Cesta Duchovního Srdce

Psychofyzická cvičení

Pak si osvojíme čtyři psychofyzická cvičení. Nazývají se tak, protože jejich psychická složka působí spolu s fyzickým pohybem, přičemž posledně jmenované napomáhá zvládnutí prvního. Idea vypracování takových cvičení byla vytvořena mystikem počátku dvacátého století Petrem Deunovem, pokračoval v ní Omraam Aivanhov — a poté my.

První cvičení se nazývá «Probuzení». Člověk se probouzí po dlouhém spánku sebeizolace od harmonie, krásy a lásky vnějšího světa. (Vestoje zvedáme ruce nahoru a protahujeme se — jako po probuzení). Vpouštíme do sebe všechno čisté, světlé, co je vně nás. Pociťujeme, jak nás svrchu prolévá celý vodopád obdivuhodně průzračných, světlých, jemných emocí, jitřní svěžesti. Naplňujeme se jitřní svěžestí! Naplňujeme se těmi vlnami, přeplňujeme se jimi! (Ruce se spouštějí k ramenům a pomáhají přitom tomu zaplňování, potom se znovu zvedají a spouštějí, a tak ještě několikrát). Dosahujeme maximálně jemného emocionálního stavu.

Druhé cvičení — «Dávání». Ruce se širokým gestem rozevírají od hrudi dopředu a do stran: to, co jsme dostali, musíme dát druhým lidem: měřítkem duchovnosti člověka je jeho schopnost dávat. K tomu, abychom naplnili sud čistou vodou, ho musíme nejdřív vyprázdnit. Stojatá voda se kazí. Kdo nevyprazdňuje sám sebe tím, že dává druhým to, co má, — ten se neobnovuje, neroste duchovně sám. Opakujeme cvičení znovu a znovu, rozléváme, dáváme štědře, darem, všechno to dobré, co jsme sami nahromadili, bez přání obdržet za to náhradu. Posíláme daleko dopředu jemné a silné vlny řinoucí se svěží a čisté lásky. Pociťujeme, jak se hruď rozpíná pod tlakem husté energie lásky, která do ní přitéká zezadu. V hrudníku se rozvíjí kvítek, vydávající něžnou vůni. Posíláme ty světlé vibrace dopředu. Je to vůně samotné lásky!

Třetí cvičení — «Smíření». Zvedneme pravou ruku nad hlavu, zkoncentrujeme se v dlani a v prostoru, který ji bezprostředně obklopuje. Vláčně spouštíme ruku před sebe, kreslíme s ní v prostoru sinusoidu s poloperiodou  kolem 30 centimetrů. Dlaň vedeme hranou dopředu podle směru jejího pohybu. Pociťujeme prostor, ve kterém se ruka pohybuje, — jako energetické pole, kterému zadáváme novou charakteristiku: mír, harmonii, klid. «Prodlužujeme» ruku do dáli. (Představme si různé varianty tanečních pohybů: rázné, rychlé, neohrabané, nebo naopak — měkké, vláčné, půvabné. Každý takový druh tance odpovídajícím způsobem nalaďuje jak diváka, tak i vykonavatele). A toto prosté a mocné gesto, symbolizující harmonii, bude po zvládnutí cvičení (musíme ho dobře procítit) efektivně pomáhat každému v jakékoliv situaci, dokonce, i pokud ho bude provádět bez doprovodu tělesných pohybů.

Čtvrté cvičení — «Vzestup». Zvedneme ruce nad hlavu se spojenými dlaněmi a budeme je zase spouštět obloukem do stran, jako bychom dělali tempa, jedno za druhým. S každým takovým pohybem jakoby vyplouváme z našeho současného hrubého obalu, stáváme se světlejšími, čistějšími, zvedáme se stále blíže ke zdroji světla — ke slunci… Už je úplně blízko, jen ještě několik temp — a dosahujeme ho… Vplouváme do prostoru nejčistšího a nejjemnějšího světla, kocháme se pobytem v něm… Spouštíme se znovu na zem, ale teď už se sluncem ve své hrudi. Už jsme přistáli… A svítíme na všechny lidi a na všechno živé z hrudi slunečním světlem!