Rozhovor s Vladimirem Uljanovem-Leninem
Rozhovor s Vladimirem Uljanovem-Leninem
Vladimir Antonov
Poprvé jsme nevtěleného Lenina uviděli, když se přiblížil k našemu ohni.
Je to duch střední velikosti, ne zrovna světlý. Má toho hodně na srdci, ale mluví dost zmateně. Stále obrací řeč k jiným tématům: nechce mluvit o smyslu života, nemluví ani o Bohu. Ale pořád ještě je rozrušený revolučními událostmi a občanskou válkou... O Bohu přemýšlet nechce:
— Lituješ toho, co se dělo v Rusku kolem roku 1917?
— Samozřejmě, že ne! Byl to velký zlom v historii země!
Jiná věc je, že ti, kteří se chopili moci, museli a musí dál nést tvrdou odplatu za své činy podle své karmy!
— Takže nakonec uznáváš „zákon karmy“?
— Co mám s vámi dělat?! — odpovídá Lenin posměšně a zlostně.
Nechtěl jsem s vámi mluvit o Bohu, ale o něčem úplně jiném!
— A o čem?
— Nastane někdy pro Rusko lepší doba? — Pro zemi, za kterou jsem bojoval a pro kterou jsem se tak snažil, aby se měla lépe, ale všechno zkazily pekelné duše!
— Takže to znamená, že uznáváš, že peklo existuje?
— No, co můžu s vámi dělat?! Však já ho také pozoruji! A sám nejsem daleko od něho...
— Existuje peklo, existuje ráj a existují ještě další „šedé“ vrstvy prostoru, které se nacházejí mezi rájem a peklem?
— Ano. Představuji si tu „šedou astrální rovinu“, jak jsi ji nazval v jedné ze svých knih.
— Četl jsi všechny naše tištěné materiály?
— Celkem hodně čtu: Kropotkina, Lva Tolstého... Snažím se pochopit, ale zatím ještě nechápu: proč to všechno Bůh stvořil? Přece ne proto, aby umírali lidé, ne proto, aby byla válka! Proč tedy? Vždyť my jsme chtěli vybudovat komunismus: blahobyt pro všechny pracující v naší zemi a nejen v ní! Ale najednou jsme se vydali nějakou absurdní cestou...
Jsem velmi rád a vděčný, tobě, Vladimire, že jsi se o mně „zmínil“ v jednom ze svých posledních článků. To přivede k rozumu mnoho duší, které – poté, co mě chválily – udělaly úplný obrat: začaly mě hanět a pomlouvat, jako bych byl ďábel. (Pláče). A já jsem tak chtěl pro zemi to nejlepší! A všechno to pak bylo takhle překrouceno!
… Dvě ženy se zjevily po Leninově boku: Naděžda Krupská a ještě nějaká další.
Ptám se všech tří:
— Jak se má Alexandra Kollontajová? Byla jednou z vůdkyň komsomolské „sexuální revoluce“! Jak se jí daří? Kde je teď?
— Vtělená v mužském těle.
— Kde?
— V Evropě, severovýchodně od Itálie. Je mladý a statečný důstojník. Stačí, aby se mu něco nelíbilo, a hned „sáhne po šavli“.
— Souhlasíte nyní s tím, že „sexuální revoluce“ není vždy prospěšná? Obvykle se při takových novinkách vyhlašuje pouze „volný sex“. To vyvolává pocit „oslavy svobody!“… Ale… začínají se šířit pohlavní choroby, nechtěná těhotenství…
Bez uplatňování sexuologických znalostí a vštěpování kultury sexuálních vztahů s důrazem na etické složky přinášejí podle mého názoru takové „revoluce“ lidem více škody, než užitku.
Zcela jiná věc je zjemnělá láska dvou lidí, kteří se sjednotili s Bohem, — něžná láska s účastí sexuálních složek!
Je třeba šířit povědomí o roli správné sexuality v duchovním rozvoji člověka! Zejména je třeba pěstovat něžnost se sexuálním podtextem — a ne hrubé a sobecké sexuální vášně!
Co si o tom teď myslíte?
... Lenin se s pláčem odvrátil a odešel. Ženy ho následovaly.
Komentář Huanga-Di
— On — stejně jako drtivá většina lidí, kteří tehdy žili na Zemi a žijí i dnes, je ubohá bytost, která nerozpoznala Boha v mozaice světových názorů. Pokud by se ve své činnosti jako vůdce země orientoval na Boha, všechno by bylo jinak! Ale on jednal sám za sebe — na úrovni svého vlastního mimořádného, ale ne bezchybného rozumu, ačkoliv měl navíc vůdčí schopnosti.
— Zajímalo by mě, jaký bude jeho další osud?
— Bude ještě několik staletí prožívat v tom „příbytku pláče“ — „šedé astrální rovině“. Poté bude znovu inkarnován, až na Zemi nastanou příznivé podmínky pro další rozvoj této duše.
