Jak chápat slovo Bůh
Jak chápat slovo Bůh
(přednáška)
Pod slovem Bůh musíme chápat, především, Tvůrce.
Ale existuje také slovo Absolutno, což znamená, mnohorozměrné Absolutně Všechno, kromě «smetiště»-pekla.
V křesťanství také existuje pojetí Trojice — Bůh Otec, Kristus (Bůh Syn) a Svatý Duch.
Bůh Otec není stařeček na obláčku, jak Ho někdy naivně kreslí na ikonách. A On ani není nějaký mocný muž, vládce, sedící na trůně na nějaké planetě. On také není žena, a není ani oboupohlavní bytost. On vůbec není zosobněný.
On je Souhrn všech Těch, Kdo kdykoliv předtím dosáhli ve Svém rozvoji Příbytku Tvůrce — nejjemnější vrstvy mnohorozměrného Absolutna — a ubytovali se v ní navěky.
Bůh Otec je souhrn množství Dokonalých Nejjemnějších Vědomí, vzájemně slitých, vzájemně rozplynutých a přebývajících ve stavu věčné Nejvyšší Blaženosti.
Jejich hlavním znakem je Nejvyšší Jemnost.
Ale Ti, Kdo žijí v Příbytku Tvůrce, z něj mohou Částí Sebe vycházet, především se záměrem pomoci vtěleným lidem. Jsou to «osobnostní» Projevy Tvůrce a souhrnně se nazývají Svatým Duchem (Bráhmanem).
Svatý Duch, tak jako i Bůh Otec jsou slova, která konkrétně označují souhrnný (ale ne individuální) stav Boha.
Ale při kontaktování se Svatým Duchem v každém konkrétním případě — máme co do činění právě s Božskými Osobnostmi, s našimi nevtělenými Božskými Učiteli.
Božští Učitelé vycházejí do «stvořeného» světa, a zpočátku zůstávají ve stejné úrovni jemnosti. Ale když vcházejí do ráje, trochu se zhmotňují, aby je mohly vnímat rajské bytosti. Pro stýkání se začínajícími žáky zhmotňují Část Sebe ještě o jeden stupeň — na úroveň zjemnělosti těch konkrétních duší: aby je mohly snadněji vnímat.
Božští Učitelé jsou viditelní «očima srdce» duchovně vyspělých vtělených lidí — jako ohromné antropomorfní Projevy (Mahádubly), skládající se z měkkého, něžného, jemného, bílého nazlátlého Božského Světla, někdy podobného ohni, který ale nikdy nepálí opravdové žáky Boha.
Žáci Božských Učitelů musejí vynakládat všechny síly na to, aby se postupně — za pomoci technik očišťování sama sebe od energetické hrubosti a prostřednictvím meditačních tréninků, zahrnujících slaďování vědomím s Učitelem, — přibližovali k Příbytku Tvůrce.
Ti prospívající žáci, kteří už se naučili pevně přebývat ve Splynutí s Vědomím Učitele (ačkoliv Jím ještě nebyli vpuštěni do Jeho Příbytku) — přece už mají určitou zkušenost bytí Svatým Duchem.
Někdy se Božští Učitelé vtělují do lidských těl. Dělají to jako oběti darování Sama Sebe vtěleným lidem — kvůli duchovní pomoci, duchovní spáse zbloudilých duší. (Ale… často je ti zbloudilí pronásledují a zabíjejí Je).
Mesiáš, Kristus, Avatár — tak Je nazývají v různých jazycích.
Každý z Nich, po svém vtělení do lidského těla, pokračuje v žití Svým Ohromným Nejjemnějším Vědomím v Příbytku Tvůrce, Jehož je neoddělitelnou Součástí. Ale to Vědomí je také spojeno s fyzickým tělem, prostřednictvím kterého se Bůh pokouší přinést vtěleným lidem pravdu o tom, v čem spočívá smysl jejich přebývání na Zemi a jak mají tento smysl realizovat.
… Pro úspěšného Božího žáka není vejití do Příbytku Tvůrce okamžitý a nevratný akt, ale dlouhý a těžký proces postupného přivykání na principiálně jiné stavy, nežli je život v ostatních eonech. Tento proces je ale naplněný nejvyšším štěstím přímého vzájemného vztahu s Bohem. Je to postupné stěhování do «nového bydliště», přivyknutí si na něj a získání vlastností Mesiáše.
To je možné vykonat jenom v mnišství.
… Vyskytují se případy, že někdo prohlašuje sám sebe (nebo někoho prohlašují) za «Nového Krista» nebo «Avatára». Takové situace mohou vytvářet buď zjevní podvodníčci, jejichž záměrem je nezákonná forma osobního obohacení a požitek z posmívání svým přívržencům, nebo také nemocní paranoici a schizofrenici.
Na druhé straně se často stává, že se primitivové snaží všemožně pošpinit právě opravdové Božské Učitele.
Proto je vhodné vymezit kritéria, podle kterých by bylo možné rozlišit ty první od druhých.
Jsou tu tři základní kritéria:
První — konkrétní zjemnělost Vědomí pravého Božského Učitele, Které existuje jako ohromné Duchovní Srdce, neschopné hrubých emocí.
Druhé — Jeho chápání všeho toho, o čem teď hovoříme, ovládání celého souboru metod, které jsou k dosažení Bohorealizace pro žáky nezbytné.
Třetí — absence Jeho vlastního egocentrizmu; místo toho posledního — Bohocentrizmus, to znamená, konkrétně, život a konání pro Božskou Evoluci, a ne pro sebe nebo nějakou úzkou skupinu lidí.
* * *
Podstatou všeho, co se děje ve vesmíru, je Evoluce Absolutna.
Řídí ji Tvůrce. Podle Jeho příkazů se v různých okrscích nekonečného vesmírného prostoru začínají vytvářet z protoprakriti — shluky prvopočáteční hmoty (prakriti). V nich potom velmi dlouho probíhají procesy, které vedou k vytváření podmínek, vhodných pro život organických těl. V určité fázi začíná vtělování rozměrově nepatrných částeček protopuruši do právě tak nepatrných částeček hmoty… Formují se jednobuněčné organizmy, poté mnohobuněčné…
Řízením procesu genetických mutací Tvůrce vytváří stále složitější organizmy. Objevují se rostliny, živočichové, lidé…
Rozvíjející se shluky puruši Bůh vtěluje do stále složitěji uspořádaných organických těl, které se samy reprodukují prostřednictvím rozmnožování… A ony — díky tomu — rostou kvantitativně, zvětšují svoje rozměry, jejich životní formy se stávají stále složitějšími, včetně chování. U živočichů se aktivně rozvíjí jejich emocionální sféra, paměť, schopnost myslet, konkrétně tvořivě… Například, někteří ptáci projevují obdivuhodné estetické schopnosti a vynalézavost při stavbě hnízd, zázračnou starostlivost a sebeobětování při ochraně potomstva — někteří lidé by se od nich mohli poučit!…Intelektuální úroveň představitelů některých druhů savců už zjevně převyšuje tuto úroveň u mnohých lidí…včetně těch, kdo popírají existenci rozumu a schopnosti milovat a trpět u zvířat…
My všichni, každý z nás, lidí, jsme byli ve své vlastní minulosti rostlinami, i živočichy spousty biologických druhů…
A v současnosti jsme povinni se k rostlinám a živočichům chovat jako k budoucím lidem, nikomu neškodit, ale naopak, pomáhat…
Nesmíme zbytečně zabíjet a mrzačit rostliny, a zvířata také vůbec nežijí proto, abychom jedli jejich těla a používali kůži staženou z jejich těl pro svoji potřebu…
Oni žijí, tak jako my, — kvůli procesu rozvíjení duší vtělených do fyzických těl, společnému procesu Evoluce Absolutna s námi, jsou tak, jako my, Jeho částicemi…
… Nejvyšším stupněm v evoluci organických těl na Zemi je lidské tělo.
A následujícím stupněm rozvoje pro člověka (ne jako těla, ale jako duše, vědomí) je Bůh v aspektu Tvůrce.
…Do lidských těl se vtělujeme mnohokrát. To nejtěžší pro nás — je rozvinout intelektuální funkci vědomí do toho stupně, abychom dokázali důkladně pochopit a přeměnit ve skutečnost všechno to, o čem teď mluvíme. Převážná většina lidí je, jak se ukazuje, totálně neschopná třeba jen přemýšlet tím směrem… A pokud se o to někteří z nich pokoušejí — pak se «nahrnou» do těch sekt, kde je «spasení» slibováno jako odměna za pouhé opakování těch či oněch modliteb, za účast na těch či oněch obřadech…
… Co podporuje rozvíjení intelektu? Studium ve školách, různorodá práce ve výrobě a vědecká práce, sebevzdělávání ve všech těch oblastech poznání, které jsou nejvýznamnější pro duchovní růst. Také — pomoc druhým v ovládnutí všeho toho.
Co překáží rozvíjení intelektu? Líný způsob života, opíjení a používání dalších narkotik, poškozujících duše, život v hrubých emocionálních stavech, což naprosto jasně vede k «přirůstání» k peklu…
Velice mnoho lidí po tom, co v řadě předchozích vtělení dorostou do lidského stavu, nejdou dále k Tvůrci, ale na opačnou stranu. Ve výsledku se ocitají ve «tmě vnější» — v pekle — a poté «padají» nazpátek do protopuruši; jsou jako duše zlikvidováni… Na základě informací o tom se zformoval obraz «gehenny ohnivé», kde hynou v mukách duše hříšníků.
Ale druzí lidé — lepší! — získávají pro sebe jako Příbytek — Příbytek Tvůrce. A pokračují v Životě Nekonečném v Nejvyšší Blaženosti, směřované k důstojným žákům Boha — všude, kde se nacházejí, v celém vesmíru.
