Sexuální aspekt Lásky
26. 3. 2011
Sexuální aspekt Lásky
Každý z nás i všichni vtělení lidé jsme se objevili zde, ve světě hmoty, díky sexu. Nebylo by absurdní si ho odříkat?
Ale sex — to není jen prostředek rozmnožování, ale také — při správném vztahu k němu — způsob rozvoje emocionální sféry v potřebném směru a metoda získávání zjemnělosti, něžnosti a starostlivosti — nejdůležitějších vlastností na Cestě k Tvůrci.3
A zákazy sexu a jeho špinění některými náboženskými sektami — charakterizují zvrácenost těchto sekt, jejich pohlcení gunou tamas4.
Ale na druhou stranu, nadměrné zaujetí sexem, při kterém se hledání stále nových sexuálních dobrodružství stává hlavním smyslem života, Bůh nepodporuje. Takovým lidem Bůh poukazuje na jejich omyl, například tím, že jim sesílá odpovídající nemoci.
V ontogenezi (rozvoji v daném vtělení) jakéhokoliv člověka hraje sex — od začátku pohlavního dozrávání — socializační roli (to bylo náležitě demonstrováno i v pokusech na zvířatech; viz [9]). Produkované pohlavní hormony přitahují lidi jednoho k druhému, nutí je zkoumat zvláštnosti druhých lidí, způsoby komunikace s nimi.
V chování, spojeném se sexem, bývají občas intenzívně viditelné polární vlastnosti lidí. A tak, jedni DARUJÍ sebe, svoji lásku druhému, pečují o něho. Ale lidé protichůdné polarity vyžadují uspokojování PRO SEBE, projevují egoizmus, spojený s násilností, s přezíráním, dokonce i s nenávistí ke svým sexuálním partnerům.
Tak lidé projevují a rozvíjejí v sobě vlastnosti té či oné guny a zaměřují se buď směrem k Bohu — nebo také do pekla.
Všechny nás ve značné míře vede Bůh. Zejména nás On svádí dohromady s druhými lidmi ve sféře sexuálních vztahů. Dělá to, aby lidem předkládal učební situace, ve kterých oni sami musejí přijímat správná nebo nesprávná řešení. A tak si lidé také zlepšují nebo kazí svoje osudy.
A pokud někdo trpí újmou na sexuálním poli — musí tam hledat svoje chyby s přihlédnutím k napravující vůli Boha. Je nutné ty chyby najít a udělat z nich závěry do budoucnosti.
Jindy se zase dostáváme do těžkého postavení kvůli svým chybám v minulých vtěleních. Znamená to, že jsem kdysi já udělal nebo udělala někomu to, co teď musím otestovat na sobě. Jednoduše se projevil «zákon karmy» Bůh mi ukázal, jak bylo obětem mých předešlých přestupků. Vyvoďme z toho správné závěry!
Ale jak si máme vést v sexuálních vztazích, abychom jejich prostřednictvím směřovali k Bohu, a ne na opačnou stranu?
Nejdůležitějším pravidlem je — nesmí existovat žádné donucování — ani velké, ani malé, dokonce ani v myšlenkách. Každý musí naprosto svobodně přinášet druhému svoji lásku a přání naplnit ho, nasytit.
Při tom není možné nebrat v úvahu psychologické rozdíly mezi pohlavími. A ty jsou velké. Například, muž pociťuje přání sexuálního kontaktu s konkrétní ženou jako odpověď na převážně zrakové vjemy. Naproti tomu žena — na kontaktní: na něžné dotyky, na něžné laskání.
My všichni se vždy musíme snažit být něžní a laskaví jeden k druhému. Něžná slova, opravdový úsměv lásky, dotýkání rukama a rty jsou prostředky vyjadřování něžnosti. (Mimochodem, líbat je třeba uvolněnými a ne mokrými rty, a neotvírat je. «Uslintané» polibky vzbuzují jenom nechuť k líbajícímu.)
Pohlavní akt — to je zejména intenzívní výměna energií mezi partnery. Zvláště mohutný výron energií nastává při orgasmu; orgasmus — to je také blaženost, doprovázející tento výron energie.
Uvedené energie jsou podstatné pro správnou funkci organizmu, zejména pro duchovní práci. Proto se každý musí snažit darovat svoji energii milovanému; je to velmi cenný dar, samozřejmě jen pokud je ta energie čistá a jemná.
… Problém úspory energie pro meditativní práci je skutečně aktuální. Proto se musíme snažit vyloučit ze svého života všechno, co není nezbytné, všechno, co překáží v duchovním růstu. (Činnosti duchovního sloužení podle principů karmajógy jsou nezbytné). Typickou variantou zbytečného utrácení energie je sex s neadekvátními partnery. Při takových sexuálních zábavách je to energie skutečně vyplýtvaná nadarmo.
Ale kdo to jsou — neadekvátní partneři? A kteří jsou adekvátní? Adekvátní — jsou především přibližně stejní v energetické čistotě a v úrovni duchovní rozvoje, konkrétně ve zjemnělosti vědomí. Ale ti, kteří dosud stojí na principiálně nižším stupni svého evolučního vývoje, kteří jsou ještě velmi energeticky znečištěni, nevedou duchovní způsob života a mají hrubé etické vady, — ti jsou neadekvátní.
Sexuální vztahy s adekvátními partnery nevedou k utrácení energie, ale k výměně energetické čistoty, k aktivizaci psychické energie obou partnerů a k jejímu společnému růstu. Vytvářejí také velkou energetickou stabilitu manželů.
Sex byl nám, lidem, darován nejen kvůli plození dětí. Ale jeho funkcí je ještě napomáhat duchovnímu růstu těch, kteří jsou takového růstu schopni. Prostřednictvím sexu se učíme emocionálně milovat druhého člověka a rozvíjíme struktury svojí emocionální sféry, učíme se pečovat o druhého, a tak konečně poznáváme stavy klidu a blaženosti, rozvíjíme ty stavy v sobě a tím způsobem se připravujeme k Velikému Klidu a Veliké Blaženosti v Příbytku Tvůrce.
Sex se může stát způsobem společných meditativních tréninků. Například: oba partneři se při sexuálním styku dívají jeden na druhého ze svých anáhat, splývají duchovními srdci jeden s druhým — a s Bohem.
Dodávám ještě, že v podřadné literatuře o údajně «duchovním sexu» se můžete setkat s doporučeními vyhnout se vlastním orgasmům. A to vám prý přinese nahromadění energie ve vašem těle a způsobí gigantický duchovní růst… Ale ve skutečnosti, pokusy zvyšování svého štěstí na cizí účet, na úkor druhých — nemají nic společného s duchovností. Je to propaganda formy energetického vampýrizmu, odpudivá forma egoizmu. A to nemůže být v žádném případě Bohem přiznáno za lásku a není to směřování na Cestu k Bohu.
A nakonec: kdo se může stát manželem nebo manželkou duchovního adepta? A co pro takové lidi znamená manželství? A co to je smilnění?
Obecná pravidla jsou taková:
Manželství je dostatečně stabilní svazek lidí, kteří spolu jdou duchovní Cestou, přičemž jednou ze složek jejich kontaktů jsou sexuální vztahy.
A naproti tomu, veškerá (sexuální) spojení lidí nepodobných jeden druhému, jsou smilnění» [10,18] — tak to učil Ježíš Kristus Své nejbližší učedníky, a ve Svém Evangeliu to zapsal Apoštol Filip.
«Nepodobní jeden druhému» — to jsou lidé, významně se odlišující mezi sebou v úrovni svého duchovního vývoje. Oni se odlišují zejména v psychoenergetických ukazatelích: čím více je očištěna a zjemněna energetika — tím blíže má člověk ke svému Cíli, ke Tvůrci.
A při sexuálním styku dochází k intenzívní energetické výměně partnerů. Proto sexuální styk s partnerem neshodným v duchovních ukazatelích brzdí vývoj toho, kdo jde napřed, a takové partnerství se Bohu nelíbí.
Za smilnění Bůh také považuje nadměrné zaujetí sexem, které se projevuje vyhledáváním stále nových sexuálních rozptýlení. Takové tendence odvádějí od Boha, zavádějí stranou z Cesty.
Vidíme, že obě varianty smilnění mají svou úlohu jen v případě religiózních lidí. Ale ke světským lidem, kteří žijí jenom svými tělesnými starostmi, to nemá žádný vztah, pro ně platí také jiná pravidla.
Bůh Sám svádí a rozvádí manželské vztahy lidí jdoucích k Němu; On tuto svoji funkci žádným pozemským «pastýřům» nepředal. Státní registrace sňatků má význam pouze pro řešení majetkových otázek a problémů, spojených s výchovou dětí.
Nezbytné je také podtrhnout nepřiměřenost současných výzev různých religiózních sekt (a někdy i světského moralismu) vstupovat do manželství «naslepo», nepoznat předtím jeden druhého po sexuální stránce.
Když se začne mluvit o sexuálních poruchách, méněcennosti, neschopnosti — obvykle hned přicházejí na mysl právě mužské problémy: impotence, rychlý nástup ejakulace atd. Ale ženská neschopnost je méně zjevná, méně se o ní mluví, ženy se méně často obracejí o pomoc k lékařům příslušné specializace.
Ale existují ženy, které nedosahují orgasmu za žádných podmínek a těžce kvůli tomu trpí po každém pohlavním aktu bolestmi v kříži, bolestí hlavy a stavem celkové «rozlámanosti»; sex se pro ně stává noční můrou.
Existují ženy, jejichž pohlavní orgány mají místo erogenity — jenom intenzívní bolestivou citlivost, dokonce bez přítomnosti jakýchkoli zánětlivých procesů.
Nebo u jiných žen sexuální spojení vzbuzuje jen nesnesitelný pocit lechtání…
Nebo některé ženy mají sexuální bioenergii (udánu) natolik hrubou, že žádný partner s nimi nemůže vykonávat pohlavní akt déle než několik sekund.
Nebo existují ženy, u kterých erogenitou nedisponuje klitoris, ani oblast vchodu do pochvy, ani její přední stěna, ale její nejhlubší část, do které každý muž nemusí dosáhnout.
Ve všech takových případech vztahy mezi manželi nemohou být naplněny hlubokou harmonií, a taková manželství nebudou stabilní, ať už jsou «posvěceny» jakýmikoli velkolepými obřady.
Plnocenným a plodným v duchovním smyslu se může stát jenom to manželství, které se shoduje jak v sexuální, tak i v duchovní harmonii.
Takže, manželské vztahy jsou důležité lekce v Boží Škole. Buďme proto vnímaví k Jeho Vůli a smíření s ní.
* * *
Všimněme si, že Krišna nejen že měl ženy a děti, ale také vyzdvihoval Božskou přirozenost «sexuální síly» ve všech bytostech [10,18].
Satja Sai manželským vztahům žehná.
Tomu samému učí také Bábadží.
Krásu něžnosti v erotice svého «magického» tance nám věnoval David Copperfield.
Ježíš během svého posledního života na Zemi Svým příkladem ukazoval učedníkům důležitost sexuálně zabarvené něžnosti ve správném rozvoji vědomí [10,18]. A teď nám On také doporučuje považovat výměnu sexuálních energií mezi duchovně zaměřenými lidmi — za opravdové svaté přijímání [35].
Ale speciálně podtrhuji, že v těchto slovech v žádném případě nelze vidět výzvu k neuspořádaným sexuálním svazkům a «totální sexualizaci». Nesprávný bude také závěr, že nám sex sám o sobě zabezpečí duchovní růst. Ne. Jenom eticky bezchybné vztahy mezi duchovně zaměřenými lidmi jim prokazují drahocennou pomoc.
Jenom ty vzájemné sexuální vztahy, které se konají na podkladě emocionální jemnosti, a které jsou nasycené něžností a vděčností k partnerovi, — jenom takové nás mohou vést k Bohu. Ony se diametrálně odlišují od egoistického uspokojování chtíče, odsuzovaného Bohem.
Doplním ještě jeden znak duchovnosti v sexuálních vztazích: každý partner jedná tak, aby vycházel ze zájmů druhého, slaďuje se s ním, zejména s jeho pocity, snaží se zesílit jeho potěšení. Právě v důsledku toho je dosahována úplná harmonie. Při tom se každý učí proniknout sebou (jako vědomím) do těla milovaného člověka, těla se tím pročišťují a léčí, a vědomí splývají v jedno.
Tak se můžeme učit splývání vědomí v objetích nejjemnější lásky. A to nás připravuje k tomu, abychom mohli potom také tak splynout s Hlavním Milovaným — Bohem.
Na závěr kapitoly odcituji frázi z Filipova Evangelia: «Poznávejte čisté manželství — protože ono vládne velikou silou!» [10,18].
Vysvětlivky:
3 V souvislosti s tím, že sex slouží nejen k plození dětí, vyvstává problém antikoncepce (předcházení nechtěných těhotenství). Postarat se o to musejí právě oba partneři.
Jeden z pohodlných způsobů antikoncepce je přerušení soulože mužem bezprostředně před ejakulací; ejakulace v takovém případě probíhá vně pohlavních orgánů ženy.
