svém rozvoji k Prvotnímu Vědomí, k Tvůrci.
Všechno to bude mnohem jasnější, pokud se seznámíme se schématem výzkumu stavby Absolutna, na kterém je konkrétně předvedena dynamika procesů, které v Něm probíhají.
Na závěr se Duše, které dosáhly Dokonalosti, vlévají do Tvůrce, obohacují Ho Sama Sebou. Usídleny navěky v Příbytku Tvůrce, žijí teď ve Splynutí s Ním, staly se Jeho neoddělitelnými Součástmi, — přitom pokračují ve své práci tím, že poskytují pomoc ostatním evolučně se vyvíjejícím duším. Ve světě vtělených bytostí Se teď projevují jako Představitelé Tvůrce, nazýváme je Svatými Duchy (nebo souhrnným názvem — Svatým Duchem).
V tom je tedy smysl existence veškerého Stvoření, a také i smysl našeho bytí a bytí všech tady žijících bytostí!
Ale údělem těch, kteří touto Cestou nejdou, kteří naopak v sobě rozvíjejí hrubost, zlobu, krutost — jejich údělem je peklo.
To, co teď posloucháte, není «výmysl» toho, kdo k vám teď mluví. Ne: jsou to vědomosti, kterými disponuje Bůh, ty vědomosti, kterým Božští Učitelé — to znamená Mesiáši a Svatí Duchové — učili vtělené lidi vždy a učí je i teď.
Učili tomu konkrétně Atlanťan Tót (On byl ve Svém následujícím Božském vtělení Hermem Trismegistem), i Pythagoras, Krišna, Gautama Buddha, Ježíš Kristus, i Božští učitelé z pozdějších dob a naší současnosti. (Nejúplněji je tato informace prezentována v naší knize Классика духовной философии и современность [Klasika duchovní filozofie a současnost]).
* * *
Co je tedy třeba dělat, abychom úspěšně pokračovali ke svému opravdovému závěrečnému Cíli?
Je třeba:
— studovat Boží Vůli a snažit se o etickou bezúhonnost,
— všemožně se rozvíjet intelektuálně,
— starat se o energetickou čistotu a výborné zdraví svého mnohorozměrného organizmu a snažit se o jeho stále větší pročištění,
— osvojovat si metody psychické autoregulace, umožňující přeměnit se v rostoucí duchovní srdce a zjemňovat sama sebe (jako vědomí, duši); mimochodem, nezranitelnost vědomí je jeho neschopnost vycházet z jemných a čistých stavů, nezávisle na okolnostech.
Dále je třeba:
— získat schopnost žít ve stavu vnitřního ticha (hésychie), jelikož úspěšnou meditační práci je možné vykonávat jenom na tomto podkladu.
— poté je třeba pěstovat sama sebe kvantitativně (také, pochopitelně, jako vědomí); individuální vědomí může být vypěstováno do ohromných rozměrů — tisíckrát i milionkrát převyšujících rozměry lidského těla,
— dále — zkoumat vědomím, rozvinutým v potřebné míře, strukturu mnohorozměrného Absolutna, «zabydlovat» postupně všechny Jeho nejjemnější «poschodí» — až do Příbytku Tvůrce,
— a — pomáhat na této Cestě druhým.
Ještě podotýkám, že pokusy používání látek, nazývaných narkotiky, — se záměrem dostat se do «jiných světů» jsou nepřípustné; vede to k poškození zdraví jak těla, tak i vědomí.
Určitě je třeba také vysvětlit některé z vyjmenovaných bodů.
Například, někdo může říci: «Teď je mi všechno jasné! Jdu k Bohu, učím se meditovat! Teď vím, že nemusím ani dodělávat školu, a na vysoké škole nemá smysl studovat!». Ale to bude nesprávný úsudek. Jakékoliv formy vzdělávání nás nejen obohacují různorodými informacemi, ale také rozvíjejí MYSLÍCÍ FUNKCI ORGANIZMU. A bez rozvinutého intelektu člověk není schopen projít celou uvedenou Cestu: URČITĚ sejde z Cesty, zbloudí.
* * *
Co se týče nepřipuštění znečištění organizmu a způsobů jeho očištění je prospěšné znát následující: Je třeba:
— umývat tělo mýdlem, pokud možno — každodenně,
— živit se, pokud možno, rozmanitou stravou, obsahující plnohodnotné bílkoviny i vitamíny; «zabíjenou» stravu (to znamená, připravenou z těl jakýchkoliv zabitých zvířat) musíme kategoricky vyřadit: takové stravování není přípustné ani z etických pozic, ani z hlediska bioenergetiky, protože brání zjemnění vědomí, a také vyvolává dnu a další onemocnění,
dále:
— měli bychom se snažit nevstupovat do těsných emocionálních vztahů s energeticky hrubými lidmi; zvláště nepříznivé jsou takové kontakty v sexuálních vztazích,
— určitě bychom měli často pobývat v přírodě; zvláště za svítání a při západu slunce; slaďování vědomí s jemnou krásou přírody je mocným očišťovatelem duše; to jsme demonstrovali už v našich předchozích filmech,
— také existují speciální techniky rádžajógy, umožňující dosahovat rychlého pročištění energostruktur organizmu: čaker a meridiánů,
— nu a potom — práce na odstraňování přebytečných energií z organizmu a na ZBOŽŠTĚNÍ TĚLESNÝCH BUNĚK pokračuje už na stupni rádžajógy.
* * *
Mimochodem, v čem spočívá rozdíl mezi rádžajógou a buddhijógou?
Rádžajóga je stupeň očištění a dalšího sebezdokonalování — v mezích fyzického těla a energetického «kokonu», který ho obklopuje.
Když je vše nezbytné na této etapě uděláno, můžeme v práci pokračovat podle metod buddhijógy, to znamená, ve zdokonalování sebe (jako vědomí) už za hranicemi těla a «kokonu». Právě prostřednictvím těchto metod se člověk může stát Mahátmou — Velikým Átmanem. A právě to mu umožňuje — když obdržel odpovídající znalosti a požehnání Boha — vejít do Příbytku Tvůrce a pokračovat Svoje Bytí v něm, ve VĚČNÉM SPLYNUTÍ S TVŮRCEM.
Zde je důležité chápat, že vycházet za hranice svého fyzického těla právě do Božských «poschodí» Univerza je možné jenom z těla, přivedeného do odpovídající úrovně čistoty. Ale z těla, znečistěného hrubými energiemi a proto nemocného, je možné se dostávat jenom do odpovídajících hrubých nemateriálních prostranství. Proto zbytečně pospíchat s pokusy výstupu za hranice těla není radno.
Techniky zjemňování a zvětšování objemu vědomí, zvyšování jeho způsobilosti jednat v nemateriálních světech, a taktéž metody bezprostředního prozkoumávání mnohorozměrného Univerza se nazývají meditacemi. Je jich spousta. Z vyšších meditací, popisovaných ve starověkých literárních zdrojích, je možné připomenout meditaci «Kříž», kterou Ježíš Kristus učil Svoje nejbližší Učedníky, (uvádí ji ve Svém Evangeliu Apoštol Filip), a také meditaci «Pyramida», popisovanou Atlanťanem Tótem, meditaci Krišny z Bhagavadgíty «Držení bytostí na dlaních lásky» a meditaci Lao'c «Oceán». (O všech je možné si přečíst v naší knize Классика духовной философии и современность [Klasika duchovní filozofie a současnost]). Ale je pochopitelné, že vykonávat tyto meditace bez seriózní předběžné přípravy není možné.
Mimochodem, efektivní způsobilost k jednání u vědomí, které dosáhlo osvobození od svého materiálního těla (při tom, co tělo zůstává živé a zcela zdravé a schopné jednat) — závisí především právě na velikosti, na rozměrech vědomí. Velikost individuálního vědomí také určuje to, co je nazýváno «osobní silou».
Neobyčejně důležité je chápat, že na Cestě k vyšším duchovním úspěchům má hodnotu růst právě a jedině zjemnělého vědomí; stav jemnosti se musí stát úplně přirozeným, osnovou, podkladem. Jestliže tohoto statusu nedosáhneme — pak je velice snadné «sklouznout» do hrubosti — a pak místo Příbytku Tvůrce člověk získává pro sebe jako příbytek peklo. Přičemž se velice často v takových případech jemu samotnému nepodaří vypozorovat svoje zhrubnutí…
Ale existují etalony (vzory) pro zjemnění vědomí. Poskytují nám je Svatí Duchové. Tyto etalony se nazývají Mahádubly. Zdvihají se nad pevninou nebo nad vodními plochami a mají obvykle gigantickou antropomorfní formu. Jsou to živá Božská Vědomí, naši Božští Učitelé.
Vědomí duchovního praktikanta, zjemnělé do Jejich úrovně Božské jemnosti je schopné Je VIDĚT, přímo s Nimi DISKUTOVAT. Stávají se pro takové duchovní praktikanty osobními Božskými Duchovními Učiteli. A zaplňování forem Jejich Mahádublů sebou — přináší drahocennou počáteční zkušenost Splynutí s Bohem.
Ale tohle je teprve úplný začátek získávání Božskosti.
A dále je třeba se naučit — přičemž ne jinak, nežli s pomocí Božských Učitelů — životu v Jejich společném Příbytku: Příbytku Prvotního Vědomí. Přičemž ve stavu pevné SROSTLOSTI s Ním.
Všechno tohle je dosažitelné a musí být dosaženo ještě, pokud vlastníme fyzické tělo; potom už bude pozdě. Vždyť právě materiální tělo je tou strukturou, která umožňuje transformovat (nebo, jak se ještě říká, sublimovat) energii, získávanou z normálního jídla, — na energii rozvíjeného vědomí.
* * *
V pracích, zanechaných řadou Božských Učitelů, kteří se vtělovali do lidských těl, to znamená, Mesiášů, Avatárů, — se mluvilo o tom, že člověk může dosáhnout Nesmrtelnosti. Co to znamená? Jaký smysl byl vložen do těchto slov?
Existují dvě formy takové Nesmrtelnosti.
První je vystoupení z «koloběhu zrození a smrti», to znamená z nutnosti znovu se RODIT A UMÍRAT v tělech na Zemi. To se konkrétně dosahuje získáním pevného a závěrečného Splynutí s Prvotním Vědomím v Jeho Příbytku. Další vtělení dosáhnuvších se mohou uskutečňovat — ale jen dobrovolně a ne kvůli pokračování osobního zdokonalování, ale jenom kvůli vytváření co nejpříznivějších podmínek pomoci vtěleným lidem.
Ale existuje i druhá forma Nesmrtelnosti — kdy se, jenom na základě uvedených úspěchů, získává nesmrtelnost také fyzického těla. Pro to musí být buňky materiálního těla úplně zbožštěny.
S takovými příklady je možné se seznámit v naší knize Классика духовной философии и современность (Klasika duchovní filozofie a současnost). Jako Vlastníky Nesmrtelných Těl známe Ježíše Krista, Adlera i Atlanťana Tóta. Vysvětlovali nám, jak je toho možné dosáhnout — a zdá se to být zcela reálným.
* * *
Doufám, že se mi podařilo vás inspirovat k úsilí na duchovní Cestě. Jděte po ní! Plníme tím Vůli Toho, Kdo nás vyslal žít na Zemi!
Teď, když už jsme pochopili smysl našich životů tady, na Zemi, — nemělo by smysl zbývající čas zasvětit jeho realizaci?
Jděte! A dokonce pokud nedokážete projít celou tuto Cestu, ale jen její část, — budete už mít šťastnější život: jak ve zbývajícím čase v tomto vtělení, tak i po něm. A bude také snadnější pokračovat v Cestě příště!
