Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jak si zamilovat Boha?

6. 12. 2011

 

Jak si zamilovat Boha?
(přednáška)

Naše láska k Bohu nás musí vést nejen k dosažení ráje, ale do mnohem větších duchovních výšek — ke Splynutí s Tvůrcem v Jeho nejvyšším eonu. Právě to On od nás chce. Vždyť v tom je Jeho Evoluce, Jeho Život! A pokud Ho milujeme, — pak to musíme udělat! Pro Něho, ne pro sebe!

Nejlepší by bylo, kdybychom se do Něho skutečně zamilovali — do té míry, abychom po Něm tesknili, nenacházeli bez Něho na Zemi spočinutí!

Zamilovanost do Něho musí být podobná vášnivé zamilovanosti do člověka! Konkrétně je tím myšleno usilování ke skutečnému Splynutí — Splynutí vědomí, podobné tomu, jak se spojují jedna s druhou duše lidí, hořící láskou.

Ale abychom se tak zamilovali do Boha, je třeba, abychom se o Něm dozvěděli co nejvíce.

A pak On může být skutečně poznán — a to nejen myslí!

Ale On se stává slyšitelným, viditelným, hmatatelným jen pro toho člověka, který se k Němu přiblížil stavem duše.

On je Láska. A jenom ten, kdo se také stal velkou, zjemnělou a silnou Láskou, může tak pociťovat Boha. A Splynutí s Ním pak není jen prázdným slovem, ale praktikou samotného života.

… Ti, kteří dosáhli Splynutí s Tvůrcem, se stávají — navždy — Jeho neoddělitelnými Částmi.

Ale — pokud je to nezbytné, například pro vykonávání Jejich Misí na Zemi nebo jiných planetách — mohou znovu osamostatňovat Část Sebe, a udržovat při tom splynutí s Ním.

Ježíš vykreslil tuto situaci v obraze vinné révy (J 15): z «Půdy» (to znamená, z Vědomí Vesmírného Boha Otce) vychází «Kmen» — Vědomí Božského Učitele, Který Svýma Rukama-Větvemi podporuje spoustu vtělených duší doufajících v Něho.

Právě tak projevují Sama Sebe vtěleným lidem Božští Učitelé. Mohou při tom mít materiální těla (to znamená být vtělenými), nebo je také nemít.

Ale i Ti, Kteří v současnosti těla mají, ovládají schopnost pracovat v ten samý čas Částmi Sebe-Vědomí v jakékoliv části planety. Vždyť Oni (jako Vědomí) mají rozměr nesrovnatelně větší, nežli naše planeta; a do Svých těl rozmísťují jen nepatrné části Sebe.

 

* * *

 

Zformuluji to ještě jednou pro ty, kteří si dosud definitivně neujasnili rozdíl mezi pohanskými «bohy» — a osobnostními projevy Boha Otce. Chaos v chápání odpovědi na tuto otázku vznikl z absence správných představ o mnohorozměrnosti prostoru téměř u všech religiózních lidí.

A kritérium je v tom takové: Částí Boha Otce je jenom Ten, kdo přebývá ve Splynutí s Ním v nejvyšším, prvotním eonu, Jednotném pro celý nekonečný vesmír.

Ale pohanští «bohové» jsou buď vymyšlené postavy lidového folklóru, nebo skuteční duchové té či oné (ale ne nejvyšší) úrovně evolučního vzestupu.

Bůh v aspektech Tvůrce, Nejvyššího Učitele a Cíle je pro všechny právě Jediný, i když se skládá z množství vzájemně rozplynutých Dokonalých Vědomí. Sjednocuje je to, že Oni všichni přebývají v Příbytku Nejjemnějšího Vědomí a ke svému působení na různých «ostrůvcích » Stvoření vycházejí z něho.

Teď je to jasné?

To znamená, že teď už jenom stačí Tam proniknout a upevnit se Tam ve Splynutí s Tvůrcem.

 

* * *

 

Principiálním mezníkem na počátku této Cesty se pro nás stává realizace funkcí duchovního srdce (energie čakry anáhaty, středního dantianu). Tato energostruktura organizmu je konkrétním orgánem, který vyrábí emoce lásky.

Velmi málo lidí má rozvinuté duchovní srdce vrozeně (to znamená, ještě z minulého vtělení).

Některým ženám se podaří velice jednoduše dosáhnout rozvinutí funkcí tohoto orgánu prostřednictvím harmonického manželství, protože ženský organizmus s jeho charakteristickými hormony, s erogenitou mléčných žláz, přímo spojených s anáhatou, také s možností zdokonalovat svoji lásku v péči o děti, — dává duším, vtěleným do ženských těl, neporovnatelnou přednost před «silným» (v hrubosti a násilnosti) pohlavím.

Ale pro ostatní lidi jedinou možností, jak radikálně změnit sama sebe, — zůstává používání speciálních psychotechnik, které byly vypracovány duchovními školami křesťanstva, hinduizmu, taoismu, buddhizmu, islámu a dalších religiózních tradic.

… Bůh je Láska. On Sám to potvrzuje. A to samé může potvrdit každý, kdo Boha skutečně poznal.

A my, abychom se stali podobnými Jemu, se musíme naučit být Láskou ve skutečném smyslu toho slova.

A začít musíme tím, že se naučíme stabilně žít koncentrací vědomí ve svojí čakře anáhatě.

Při tom vědomí vchází do stavu lásky.

Poté — prostřednictvím meditačních tréninků — se v tomto stavu postupně rozšiřujeme tak, abychom se stali mnohem většími, nežli naše těla, poté zaplňujeme duchovním srdcem celou Zemi a potom objímáme sebou-Láskou — Boha…

Tak se postupně stáváme vesmírnými duchovními srdci a vléváme se do Oceánu Vesmírného Tvůrce.

Ale pro to, abychom toto jednoduché schéma uvedli do života, musíme udělat velice mnoho. Podstata problému je v tom, že On k Sobě nevpouští nedůstojné.

A teď budeme mluvit o realizaci uvedeného schématu — postupně, od samého začátku, tak, aby se nedůstojní také dokázali stát důstojnými úplné duchovní Seberealizace už v tomto duchovním životě.

 

* * *

 

Duchovní práce musí začít nastudováním koncepce Cesty a jejím přijetím. Poté — počáteční etická přeměna sama sebe. Potom — vejití na vlastní duchovní Cestu a postupování po ní.

Samotné slovo duchovnost vzniklo z fráze, pronesené Ježíšem Kristem: Bůh je Duch. To znamená, duchovnost je připodobnění Bohu-Duchu. A duchovní Cesta je Cesta postupného přeměňování sama sebe — v Něho. Přeměna v Něho se uskutečňuje prostřednictvím kvalitativních změn a především růstu duchovního srdce. Nebo, jinými slovy, duchovní růst je především růst sebe jako duchovního srdce.

O tom, jak se stát duchovním srdcem a jak dále přetvářet sama sebe, jsem už mluvil. Teď už dodám jen to, že kritériem prvního úspěchu je skutečná schopnost dívat se očima duše ze svého hrudníku na okolní svět (zdůrazňuji: ne v přeneseném, ale v přímém smyslu těchto slov!).

Vždyť pokud začínáme pociťovat sama sebe ne jako těla, ale jako svobodná vědomí, začínáme vidět právě zrakem duše — tím samým, kterým vidí ti, kteří už opustili svoje materiální těla a stali se, jak říkáme, duchy.

A tím samým zrakem vidí i Bůh — to, co se konkrétně děje v Jeho Stvoření s každým z nás.

Můžeme ještě říci, že Tvůrce je Srdcem Boha — Boha v aspektu Absolutna.

Proto tedy je možné Ho poznat a vlít se do Něho, jenom když se také staneme dokonalým duchovním srdcem.

 

* * *

 

V Bhagavadgítě — která je jedním z největších duchovních literárních zdrojů — se vyskytuje nedorozumění, které se stalo příčinou množství chyb v úsilích těch, kteří se marně pokoušeli dojít k Dokonalosti bez lásky, a ne láskou.

Konkrétně, když v besedě s Ardžunou Krišna ukazoval posuňkem na svůj hrudník, říkal, že právě tady, mezi těmito «brvami»(byl to žert: On ukazoval na chlupy na Svojí mužné hrudi), je třeba otevřít výstup Átmické Energie…

Ale Jeho posuněk nebyl uveden v Bhagavadgítě, a proto žert nebyl pochopen čtenáři — a spousta lidí se v důsledku toho začala pokoušet «otevřít třetí oko» — oko duše — ne z duchovního srdce, ale z jedné z nejhrubších čaker — ádžni.

Výsledky tomu vždy odpovídaly: zhrubnutí celého vědomí, a někdy — stresy a poruchy zdraví. (I když se v některých případech objevila schopnost vidět barvy, související s emocionálním stavem druhých lidí; nepřinášelo to žádný prospěch na duchovní Cestě, ale «podporovalo» uvedený špatný zvyk).

To znamená, že «třetí oko» (trikuttu) není vůbec dobré otevírat v čele, ale uprostřed svého hrudního koše.

Jestliže mi teď nevěříte — můžete se přeptat Krišny, jako jsem to dělal já. Ale pro to se musíte nejdříve hlavně přiblížit k Jeho stavu, a konkrétně, se naučit Ho vidět — jako Božské Vědomí, sami přitom přeměnění v rozvinuté duchovní srdce. (Jinak uslyšíte všechno, co budete chtít, od nějakého démona, který o sobě bude tvrdit, že je Krišna).

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář