Rady k výživě
15. 4. 2011
Rady k výživě
Kdysi Bůh lidem vysvětlil prostřednictvím proroka principy výživy: «… Aj, dal jsem vám všelikou bylinu, vydávající símě, kteráž jest na tváři vší země, a všeliké stromoví, (na němž jest ovoce stromu), nesoucí símě; to bude vám za pokrm». Toto přikázání bylo zapsáno v židovské Bibli (Genesis, 1:29). Potom to doplnil prostřednictvím dalšího proroka: jezte všechno, « A však masa s duší jeho, kteráž jest krev jeho, nebudete jísti.» Genesis, 9:1-4). O čem se mluví v této frázi? Právě o «nezabíjené» stravě: jezte všechny jedlé rostliny, požívejte mléko, vejce, ale nezabíjejte na jídlo ty živočichy, v jejichž tělech uvidíte krev.
Ale co tenkrát vymysleli mazaní židé holdující obžerství, když obdrželi toto přikázání? Začali vypouštět krev zabíjených zvířat do země a jíst jejich maso… — skutečně, bez krve. Začali se tvářit, že pochopili, že duše zvířete — je také i jeho krví… A ten samý způsob přechytračení Boha začali následně používat i «křesťané» holdující obžerství. A výhrady Ježíše Krista proti tomu [10,18]… — jednoduše nezahrnuli do Nového Zákona…
Ale vždyť pravé křesťanství je Učení o Lásce. Cožpak působení utrpení druhým bytostem kvůli uspokojování smyslových vášní může být slučitelné s postavením křesťana?
Opravdoví křesťané nejsou ti, kteří formálně přijímají křest, ale přitom se vůbec nechystají následovat Kristovo Učení. A už vůbec ne ti, které kdoví proč pokřtili už v dětství. A křesťany nejsou ani ti, kteří nosí na krku kříže. Kříže nosí křižáci, neníliž pravda?
Opravdoví křesťané jsou ti, kteří následují Boží Učení, předávané nám prostřednictvím Ježíše Krista a dalších Mesiášů. Jeho podstatu je možné v krátkosti vyjádřit třemi frázemi:
1. Bůh je Láska
2. Jsme povinni vlít se do Něho kvůli tomu, abychom Ho obohatili sami sebou.
3. Proto se musíme stát, tak jako On, Láskou.
Ti, kdo nenásledují toto Učení, nemají právo nazývat se křesťany. Jsou to jenom zvrhlíci, «křesťané» v uvozovkách.
…V tomto životě jsem se narodil a vyrůstal v rodině komunistů-ateistů. O hříchu a soucitu tam vůbec nepřemýšleli, tak jako téměř v každé «sovětské» rodině. Také jsem se od dětství živil masem a rybami: bylo to tak vžité. A dokonce jsem se stal rybářem a lovcem — a bez jakýchkoliv výčitek svědomí jsem zabíjel a mučil zvířata, a ani jsem nepomyslel na to, že ještě někdo jiný, kromě mě, může pociťovat bolest.
Až když jsem se stal starším vědeckým pracovníkem NII, začal jsem se poprvé zamýšlet nad svým právem zabíjet zvířata. Ale hned jsem pro sebe vymyslel ospravedlnění: nemůžeme přece žít, pokud se nebudeme živit masem a rybami, a proto mám objektivní právo získávat pro sebe tohle «jídlo» samostatně, bez pomoci cizích rukou — už to umím, a proto to můžu dělat.
Potom se mi jednou přihodila taková událost. Přišel jsem beze zbraně na břeh jezera a vyplašil jsem rodinku kachen: matku a asi deset kachňátek, která ještě neuměla létat. Všichni odpluli od břehu ve velmi malém přátelském hejnu, těsně přitisknuti téměř tělo na tělo jeden k druhému, plavali k ostrůvku asi padesát metrů od břehu. Ale na ostrůvku seděl schovaný mně neznámý lovec. A když kachní rodina doplula k ostrůvku, dvěma výstřely je všechny postřílel…
Tehdy poprvé jsem pocítil smrt obětí této kruté zábavy — lovu — jako drama. Můj zmatek se zvyšoval tím, že jsem se já stal příčinou jejich smrti, když jsem je nečekaně vyplašil. Ale najednou jsem uviděl ten protimluv — vždyť pokud bych je zabil já — pak bych se tím nedojímal! Vždyť bych se radoval z úspěchu, z bohatých loveckých trofejí!…
A někdy později jsem jezdil autobusem po Karélii s pracovníky leschozu. Po práci si vypili vodky a potom se vydali na noční rybolov — zabíjet ryby oštěpem ve světle reflektorů. Ale během jízdy se jeden z nich «rozcitlivěl» a začal nahlas uvažovat: «Jak je možné tohle dělat: propichovat oštěpem živé ryby? Vždyť jsou živé! Oštěpem!…». Mnohokrát procítěně opakoval tyto fráze, obracel se s tou otázkou k sobě, i ke kamarádům. Bylo vidět, že stál na hranici osvícení, prozření…
Ale kamarádi se jen mlčenlivě zlehka usmívali: vždyť to se přece někdy stane, když trochu «přebral»…
Ale on potom, protože neviděl jejich podporu, se najednou zastyděl za svou «slabost» a vykřikl: «Jasně! Jedeme zabíjet živé ryby oštěpem!» A otázka byla odstraněna z programu dne…
Jednou jsem lovil na jezeře kachny. Jednu jsem poranil. Snažil jsem se ji dorazit, střílel jsem znovu a znovu, ale kachna, když zahlédla výstřel, se pokaždé stihla ponořit dříve, nežli k ní doletěly broky. Tehdy jsem použil lest, namířil na ni loďku a vyhnal ji na mělčinu, kde neměla možnost se ponořit. A ona se vzdala. Střílel jsem na ni jeden výstřel za druhým, pokaždé ji zasahoval broky, a pokaždé olovo pronikalo jejím maličkým tělíčkem. Poraněná, s prostřílenými křídly, jenom křičela hrůzou a bolestí, už nebyla schopná pokusit se o záchranu. Její nářek, právě tak, jako nářky všech nevinně a krutě zabíjených, zněl takto: «Za co?! Vždyť jsem neudělala ani tobě, ani nikomu jinému nic špatného! Slituj se! Proč mi děláš takovou hroznou bolest?!». Ale já jsem na loďce připlouval stále blíže, mířil a střílel…, ale ona vůbec neumírala! Až když jsem doplul úplně blízko, utrhl jsem jí posledním výstřelem hlavu.
Jedli jsme potom její tělo proděravělé olovem, ale já jsem při tom tehdy nějak nezakoušel žádný chuťový požitek…
A poslední můj lov byl na losa. Náhončí tehdy vyhnali losici na úroveň střelců. Ti začali střílet a poranili ji. Vrhla se na stranu linie náhončích, ti také zahájili palbu. Dvě moje kulky jí prorazily páteř. Potom stříleli ještě další střelci. Vzpomínám si, že hajný ze zvuků spousty výstřelů upadl do extáze a ve vytržení křičel: «Tohle je ta správná muzika!!!». Losice nakonec padla.
Když jsem k ní přišel, už nedýchala. Ale lovci vyprávěli, že když upadla, ještě popolézala padesát metrů a zanechávala ve sněhu cestu, zalitou krví. Vyprávěli to, a přitom se smáli, radovali se z úspěchu. Soucit nebyl ani v jedné duši…
Skutečně, vždyť jsem i já sám střílel a přemýšlel o mase, a ne o bolesti tohoto překrásného zvířete…
Tenkrát jsem se «zařekl» a skoncoval s tím a dokonce prodal pušku.
… Někdy potom jsem potkal člověka, který pro mě představoval autoritu, od toho jsem poprvé seriózně uslyšel, že existuje Bůh a že se Mu nelíbí naše stravování těly zvířat, — tehdy jsem byl na úplné zřeknutí se této hrozné neřesti už úplně připraven…
Dále jsem prostudoval naučnou literaturu o fyziologii stravování a ujistil se o tom, že v tělech zvířat není ani jedna potřebná složka jídla, která by nebyla také i v rostlinných produktech plus v mléce, a také vejcích. Zejména v mléce a vejcích jsou všechny nezbytné «nenahraditelné» aminokyseliny — nejdůležitější součásti bílkovin. Ukázalo se, že stravování masem a rybami vůbec není nezbytností, ale nejintenzívnějším projevem neřesti obžerství, usilováním nasytit svůj chuťový rozmar — na úkor bolesti a smrti druhých!
A ať si nikdo nevyhledává ospravedlnění v tom, že, prý, nezabíjím přece já, zabíjejí «oni», já jenom kupuju a jím. Ne: «oni» zabíjejí pro nás! My jsme spoluviníky těchto vražd nevinných bytostí, vtělených vůbec ne proto, abychom je zabíjeli, ale kvůli procházení svých vlastních pravidelných evolučních etap v tělech, které jim poskytl Bůh. V těch tělech jsou právě takové duše, jako jsme my sami, jenom mladší — jako děti…
… Já jsem zabil velmi mnoho zvířat.
Už v dětství mě naučili navlékat na rybářské háčky živé žížaly. Tenkrát mě nikdy ani nenapadlo představit si sebe na místě některé z nich… Potom se na těch samých háčcích trápily ryby.
Ryby «neusínají», jak utěšují krutí rodiče své děti, které litují umírající rybky. Každá ryba, když umírá, prožívá hrůzu, bolest z ran a muka z udušení…
Potom jsem začal střílet do živých terčů: ptáků a zvířat.
Pak jsem se stal ekologem-zoologem — a v mých rukách zahynuly tisíce zvířat — už ne na jídlo, ale «pro vědecké výzkumy»…
Později, když jsem pracoval v medicíně, jsem také řezal a zabíjel krysy a králíky — ta laskavá, něžná zvířátka…
Když, konečně, přišlo prozření, pochopil jsem najednou všechnu jejich bolest… Kál jsem se, prosil je za odpuštění… Ale je vidět, že jsem všechny ty hrůzy ve svém pokání dostatečně neprotrpěl…
Po uplynutí mnoha let, tehdy, když mě, zbaveného možnosti protivit se, najednou bez jakéhokoliv vnějšího důvodu napadl z úkrytu primitiv dvoumetrového vzrůstu a smrtelně zmrzačil moje tělo, — tehdy, když jsem umíral v krutých bolestech, mohl jsem také nechápat důvod: za co? — vždyť jsem nikomu nic špatného neudělal…
A někdy, možná až v budoucích pozemských životech, on i všichni členové té bandy, které dělal zabijáka, budou také umírat v mukách a sténat: za co?!…
… Často se stává, že lidé, kteří se nikdy dříve nezamýšleli nad tím, co jedí, když si vyslechnou kázání o soucitu a souhlasí s ním, najednou připomínají: ale co tedy jíst, když ne ryby a maso?! Proto velmi krátce pohovořím o obecných principech stravování.
Za prvé: pravidlem je mít v naší denní dávce jídla zastoupeno všech pět skupin výživových prvků: bílkoviny, tuky, sacharidy, vitamíny, mikroelementy. Záměrně ochuzené diety, včetně «monodiet» (výživa jenom jednou potravinou, například, jenom rýží, jenom naklíčenou pšenicí, jenom ovsem, jenom jablky atd.) se úspěšně používají s léčebným záměrem. A tak, pokud se poradíme se specialistou, můžeme takovou dietu «držet» jeden, tři, sedm dní, měsíc nebo i půl druhého — v závislosti na těžkosti onemocnění a zvolené taktice léčení.
V léčebných a pročišťovacích záměrech pomáhá i úplné hladovění (bezpodmínečně s uchováním příjmu vody!) trvající do třech dnů. Ale pokud si přejeme hladovět déle — můžeme to provádět jedině pod dozorem specialisty na léčebné hladovění. Návrat z hladovění musí být pozvolný. Jako první příjmy potravy jsou nejlepší šťávy a ovoce. Na několik dní je radno úplně vyloučit kuchyňskou sůl — jinak může následovat otok tělesných tkání.
Bílkoviny, tuky a sacharidy jsou obsaženy současně prakticky v každé přírodní potravině: v mléce, jakékoli obilovině, jakékoli zelenině atd. — ale v různých poměrech. V souhlase s tím je zavedeno potraviny dělit na «bílkovinné», «sacharidové» a »tuky».
K «bílkovinným» produktům patří mléko a kysané mléčné výrobky, tvaroh, sýr, vejce, ořechy, sója, hrách, fazole, boby. Bílkoviny jsou různého druhu, což závisí na kompletnosti aminokyselin, ze kterých jsou sestaveny. Aminokyseliny se dělí na neesenciální, «nahraditelné» (to jsou ty, které jsou pro lidský organizmus potřebné, ale vyrábějí se také uvnitř něho) a esenciální, «nenahraditelné» (které jsou také potřebné, ale v organizmu člověka se obvykle nevyrábějí, a proto mu je musíme dodávat v potravě).
Nejvyšší hodnotu v zabezpečování organizmu bílkovinami mají tudíž ty potraviny, které obsahují úplný komplet právě esenciálních, «nenahraditelných» aminokyselin. A to je mléko a vejce. Požívání mléka a vajec zajišťuje kvalitu výživy z úhlu pohledu bílkovinné plnocennosti. Ale pokud nemáme mléčné produkty ani vejce — musíme se snažit zpestřit ostatní druhy jídla, zvláště ty, které patří do skupiny «bílkovinných».
Ale přitom je třeba brát v úvahu, že luštěniny vyvolávají vydatné vytváření plynů ve střevech. To samé se děje po ječmeni a žitě, a u dospělých lidí — po mléce (ale ne po tvarohu a sýru). Mléko je v takových případech lepší pít večer, po troškách a bez kombinování s něčím jiným. Mimochodem, kysané mléko se v takových případech snáší lépe.
Vytváření plynů vzniká také při kombinaci velkého množství bílkovinného nebo tučného jídla — se sladkým, v jedné porci.
Vejce a tučné pokrmy není dobré jíst na noc: tyto potraviny zůstávají dlouho v žaludku, a právě trávení v žaludku (na rozdíl od trávení ve střevech) v době nočního spánku probíhá špatně. Jídlo pak může zůstat v žaludku nestrávené po celou noc, rozmnožují se v něm mikroby, vznikají záněty žaludečních stěn, a následně i střev.
Zvlášť vysvětlím dvě otázky týkající se výživy vejci.
Za prvé — je dán předpoklad, že podle etického uvažování vejce jíst nelze: vždyť by se z nich přece mohla vylíhnout kuřata! Ale z vajec, produkovaných v drůbežárnách, kuřata žádným způsobem získat nemůžeme. Jedná se o to, že kur domácí je takový unikátní biologický druh (vyšlechtěný člověkem cestou selekce), jehož samice snášejí neoplozená vejce, to znamená bez pomoci kohoutů. Z těchto vajec se kuřata vylíhnout nemůžou. (Kohouty dávají v drůbežárnách se slepicemi dohromady jen kvůli těm vejcím, které se potom posílají do líhní na produkci kuřat).
Nemá smysl zříkat se používání k jídlu i oplodněných vajec: vždyť v nenasezeném vejci ještě není zárodek, není tam ani vtělená duše, taková vejce neprožívají strach, ani bolest, jestli je vaříme nebo smažíme.
Vejce, která jíme, jsou jenom vaječné buňky. A pokud už litujeme vaječné buňky — pak je třeba daleko více truchlit pro umírající vaječné buňky člověka, a ne slepic! A každá ženská menstruace — to je příznak odumření vaječné buňky, ztracené možnosti zrození člověka! Pokud vycházíme z této posloupnosti úsudků, neslušelo by se, aby byly všechny ženy «chronicky» těhotné, aby nedopustily zbytečnou smrt vaječných buněk? (Vtip!).
Druhá námitka proti požívání vajec přichází od fyziologů: z vajec, prý, bezpodmínečně vzniká ateroskleróza, protože je v nich mnoho cholesterolu.
Mně samotnému se kdysi podařilo účastnit se (ještě jako laborant) pokusů na krysách v laboratoři N. N. Aničkova — těch samých pokusů, které mu dovolily «dát do klatby» vejce. Já sám jsem tehdy, svýma laborantskýma rukama, dělal krysám aterosklerózu. Ale vůbec je nekrmili vejci. Ale čistým práškovým cholesterolem, smíchaným s tukem. A dávky tohoto chemicky čistého cholesterolu byly ještě k tomu velmi vysoké: měřily se v gramech na porci, nevzpomínám si kolikrát za den. A to — na maličkou krysu! Ano, u krys vznikala ateroskleróza. Ale vždyť dávky cholesterolu byly překročeny milionkrát — ve srovnání s několika vejci za den na člověka!
Ale ve skutečnosti je cholesterol velmi důležitou látkou pro člověka, protože se z něho vytvářejí všechny — jak mužské, tak i ženské — pohlavní hormony.
Mimochodem, cholesterol se vytváří i v našich tělech. A jeho vysoké koncentrace jsou nejen ve vejcích, ale i v tělech živočichů, zvláště v játrech, mozku a tuku.
A abychom rozeznali příčinu aterosklerózy, je třeba si především vyjasnit, jestli jí onemocní lidé, kteří se stravují «bez zabíjení»?
… Tuky jsou rostlinného a živočišného původu. Mezi ty druhé je zahrnuto jak máslo (ze smetany), tak i tuky, získávané z těl zvířat. To je důležité brát v úvahu při čtení překládané literatury. Jedná se o to, že v ruštině řadíme máslo (ze smetany) k živočišným tukům (tak jako v češtině, pozn. překl.). Ale v angličtině se vyčleňuje do samostatné skupiny. Existují tam tři slova, která označují tuky: oil — tuky rostlinné, butter — máslo (ze smetany) a fat — tuky, které se nacházejí v tělech nebo získávané z nich. Proto při překládání někdy vznikají překroucení smyslu. Například, vědci píšou v angličtině závěry výzkumů, že spotřeba živočišných tuků, podle statistiky, významně zvyšuje riziko onemocnění rakovinou. Ale my musíme chápat, že to k máslu (ze smetany) nemá žádný vztah.
Prospěšné jsou jak rostlinné tuky (oleje, másla), tak i máslo (ze smetany). Konkrétně ty první obsahují vitamín E a rozpouští usazeniny cholesterolu, pokud se už nějaké objevily. A máslo (ze smetany) je bohaté na vitamíny A a D.
Ale ohřívat a smažit jídlo je lepší na másle (ze smetany). Protože při zahřívání za přítomnosti kyslíku se oleje okysličují za vytváření škodlivých látek, přičemž, čím řidší je olej, tím se okysličuje rychleji.
Ještě existují v prodeji margaríny — směsi různých tuků. Pokud máte potřebu je používat, přečtěte si na obalu seznam ingrediencí.
K sacharidové stravě patří všechna zelenina, ovoce, jahody, obiloviny, zelené natě a bylinky, zavařenina, med… Těla rostlin a zrna jsou přitom bohatá vlákninou, důležitou pro normální práci střev, a vitamíny, zvláště vitamínem C a vitamíny skupiny B, a cukry také dodávají organizmu rychle využitelnou energii.
Všeobecně známá je informace o tom, že chléb obsahuje vitamíny skupiny B, které jsou velmi důležité pro organizmus. Ale je důležité vědět, že v mouce vyšší kvality už téměř žádné nezůstávají, právě tak, jako bílkoviny. Mnohem prospěšnější je chléb z «hrubého mletí» nebo s přídavkem otrub.
To samé platí i o rýži. Daleko prospěšnější je rýže nebroušená, protože právě taková obsahuje velké množství vitamínů skupiny B, a také bílkoviny.
O vitamínech jsme už mluvili dostatečně dlouho. Dodám jen, že pokud jíme mléko, vejce, máslo a rostlinné oleje, obiloviny, mrkev, zelené natě, čerstvé ovoce a jahody, — pak pro sebe zcela zabezpečujeme všechny vitamíny. Ale pokud o tom máme pochybnosti nebo tomu nasvědčují speciální ukazatele — můžeme si koupit v lékárně polyvitamíny nebo nějaké konkrétní kombinace vitamínů podle doporučení lékaře specialisty.
Zvláštní pozornost si mezi vitamíny zaslouží vitamín C. Je důležitý pro udržení obranyschopnosti organizmu, konkrétně pomáhá při onemocněních z nachlazení. Ale není teplotně stálý. Proto když zavařujeme bylinky, výhonky jehličnanů nebo šípky, neměli bychom je vařit. Velmi mnoho vitamínu C je obsaženo také v česneku a kopřivách.
Mikroelementy si zajišťujeme rozmanitou stravou, zahrnující mléko, houby a spoustu dalších potravin. Ale potravina, která je na ně nejbohatší a obsahuje jejich zaručený a úplný komplet, jsou mořské řasy. Dodávají se k nám buď jako konzerva, nebo v sušeném stavu (ty si můžeme koupit v lékárně). Ale můžeme také jednoduše přidávat do jídla mořskou vodu nebo mořskou sůl.
… Jak je vidět, život milovníka a znalce přírody je nejen bohatší krásou, zdravější a prospěšnější z úhlu pohledu duchovního růstu, ale i mnohem levnější! Znalec přírody si jistě připraví na zimu zavařeniny a dokonce vlastnoručně vyrobený med z květů, nasuší i chutné bylinky na vaření bylinných čajů. Ale zvláště se určitě budou hodit houby.
Houby, pokud je požíváme ve smaženém nebo vařeném stavu, jsou velmi chutné, ale těžce se tráví, protože obaly jejich buněk těžko podléhají rozkladu našimi trávicími fermenty. Ale po dlouhém působení octové nebo mléčné kyseliny — při marinování nebo kvašení (nasolování) — se buněčné obaly rozkládají, a houby jsou pak stravitelné skvěle.
Uchovávat nasolené (kvašené) houby je možné přímo v městském bytě, je třeba jenom systematicky (průměrně jednou za týden) odstraňovat plíseň z povrchu tekutiny nad závažím. Jenom nezkoušejte samostatně zakvašovat václavky: ony při kvašení nevytvářejí kyselinu mléčnou — a výsledek bývá špatný. Václavky je možné buď přidávat do nádoby s dalšími nasolenými houbami, nebo je konzervovat octem a solí.
* * *
V problematice správného stravování je nejdůležitější dodržování základního etického principu — nepůsobení škody. Jenom lidé, kteří mají rozvinutý soucit k cizí bolesti, jsou schopni dosáhnout úspěchů na duchovní Cestě. Protože jenom ty, kteří v sobě ztělesňují princip LÁSKY — Bůh nechává přiblížit ke Svému Příbytku.
Takovému způsobu života učil ještě ve starověké Číně Božský Učitel Huang Di. Tomu samému učil Pythagoras, Gautama Buddha, a poté Ježíš Kristus [10,14,18]. Ježíš několikrát udělal výjimku jenom při styku s rybáři a zástupy prostých lidí, které krmil těly ryb). Tomu samému v současnosti učil a stále ještě učí Bůh prostřednictvím Bábadžího a Satja Saí [10,14,18,19,42-51,58,60,64].
Ale uvedenému mínění Boha jako by odporovaly jeho výroky v Koránu. Ale pochopme, že v letech ustanovení islámu mezi téměř nepřetržitými válečnými konflikty, nebyla situace vůbec taková, aby bylo možné mezi pastevci a obyvateli pouští, zavádět nový způsob stravování. Tehdy měl Bůh, který řídil působení proroka Mohameda, jiný úkol — zavést v této oblasti Země monoteistickou víru. A až potom, když se islám upevnil a stabilizoval, objevila se u muslimů možnost, přemýšlet i o etické stránce stravování.
Pokud budeme ignorovat etiku stravování, pak jsou pro tento případ Bohem předvídané mechanizmy nemocí.
A tak se v cévách, kůži a chrupavkovité tkáni postupně ukládají soli kyseliny močové, které nám v největší míře dodávají právě pokrmy z masa a ryb. Tato nemoc se nazývá podagra. Jejími projevy jsou — zhoršení paměti, bolesti hlavy, poruchy spánku a pohlavních funkcí, bolesti ve svalech a kloubech. A potřeba odstranit nepříjemný stav mozku provokuje ke kouření a alkoholizmu.
Je třeba ještě brát v úvahu i energetický aspekt takového stravování: vždyť tělesnými energiemi se zanášejí čakry a meridiány, a to vede k narušení bioenergetického zásobování mnohých orgánů a napomáhá vzniku rakoviny. Ty samé energie napadají orgány trávicí soustavy, vznikají akutní a chronické záněty, vředy. Stejné energie vedou k rozvoji agresívních psychických tendencí. Energie vědomí takových lidí hrubne, stávají se neschopnými ke zjemňování vědomí.
Známá tvrzení o tom, že, prý, jenom v mase a v rybách jsou obsaženy plnohodnotné bílkoviny, jak už jsme posuzovali, jsou absolutně nepodložené a jsou příznakem medicínské nevědomosti těch, kdo to říkají. Vždyť úplné komplety pro člověka nezbytných aminokyselin (tvořících součásti bílkovin) jsou obsaženy ve vejcích a v mléce.
Nejlepším potvrzením správnosti právě «nezabíjené» stravy je intenzívní zlepšení nálady a vymizení nemocí u těch, kteří na ni přejdou. Přičemž práceschopnost (ve všech jejích projevech) vzrůstá.
Podotýkám ještě, že lidé, kteří uspokojují svoje obžerství, musejí být připraveni na to, že se nemají urážet kvůli vlastní bolesti. Ano, tak nás Bůh učí Lásce. To je projevením «zákona karmy»: kdo nevěnuje pozornost cizí bolesti, bude se muset učit soucitu prožíváním bolesti vlastní, poznáváním bolesti na sobě.
A ve vztahu k «čistým» potravinám — rostlinám, mléku a výrobkům z něj, vejcím — spočívá eticky správný přístup v tom, že se k nim chováme šetrně, s úctou, aby nemusely hynout zbytečně.
Je radno si také odříci nadbytečné množství soli, požívání alkoholu, který v žádném případě nenapomáhá přibližování k Dokonalosti, nadměrné požívání nápojů, obsahujících kofein (kávu, kakao, čaj) a smažení jídla na rostlinných olejích. A také samozřejmě v žádném případě nepijte moč, která se stala v Rusku v poslední době tak módní potravinou. Její systematické požívání otravuje mozek a způsobuje psychické poruchy.
Co tedy jíst? Jak nejlépe sestavit jídelníček pro sebe a svoje nejbližší? Je pochopitelné, že každý má svoje chutě a svoje zvyklosti ve stravování. Ale pro mě osobně se během celého mého duchovního formování stal základem komplet čtyř potravin: rýže, hub, vajec, rajčat. A k tomu jsem přidával brambory, majonézu, zelené natě, mrkev, pšeničný chléb, zavařeninu, jahody, máslo a rostlinné oleje, sýr a další. Taková dieta je sytá, dává dostatek energie pro jakoukoliv práci, včetně meditativní. Až na vyšších stupních duchovního vzestupu bylo nutné se zříci vajec; energie, kterou vydávaly, neumožňovala osvojení Příbytku Tvůrce.
A poslední rada: nepřemýšlejte nadmíru o jídle! Až se zbavíte chybného stravování, ustanovte nový «algoritmus» — a přemýšlejte o Bohu, o svojí Cestě k Němu, včetně svého sloužení Jemu. Vyvarujte se chyby, kterou mnozí dělají, když koncentrují téměř všechnu svou pozornost jen na «pravidla čisté výživy», a zapomínají přitom na to neporovnatelně více důležité.
