Věčný Zákon — Sanatana Dharma
Věčný Zákon — Sanatana Dharma
Tak tedy, sekty jsou ty náboženské spolky, které se vzdálily od pravdivého Božího Učení.
A Boží Učení k nám přišlo zejména prostřednictvím ústního nebo písemného projevu Tota-Atlanta (v Jeho následujícím vtělení Herma Trismegista), Krišny, Lao´c, Pythagora, Ježíše Krista, Muhammada, Bábadžího, Satja Sai a dalších Božských Poslů, proroků, velkých Božích učedníků a duchovně usilujících. (Hlavní podstata jejich kázání je soustředěna v našich knihách [10,18]).
Také si můžeme vyhledat několik významných citátů ze Starého Zákona.
Ale obraťme pozornost na to, že v celé Bibli nenajdeme popis Boha Otce — hlavního Objektu doufání všech věřících. Ale jak by bylo možné směřovat v lásce k Tomu, o Kom… není nic známo? A není On právě z tohoto důvodu téměř úplně zapomenut v masových křesťanských církvích?
Ale v Bhagavadgítě je o Něm a o Cestě k Němu řečeno mnoho. Potíž je jen v tom, že Bhagavadgítu v minulosti do ruštiny přeložili takoví lidé, kteří ji sami úplně nechápali. Hodnověrný překlad by přece mohli udělat jenom ti, kdo sami uskutečnili ve svém životě celé Krišnovo Učení.
Bůh přece po dobu celé historie lidstva na Zemi učí lidi jednomu a tomu samému: jak rozvíjet sama sebe při usilování k Božské Dokonalosti, ke Splynutí s Ním. Ale lidé časem to nejdůležitější v konkrétním Učení, které jim bylo dáno, zapomínají, jindy v něm zase cosi překrucují do protikladu, a začínají nenávidět druhé lidi, kteří překroutili Učení trochu jinak [6].
Proto musí Bůh znova a znova vtělovat Částice Sebe do lidských těl nebo říkat všechno znovu prostřednictvím nových proroků — kteří se pokoušejí aktuálně oživit Sanatana Dharmu. Ale lidem je vlastní přijímat Jeho Posly jako nepřátele svojí «pravé víry», vysmívat se Jim, zabíjet Je.
V současnosti tak na Zemi hlásá čisté Božské Učení Avatar Satja Sai. (Jeho Učení je soustředěno v knize [10]).
Podstatu Učení Satja Sai, tak jako i Učení všech dalších Božských Učitelů, lze v krátkosti shrnout v následujícím:
Hlavní cíl jakéhokoliv člověka je Splynutí sama sebe — jako rozvinutého vědomí — s Vědomím Boha. Chceme-li to realizovat, musíme prostudovat sebe i Boha jako mnohorozměrné jevy, poznat Příbytek Tvůrce a přemístit se vědomím do něho.
Abychom to mohli uskutečnit, musíme se připravit duchovními praktikami — takovými, jako jsou pránájámy, techniky pratjáhary a meditativní tréninky.
Ale žádné tréninky nepřinesou užitek, pokud člověk nemá silnou víru a usilování k Tvůrci, a také rozvinutou schopnost Lásky. Láska je funkcí duchovního srdce a je ji třeba rozvíjet prostřednictvím vzájemných vztahů s lidmi a druhými vtělenými bytostmi.
Základní principy jsou tyto: soucit se všemi a sloužení všem podle principů karmajógy. Karmajóga také je i praktickým uskutečňováním lásky k Bohu a k lidem, je to také i nejlepší způsob rozvíjení sama sebe. Jenom samotná víra bez aktivní služby je vírou mrtvou.
Víru je také třeba v sobě pěstovat neustálým pamatováním na Boha; oporou při tom může být čtení příslušné literatury, náboženské besedy, bohoslužby s opěvováním Pána atd.
Všechny základní principy vztahů s druhými lidmi a dalšími bytostmi jsou shrnuty v jediném krátkém přikázání Vjásy:
«Všem pomáhej (ve všem dobrém), nikdy nikoho neurážej (neubližuj mu)!».
Satja Sai poskytuje detailní rozšifrování tohoto přikázání použitelné ve spoustě konkrétních pozemských situací.
On učí, že v životě každého člověka existují dva hlavní mezníky: Bůh — jako Cíl, a smrt těla — jako hranice našich možností stát se lepšími.
Zapamatujme si to! A odvrhněme všechny malichernosti, všechno zbytečné ze své Cesty a věnujme se jenom přímému naplňování smyslu svých životů!
Prostřednictvím toho dosáhneme osvobození od pout karmy, od nemocí, od nutnosti nových dalších návratů do světa utrpení; prostřednictvím toho dosáhneme věčného Splynutí s nejvyšším Milovaným!
