Cesta Duchovního Srdce

Blahoslavení čistí srdcem!

V Horském kázání Ježíše Krista (Mt 5) zaujímá zvláštní místo několik Jeho frází, které následně obdržely název Přikázání blahoslavenství:

Blahoslavení chudí (tj. nemajetní v materiálním světě, ti, kteří se odříkají honby za materiálním blahobytem) duchem (přesněji — v duchu, tj., podle vlastního přesvědčení, ze své vůle), nebo jejich jest Království Nebeské!

Blahoslavení lkající (tj. litující svých spáchaných chyb, které mají etický význam¹), nebo oni potěšeni budou!

Blahoslavení tiší (tj, mírní, pokorní, postrádající povýšenost a ambice), nebo oni dědictví obdrží na zemi!

Blahoslavení, kteříž lačnějí a žíznějí spravedlnosti, nebo oni nasyceni budou!

Blahoslavení milosrdní, nebo oni milosrdenství důjdou!

Blahoslavení čistého srdce, nebo oni Boha viděti budou.

Blahoslavení pokojní, nebo oni Synové Boží slouti budou!

Blahoslavení, kteříž protivenství trpí pro spravedlnost, nebo jejich jest Království Nebeské!

Blahoslavení budete, když vám zlořečiti budou a protivenství činiti, a mluviti všecko zlé o vás, lhouce, pro Mne. Radujte se a veselte se, nebo odplata vaše hojná jest v Nebesích!

/Poznámka překladatelky: V překladu byla použita citace Bible Kralické z r. 1613, která je adekvátní překládanému ruskému textu. /

Budeme se teď zabývat posouzením jednoho z těchto přikázání, a to «Blahoslavení čistého srdce, nebo oni Boha viděti budou!», protože ono má zvláště důležitý význam pro naši realizaci Božího Učení — v sobě samých.

O čem tu Ježíš mluvil? O tom, že Bůh Otec, právě tak, jako i Svatý Duch, o Kterých Ježíš hlásal, mohou být poznáni a také spatřeni — kým? — těmi lidmi, kteří budou mít čistá srdce.

* * *

Ale co je to: čisté srdce?

A co bychom vůbec měli rozumět pod slovem srdce, pokud mluvíme o procesech duchovního růstu?

Samozřejmě tu nemluvíme o anatomickém srdci.

A lživá je ta domněnka, že srdce je souhrnem všech instinktů a emocí, které nás ovládají, včetně sexuální přitažlivosti a vášně. Činnost duchovního srdce vůbec není spojena se sexuálními vášněmi a dokonce je jejich protikladem (to znamená silných, egocentrických, sobeckých tužeb).

Je možné připomenout ještě jedno někdy používané amorfní, ale právě tak neadekvátní užití slova srdce: mysl (jen jeden z příkladů — Skutky 5:3).

A je smutné, že takové nepřiměřenosti vešly dále do literatury, včetně náboženské, a dokonce i do synodálního překladu Nového Zákona² do ruštiny, který má mnoho nedostatků.

* * *

Abychom pochopili, co je ve skutečnosti duchovní srdce, musíme se alespoň v krátkosti dotknout tématu bioenergetické stavby lidského organizmu (podrobněji o tom viz v [9]). Mluvíme především o čakrách.

Tak tedy, uvnitř našich hrudních košů se nachází bioenergetický orgán, nazývaný čakra anáhata. Tato čakra odpovídá za zabezpečování bioenergiemi, rozváděnými sítí příslušných bioenergetických kanálů (meridianů), do plic, anatomického srdce a dalších orgánů, nacházejících se v hrudníku.

Ale anáhata, právě tak, jako jakákoliv jiná čakra, je zároveň i reflexogenní zónou emocionálně-volní sféry (podrobněji — v [9]).

Právě anáhata odpovídá za produkci veškerého spektra emocí lásky, a už jenom samotné přemístění vědomí do této čakry radikálně přeměňuje stav vědomí, přivádí ho do stavu lásky.³

Pokud budeme takovým způsobem pracovat s přemísťováním vědomí mezi čakrami, můžeme se snadno naučit libovolně a zřetelně měnit svoje emocionální stavy a práceschopnost — jak fyzickou, tak i rozumovou. Na tom je také založen systém psychické autoregulace, který jsme plnohodnotně zformovali a prezentovali v řadě publikací [9 a další].

Abychom ovládli funkce anáhaty, je radno začít jejím pročištěním a také pročištěním ostatních čaker a základních meridianů od tmavých bioenergetických nečistot, a také roztáhnout anáhatu v hranicích hrudního koše[9]. Anáhata rozšířená takovým způsobem vyplňuje prostor hrudníku od spodní úrovně klíční kosti — k začátku «sluneční pleteně» (solar plexus).

Poté je třeba naučit se dívat z anáhaty očima duše. A dále — zvyknout si zdržovat se koncentrací vědomí v anáhatě téměř neustále, jenom s výjimkou těch situací, kdy je potřebná buď zvýšená energičnost na materiální úrovni, nebo soustředěná intelektuální práce; v takových případech je třeba pouze přemístit koncentraci vědomí do čakry odpovídající situaci.

Ten, kdo tohle plnohodnotně zvládl a pevně se utužil v anáhátním stavu, ten už si prakticky pro sebe zaručil perspektivu rajské existence. «Sklouznout» na tomto místě je možné jen v tom případě, pokud nejsou pevně osvojeny etické principy, předkládané nám Bohem.

Objasním: vždyť etická součást Božího Učení je zaměřena především právě na to, aby pomohla těm lidem, kteří jsou připraveni to Učení následovat, osvojovat si stav lásky a udržovat a upevňovat se v něm.

Právě proto nám Bůh radí: vzdát se způsobilosti zabíjet (kromě krajní nutnosti, například dotěrně obtěžující komáry, klíšťata, také choroboplodné mikroorganizmy atd.) druhé bytosti stvořené a vtělené Jím pro jejich rozvoj,

— nedělat v našem vztahu druhým nic z toho, co si nepřejeme sami pro sebe,

— nebýt povýšenými a domýšlivými,

— neopíjet se,

— nehněvat se

— nemstít se,

— nežárlit,

— nepožadovat zpátky, co nám ukradli…

A lupiči dej dokonce ještě víc, než to, co ti chce sebrat, a tomu, kdo tě udeří do tváře, nastav i druhou tvář — ale zachovej i v těchto extrémních situacích stav lásky! — a budeš potom, minimálně, v ráji!

Vždyť ráj — to je úděl těch, kteří uskutečnili Boží Učení o lásce! A do pekla se vydávají ti, kteří si přivykli k hrubým emocionálním stavům a odmítli Boží Učení…

Bůh je Láska (1 J 4:8; 4:16). A — Přibližte se k Bohu! (Jk 4:8). Ale přiblížit se k Němu je možné, jenom když postupně přeměňujeme sebe také v Lásku. A to je možné dělat jenom prostřednictvím úplného splnění Jeho přikázání, které se teď učíme chápat. O tom samém mluvil jinými slovy Apoštol Jakub (Jk 4:8): Očistěte srdce!

* * *

Takže, začít tuto cestu přeměny sebe v Lásku musíme v první etapě ovládnutím svojí čakry anáhaty, včetně jejího vyčištění od energetických nečistot, vzniklých především v důsledku svých předešlých prohřešků — dopouštění se hrubých emocí. Je třeba se naučit žít téměř neustále v anáhátním stavu a nikdy si nedovolovat vcházet do hrubých stavů vědomí. Právě tak se odstraňuje «zkamenělost» (Mk 6:52) potenciálních začátků duchovních srdcí.

A teprve po osvojení toho, co tu bylo řečeno, může začít rozvoj duchovního srdce v člověku. A poté — ještě více, než to: rozvoj samotného člověka jako duchovní srdce.

* * *

Čakry mají tu vlastnost, že vědomí (duše), které se «zabydlí» pevně v té nebo jiné čakře, může růst, zvětšovat svoje rozměry, rozšiřovat tu čakru a poté se šířit z ní.

Nejvíce nepřijatelné je, když se něco takového stane s čakrami, které mají sklon k hrubým stavům — manipúrou (horní polovina břicha, včetně «sluneční pleteně») a ádžňou (střed hlavy). Lidé, kteří dovolují dominovat v sobě komplexu těchto dvou čaker, jsou skoro neustále podráždění, hněviví, vznětliví, agresívní — mají největší předpoklady k následnému pobytu v pekle: ve «tmě vnější, kde bude pláč a skřípění zubů» (Mt 8:12); vždyť oni jsou v přímém rozporu — ve vlastnostech duší — s Bohem, Který je Láska!

Ale anáhatní psychotyp lidí — to jsou ti, kteří se přibližují ke stavu Boha. A více než to, oni mají možnost za předpokladu ovládnutí příslušných znalostí, významně urychlit svůj další duchovní růst a osvojit si následné stupně duchovního vzestupu.

Vždyť duše má schopnosti měnit se nejen kvalitativně, ale i kvantitativně, to znamená, konkrétně, růst.

* * *

Duchovní srdce — to je ta část duše, která zpočátku roste uvnitř pročištěné čakry anáhaty, pokud dodržujeme všechno, co bylo výše řečeno.

Ale potom může duchovní srdce začít svůj intenzívní růst i za hranice materiálního těla.⁴ Přičemž jsou možnosti takového růstu neohraničené! A podporou pro realizaci toho jsou ekopsychologické metody, popsané v našich knihách [9 a další] a předvedené v našich souvisejících filmech (viz na konci knihy). Při jejich používání je možné vypěstovat sebe — jako duchovní srdce — dokonce do rozměrů významně překonávajících naší planetu.

Je nutné poznamenat, že rozvinuté vědomí, přebývající daleko za hranicemi těla, disponuje úplným myšlením. A pohyb v mnohorozměrném prostoru se lehce uskutečňuje za pomoci rukou vědomí, vycházejících z duchovního srdce a majících s ním stejnou podstatu. Stejné to bude i po závěrečném odloučení od těla, tj. po smrti dotyčného).

Přičemž přiblížení k Prvotnímu Vědomí (Bohu Otci, Tvůrci) a přímý kontakt s ním nesrovnatelně zvyšuje oprávněnost takového duchovně usilujícího ve všem, co je pro vtělené lidi nejdůležitější.

Právě uvnitř tak dalece rozvinutého duchovního srdce, v jeho mnohorozměrných hlubinách, získává duchovně usilující možnost snadno zkoumat mnohorozměrnou strukturu Absolutna a přitom přistupuje stále blíže a blíže k Příbytku Tvůrce — nejjemnější prostorové dimenzi.

A poté, pokud je toho zcela hoden ve všech parametrech, je vpuštěn Tvůrcem do Sebe.

Taková je — v krátkosti — Cesta úplné duchovní seberealizace člověka. A o spoustě podrobností postupu po ní se můžete dočíst v našich knihách a uvidět v našich filmech.

* * *

A zapamatujte si: Kde je poklad váš, tam bude i srdce vaše! (Mt 6:21; L 12:34). Pokud si jako Poklad pro sebe vybereme upřímně uctívaného Tvůrce a budeme usilovat o Jeho poznání a Splynutí s Ním v Objetích Jeho Lásky — pak je možné, že v Něm také najdeme svůj Příbytek. Pokud je náš poklad — něco pozemského — pak při pozemském také zůstaneme.

Ale někomu se zdají být pokladem i úplně pekelná potěšení…

Ale Bůh radí: Miluj Pána Boha svého ze všeho srdce svého! (L 10:27); (Mt 12:30).

A rozhodnutí, jakou si vybrat Cestu, stojí před každým z nás: Tvůrce nás obdařil svobodnou vůlí — i když přitom na nás dohlíží a utváří naše osudy, později realizované Svatými Duchy.

* * *

Buďte dokonalí, jako je dokonalý váš Otec Nebeský! — učil nás Ježíš (Mt 5:48).

Jak? — na to Ježíš dal také odpověď: Učte se ode Mne! (Mt 11:29): učte se také prostřednictvím slov, vyřčených Mnou a zapsaných Mými Učedníky, a až prozkoumáte Moji Božskou Podstatu, používejte Mne jako Etalon, k Jehož připodobnění můžete usilovat. A ještě také přijměte za pomocníky Svaté Duchy, Kteří vás budou učit tomu samému, čemu jsem učil a učím Já (J 14:26; 15:26; Mk 3:29).⁵

I dnes je Ježíš připraven pomáhat a pomáhá každému, kdo jde po Jím určené Cestě!⁶

Vysvětlivky:

¹               Jenom není dobré dělat to příliš dlouho: když se naučíme — prostřednictvím mechanizmu pokání — nehřešit, musíme dál po duchovní Cestě postupovat ve stavu kladných emocí; jinak ničeho dobrého nedosáhneme.

²             Například, v překladu modlitby-meditace «Otče náš» není vyjádřeno, že pod «chlebem vezdejším» Ježíš vůbec nechápal materiální jídlo, ale právě vyšší duchovní znalosti, duchovní vedení ze strany Nebeského Otce, o které jedině musíme Boha prosit. A tohle vedlo k tomu, že ohromné masy lidí, považujících se za křesťany, se začaly zabývat doprošováním u Boha — místo toho, aby uskutečňovaly Jeho Učení, které spočívá v tom, abychom usilovali o duchovní Dokonalost (Mt :48).

           Také «chudí duchem» — to vůbec nejsou slabomyslní paraziti-prosebníci, jak je to obvykle chápáno z překladu, ale duchovně usilující, kteří se odřekli honby za pozemským blahobytem — kvůli uskutečnění svého opravdového smyslu života v souladu s Učením Boha.

V uvedeném překladu Nového Zákona se také často opakuje chyba typu «moje (jeho, její) duše». Vždyť se tím potvrzuje, že člověk je tělo, ve kterém žije nějaká nepochopitelná «duše», které člověka opouští při smrti. A vznikají dokonce takové nesmyslné domněnky, že je možné «ztratit duši», «ukrást duši». Ale vždyť ve skutečnosti člověk také je vyvíjející se duše, která se jen dočasně zabydluje v materiálních tělech kvůli pokračování svého rozvoje. A proto «ztratit duši» není možné, možné je naopak «ztratit tělo»…

V překladu Listů Apoštola Pavla se nacházejí fráze, které se zdají být zbavené smyslu. Ale ve skutečnosti zde Pavel popisoval meditativní techniky, kterým ho učil Ježíš; ale překladatelé to jednoduše nedokázali pochopit v důsledku svojí nedostatečné kompetentnosti.

(Viz také «Původní Učení Ježíše Krista» v [8]).

³                Viz také kapitolu o hesychasmu v [9], a také [20].

⁴                O tom se podrobně zmiňuje učedník Ježíše, Apoštol Pavel: Ústa naše jsou otevřena k vám, srdce naše rozšířeno jest! (2 K 6:11).

⁵                O tom viz v [8].

⁶                  O tom viz, také, v [8]