Bůh
26. 2. 2011
Bůh
Takže jsme prozkoumali otázku, kde hledat Boha: nemůžeme Ho vůbec hledat na nebi, nahoře, ale v hlubině mnohorozměrného prostoru. A není radno začínat Jeho hledání v kosmických dálkách, ale ve vlastní hrudi — v duchovním srdci, které začíná svůj růst v čakře anáhatě, středním dantianu.
Ještě jsme říkali, že slovem Bůh (s velkým písmenem) se rozumí především Prvotní Vesmírné Vědomí, existující v nejhlubší, počáteční, nejjemnější vrstvě mnohorozměrného prostoru. Je to Prvotní Vědomí jednotné pro celý vesmír a přiměřeně pro všechny živé tvory, včetně všech lidí naší planety. A z toho, že slovo Bůh zní různě v různých pozemských jazycích, nevyplývá, že jsou i Bohové u obyvatel různých zemí různí. Vždyť slova «Slunce» a «Země» se také odlišují ve výslovnosti různých národů, ale z toho nevyplývá, že mají lidé každé země svoje Slunce a že se každá země nachází na oddělené planetě.
Ale to jsme dosud neprozkoumali všechny aspekty slova «Bůh». Například, čtenář se klidně může zeptat: «A co mají na mysli v učení védánty pod formulí "Bůh je všechno"?», «Co je to křesťanská Trojice?», «Co je to Bráhman?», «Existují nějací planetární Bohové-Demiurgové?», «Jak rozumět tvrzení o tom, že každý — Ježíš, Bábadží, Satja Sai — je také Bůh?», «Jak sloučit tézi védánty o tom, že právě Bráhman je Absolutnem, to znamená Vším, s tvrzením Krišny o tom, že nad Bráhmanem existuje ještě vyšší úroveň Božského Vědomí — Íšvara, Bůh Otec?»… Vnesme světlo do toho všeho.
První, co musíme hned udělat, je vyloučit ze svého světonázoru pohádkové pohanské «bohy» na celé Zemi, o kterých fantazírovali lidé předtím, než k nim dorazily poznatky o Jediném Bohu. Takových pohádek byl dostatek ve starověkém Řecku, starověkém Římě, u Arabů i na Rusi. Ponecháme tyto postavy na zkoumání folkloristům. A budeme pokračovat v seriózní rozpravě, přičemž se budeme opírat o vědomosti, sdělované nám bezprostředně Bohem, a také na zkušenost praktického výzkumu Pravdy.
Takže, co je to Absolutno? Tohle slovo označuje absolutně Všechno, existující ve vesmíru. A co existuje v mnohorozměrném vesmíru? Především — Sám Tvůrce. Materiální součást Stvoření a vědomí všech úrovní rozvoje, kromě Tvůrce, tvoří jen malou Část Absolutna. Více než to, Tvůrce «vyživuje» Sám Sebou Svoje Stvoření. Ono se skládá z různých energetických projevů ve vrstvách-eonech a je podobné mnohorozměrnému pirohu z listového těsta, ve kterém první, základní vrstva neporovnatelně dominuje nad ostatními. A tento «piroh» je právě Jednotné Jedno.
«Je jenom Všechno, Jednotné Celistvé Mnohorozměrné Všechno — to není jenom jedna z nejdůležitějších vyšších meditací, ale nepochybná pravda, popisující Absolutno.
Ale my, lidé, — jsme i my neoddělitelnými součástmi Absolutna?
Odpověď je taková: ano, i ne.
My jsme na jedné straně v jakémsi směru podobní buňkám krve ve vesmírném Těle Absolutna — nicotně malým v porovnání s Ním, neschopným existovat odděleně od Něho, plně na Něm závislým, i když majícím možnost omezeného samostatného přemísťování v hranicích Těla.
Ale pokud přejdeme na druhou úroveň průzkumu: ne z pozice Makroorganizmu, ale «buněk» Jeho Těla, — pak my, jako duše, jsme bezpochyby prvotně oddělení. Více než to, jsme obdařeni značným stupněm svobody vůle, kterou nám On daroval.
Jde o to, že my, kteří jsme vznikli jako duše, ve stavu oddělenosti, — musíme ve výsledku svého rozvoje dojít k neoddělenosti, «nedualitě» s Ním v Jeho «základní» vrstvě-eonu.
A tvrzení některých myslitelů o naší údajné prvotní totožnosti s Tvůrcem a dokonce o neexistenci naší svobodné vůle — to všechno jsou jen dobrá meditativní nasměrování, vyzývající nás ke Splynutí s Ním.
Ale ve skutečnosti je svoboda vůle právě tím mechanismem, který zabezpečuje naše přirozené «třídění» podle etických kritérií: dodržujeme-li nebo nedodržujeme pravidla života, která nám On poskytl, usilujeme-li nebo neusilujeme o Splynutí s Ním v Lásce? V závislosti na těchto našich rozhodnutích jsou vytvářeny naše osudy.
Naše filozoficko-náboženská informovanost a intenzivnost našich úsilí o změnu sebe v souladu s Vůlí Boha určují konkrétně naše přemísťování z eonu do eonu. Není to závislé na těch nebo jiných skutcích, ale na našem emocionálním statutu: jestli jsme si přivykli žít v hrubých nebo jemných emocionálních stavech.
A tak, když si zvykneme na «těžké» hrubé stavy zloby, nenávisti, zajišťujeme si pro sebe «příbytek» v ďábelském eonu mezi sobě podobnými.
Ale pokud jsme žili v jemných a něžných stavech lásky — pak se přirozeným způsobem dostáváme do harmonie a čistoty rajského příbytku.
Nebo jestliže jsme prožili «šedý» život — bez zvláště «hrubých» stavů i bez výrazné zjemnělosti vědomí — pak se po smrti těla ocitneme v «šedých» vrstvách Vesmíru.
Ale naším cílem nesmí být dokonce ani ráj, ale Příbytek Boha Otce. O tom k nám neustále promlouvá On Sám [10,18].
Ale k tomu, abychom se v něm usídlili, jenom samotná zjemnělost vědomí nestačí: ještě je potřebná Moudrost. A ta se získává prostřednictvím všeobecné vzdělanosti, intelektuální práce, aktivní službou lidem ve všem dobrém, a prostřednictvím vytrvalého úsilí v poznávání Boha.
…Svatý Duch — to je souhrn Božských Osobností vycházejících z Příbytku Tvůrce. Jeho funkce spočívá v tom, že má na starosti rozvíjení všech duší zatím nižšího úrovně rozvoje. Právě Svatý Duch je Organizátorem našich osudů. Dělá to bezprostředně Sám, nebo také s pomocí nesčetných duchů, disponujících k tomu potřebnými vlastnostmi — jak «rajskými», tak i «pekelnými».
Když pociťujeme «odkudsi» přicházející vlny blaženosti jako odpověď na naše správné myšlenky a činy, — projevuje se tak Svatý Duch. V takových případechse říká, že nám On dává Svoje požehnání. Speciální meditativní techniky dovolují rychle dosáhnout snadného a častého kontaktu se Svatým Duchem.
Pro to, aby byl objasněn termín «Bráhman», je třeba říci několik slov o starověké indické filozofii, nazývané «védánta». To je pro nás důležité z toho důvodu, že současný Avatar Satja Sai, když se obrací k Indům, vychovaným ve filozofické tradici védánty, mluví častokrát právě v termínech uvedené filozofické školy.
Filozofie védánty se zformovala v Indii ještě před Krišnou, na základě pohanského učení čtyřech Véd. V těch časech ještě Indové nevěděli o existenci Íšvary — Boha Otce. Právě proto je ve filozofii védánty Bráhmán chápán jako Nejvyšší Božstvo a dokonce jako Absolutno.
Obyvatelům Indie vyprávěl o Bohu Otci konkrétně Krišna. Ale později to samé pro národ Izraele a celého současného křesťanského a muslimského světa oznámil Bůh prostřednictvím židovských «starozákonních» proroků, Ježíše Krista a Mohameda. Ale jak v Indii, tak i v křesťanském světě masy lidí nedokázaly ochránit znalosti o Bohu Otci, převyšující jejich schopnost vnímání, a ukázalo se, že je jimi téměř zapomenut a vytěsněn starověkými pohádkovými postavami v Indii nebo božskými postavami podle lidské fantazie v nejmasovějších křesťanských sektách (podrobněji — viz v [6]).
… Z otázek vyjmenovaných na začátku této kapitoly jsme neprozkoumali jenom jednu: co je to «Trojice»?
Existuje Bůh Otec — Nejvyšší Prvotní Vesmírné Vědomí, jsoucí v nejjemnějším eonu mnohorozměrného prostoru, nacházejícím se v «Zazrcadlí» vzhledem k celému mnohorozměrnému konglomerátu Stvoření. On je nejvyšším Cílem pro všechny lidi.
Jeho hlavním Projevením, Představitelem, aktivně konajícím Organizátorem a Opatrovníkem života na jakékoli obydlené planetě je Svatý Duch.
Také Bůh Otec někdy projevuje sám Sebe a vtěluje se v lidská těla. Těmito vtělujícími se Částicemi Tvůrce se stávají lidé, kteří předtím dosáhli Splynutí s Ním. Nazývají Je v různých jazycích Mesiáši, Kristy, Avatary.
To znamená, že «Trojice» — to je Tvůrce, Svatý Duch a Kristus, a v termínech Bhágavadgíty — Íšvara, Bráhman a Avatar.
Ale termín «Syn», jak objasňuje Sám Ježíš [35], v závislosti s daným kontextem, není vůbec zdařilý. Protože jakýkoliv člověk se musí naučit pociťovat Boha svým Otcem-Matkou, a sebe — synem nebo dcerou.
