Taoistická jóga 

Část druhá

Z besed s Lao-C'

— … Ano, starověká čínská civilizace je jednou z těch významných kultur Země, na které si ještě lidstvo uchovalo paměť. Její rozvoj byl od samých počátků řízen Avatárem Chuang-Di.

Veliký a Nedělitelný Celek — Boha v aspektu Prvotního Vesmírného Vědomí — lidé začali právě od té doby nazývat Tao.

Tao je nejvyšší ze všeho a v hlubině pod vším.

Ono je za hranicemi pochopení všedního rozumu, ale může být postihnuto rozvinutým vědomím.

Jednotné Tao — Ono je Nejvyšší, Nejjemnější a Blažené, nerozdělené na mužské a ženské, na levé a pravé, na více a méně dokonalé.

Ono — tvoří. Ono — Sebou projevuje Odvěkou Podstatu všech věcí a jevů, ale není jimi.

Tao je všudypřítomné.

Všechno ve světě hmoty má hranice, avšak Tao je neohraničené a nekonečné v čase.

Pouze ti, kdo zasvětili Jeho postižení úplně celý svůj život a přebývají v lásce a klidu — mohou postihnout Prvopočáteční Tao!

Tisíciletí plynula a odcházela v řadě za sebou..., ale Učení o Tao a o Cestě Jeho postižení zůstávalo živé!

… Zeptali jsme se:

— Ty jsi říkal, že jsi byl učedníkem Chuang-Di?

— Ano... Jednou přišel i Můj čas přistoupit tak blízko, že jsem Ho začal vidět... Dokázal jsem se stát tichem a klidem do té míry, že jsem Ho začal slyšet. A Chuang-Di začal vyprávět to, co jsem zapsal a co teď nazývají Tao Te Ting...

— Vyprávěj, prosím, jak ses učil?

— Existuje stupeň, od kterého vědomí, rozvinuté v předchozích vtěleních, dostává přímé vedení od Tao. Existuje stádium vývoje duše, kdy Učení Nesmrtelných může být nejen pochopeno ve slovech, ale i uskutečněno v životě.

Takové bylo Moje poslední vtělení. Já jsem tehdy přišel na Zem, abych obnovil a očistil od nánosů — Učení o Tao a zanechal toto vědění lidem.

— Legendy o Tobě vyprávějí, že jsi byl filozofem, historikem a správcem starověkých archivů, že jsi potom odešel do výslužby a vydal se na cesty, a že Tě strážce na hranici zastavil a nepustil dále, dokud nevyložíš Svoje Učení v písemné podobě. Je to tak?

— Ano. Tak jako každý Dosáhnuvší, Který překračuje hranici života a smrti ze světa vtělených bytostí a přechází k životu v Tao, musel jsem i Já zanechat Poselství lidem.

… Ještě předtím, v životě, který předcházel tomu, o kterém víte, jsem byl učedníkem Chuang-Di při jednom z Jeho Velikých Vtělení.

— Můžeme Tě poprosit, abys nám vyprávěl o Chuang-Di; o tom, jak Tě učil?

— Jak učí Bůh? Cožpak to nevíš?... On ukazuje Cestu — a poté vytvoří překážky, které je třeba překonat. On učí jemnosti — a poté ukládá upevňovat sílu. On ukládá uvědomit si sama sebe — a poté ukazuje, že ty nejsi, a je jenom Tao... Tichounce a měkce, jako něžný klid oceánu — tě uchvacuje a ponořuje do Sebe po hlavě. A v Tichu a Bezmeznosti pak už z tebe nic nezbývá! Pak už není nic, kromě Tao — Všepronikajícího, Nekonečného!... A nad Oceánem Tao je Světlo, mající Jména a Formy... Jedno z těch Jmen je Chuang-Di. Ale je Jich spousta, jako paprsků Slunce. Mezi nimi je i Lao-C'.

— Znamená to, že jsi Ho viděl, žijícího v těle?

— Já jsem Ho viděl — i žijícího v těle, i mizícího, i objevujícího se znovu. Ano, Já jsem Ho viděl. A slyšel jsem slova, plynoucí z Jeho rtů, slyšel jsem Jeho slova znějící v hlubině duchovního srdce, slyšel jsem Mlčenlivost Jeho Ticha v Hlubinách Tao.

— Nemohl bys o Něm ještě vyprávět?...

— Jsou to velice dávné obrazy z Podnebeského života...

Svítání v horách... Řeka Chuang-che nese svoje vody do moře, které teď nazývají Žlutým. Víš — proč? Zlaté Světlo záření Slávy a Majestátu Chuang-Di se v něm odrazilo — a vody se naplnily žluto-zlatavým zářením... Taková je legenda...

Palác Chuang-Di... Tvarem je podobný ohromné mnohastupňové pyramidě. Široké ochozy na každém poschodí pyramidy umožňují obejít budovu kolem dokola. Ale, aby bylo možné vystoupit na další úroveň, je třeba projít bránou, střeženou strážemi, — do vnitřních komnat. Tam je z nich průchod dále, na další stupeň. Lidé, kteří nedosáhli určité úrovně rozvoje vědomí, nejsou vpouštěni na vyšší stupně.

Ve Svých vnitřních komnatách vrchního stupně — Chuang-Di přijímá Svoje nejbližší spolupracovníky a učedníky.

První stupeň slouží pro početná shromáždění. Ohromná brána se otevírá navenek a skrz ní vycházejí slavnostní procesí, když se konají ceremonie.

V těch časech Chuang-Di daroval Podnebeské nejen Učení o Tao, ale i vědomosti pro materiální svět: hieroglyfické písmo, matematiku a astronomii, včetně měření času a kalendáře, a mnohé z medicíny. To všechno se stalo národním dědictvím. Také Jeho ponaučení o ctnostnosti a pořádku se stala na dlouhé věky základem blahobytu.

… Tiše teče řeka Chuang-che, hory své vrcholky spojily s oblohou, a jako pevný základ jim slouží sama Země... Podívej se do Očí Chuang-Di a dozvíš se více...

Existuje věčné a neměnné Učení Boha. Existuje Bezmezné Tao. Všechno, co je stvořeno Tao, přichází a odchází, ale Tao zůstává... Nelze Ho popsat pomocí slov, ale existují ti Nesmrtelní, kteří prošli Cestu a poznali Tao!

— Pověz, Lao-C', máš Svoje místa síly?

— Ano, mám. A ne málo! Nejvíc jich mám v Číně, ale nejen tam. Starám se o růst spousty duší už po staletí. Mám rád umění, jsem Podporovatelem těch, kdo pohybem vlhkého štětce po papíře dokážou donutit diváka, aby se zastavil, zatajil dech, a zahleděl se na to Neprojevené, co ožívá na papíře tam, kde na obrázku zůstalo prázdné místo. Raduji se z rytmu veršů, ve kterých se skrylo ticho. Jsem Ochráncem tradic klidu, harmonie a krásy.

Klid a láska jsou základy spravedlivého bytí!

— Nedal bys nějaká ponaučení začínajícím?

— Hutné a hrubé s sebou přináší destrukci, stárnutí a zhoubu. Směřujte ve všem — k harmonii a zjemnění vědomí! Podobné křehkému a něžnému kvítku, laskavému větříku, průzračným proudům vody — je to překrásné v Projeveném! A člověk se musí naučit nenarušovat tuto harmonii hrubými doteky!

Potom bychom měli osvobodit a očistit ve svém srdci, a poté i v celém svém těle — schránku pro Tao!

Měli bychom se naučit sloužit Tao jako Te, a ne jen tělem! To je vlastnost Dosáhnuvších.

Dokonale moudří — tiše vyprávějí světu o majestátu Tao!

Hledající je vnímají v tichu duše a vyrůstají v poznání a lásce!

Nejjemnější vládne nejmohutnější sílou tvořit a naplňovat!

Připodobněte se Nejjemnějšímu — a pak obsáhnete veškerý Celek!

Teplo Velikého Slunce rozpouští zbytky nižších «já» — a Světlo Lásky začíná svobodně procházet skrz těla těch, kdo se ponořili — jako vědomí — do Tao!

Poté Nesmrtelné Tao prorůstá skrz těla podle míry rozpuštění Vědomí v Prvotním Tao a působení z Něho jako Te. Je to podobné rozkvétající broskvoni: holé větve, nasycené jarní energií života, se pokrývají překrásnými kvítky! Tak i Tao prorůstá skrz těla, a projevuje Sebou Klid, Světlo a Moudrost Hlubin — do světa. Zakořeněný v Hlubině, vyrůstá Strom Lásky — a v příhodný čas rozkvétá, dávaje světu vůni Pravdy!

Naslouchej v tichu, jak se zvedají blažené proudy Světla Božského Života!

Dovol Tao zjevit — tady — Sebe! Nečinnost tebe je činnost Tao!

Poznej Veliký Předěl, za kterým není předělů! «Dno» stvořeného světa je jen «Opona» světa Hlubin, který je nekonečný...

Z besed s Chuangem:

— Vítám všechny lidi, kteří nežijí pro sebe, ale pro Boha!

— Chuangu, vyprávěj, prosím, o Sobě!

— Já radši na začátku povím, kdo je to opravdový taoista.

Taoista je především ten, kdo poznal klid. Jeho rozvinutý rozum mlčí. A On se zabývá pozorováním a vytvářením bezedného ticha, ve kterém přebývá Tao.

Taoista je pevně spojen s Tao pouty LÁSKY.

Cesta taoisty je Cestou klidu a blaženosti. Jeho láska je neměnná, víra neotřesitelná. Pociťuje v sobě velikou něžnost ke všemu Stvoření, stvořenému Tao. Nikdy zbytečně neuškodí ani jediné živé bytosti, nikdy nenaruší klid ani jednoho pokojně žijícího tvora.

Tao zaplňuje srdce dokonalého taoisty, a dokonalý taoista žije v Příbytku Tao. Žije tak, že vyzařuje blaženost na všechno živé kolem.

Dokonalý taoista se stává Taem.

… A dále bych chtěl vyprávět o metodách, vyučovaných ve Škole, kterou jsem kdysi Já sám absolvoval.

Celá cesta výuky v ní se dělí na tři základní stupně: a) počáteční stupeň, b) stupeň důkladného propracování všech energostruktur těla a c) stupeň přeměny (transformace) sama sebe jako vědomí. Poslední stupeň ještě nazývali stupněm «zrození nového těla».

Přijímání do Školy na počáteční stupeň bylo neomezené — byli přijímáni všichni, kteří měli upřímné přání změnit se k lepšímu. Do tohoto stupně byly zařazeny metody počátečního očištění těla. Začátečníky učili přecházet do zjemnělých stavů vědomí. To jim umožňovalo poprvé poznat nemateriální Světlo uvnitř těl. Učili je splývat se Světlem, a také Jím «promývat» těla, což vedlo k jejich uzdravování. Většina byla zcela spokojená s touto «všední» úrovní znalostí a o víc nestála.

Ale byli i ti, kdo usilovali o vyšší, kdo chtěli získat vědomosti o dalších možnostech rozvoje a přeměny sama sebe.

Takové hledající vždy ve Škole vítali s radostí, ale požadavky k přístupu na další výuku byly velice přísné. Byli vybíráni pouze ti, pro které se postupování po této Cestě mohlo skutečně stát hlavním cílem života, kteří byli připraveni obětovat všechno ostatní, zasvětit se pouze tomu.

Takové novice učili osvojovat si stále jemnější stavy vědomí a ovládat sublimaci (tj., převádění jedněch druhů energií na druhé). Byli vyučováni metodám důkladnějšího propracování celého těla Světlem. Zvláštní pozornost byla věnována úplnému pročištění energostruktur hlavy. Za kritérium úspěchu byl považován stav, kdy proud energie naprosto svobodně a přirozeně tekl uvnitř celého těla, a na své cestě se nesetkával s žádnými překážkami.

Ve třetí etapě přecházeli k práci se Zlatým Elixírem. Tento termín neoznačoval nic jiného, nežli nejněžnější a nejjemnější zlatavé Světlo Tao. Duchovní adept se Ho učil nacházet v Prvopočáteční Hlubině a musel si postupně navykat na Jeho stav, na stav bytí Jím. A také se učil působit tím Světlem na tělo. Působením tohoto Prvotního Světla musely energostruktury těla jakoby «shořet», «zmizet», aby uvnitř těla nebylo pociťováno nic hmotnějšího, než Světlo Tao...

… Ale ať ten, kdo čte tyto řádky pochopí, že práce s Prvotním Světlem nebo Zlatým Elixírem — ať už Ho nazýváme jakkoliv — se nesmí omezovat pouze na propracování těla. Člověk musí změnit sama sebe jako duši — svoje emocionální stavy v první řadě. Nemá smysl znovu a znovu prohánět po těle proudy energie v naději, že se najednou zázračným způsobem změní, jestliže duše při tom zůstává právě tak hrubá, jako byla předtím. Vždyť cíl alchymie není v tom, aby se přeměnilo tělo ve Zlaté Světlo, ale v tom, abychom se sami stali Zlatým Světlem Tao!

… Tao — to je Klid.

Tao — to je Blaženost.

Nesmrtelnost — to je sjednocení s Tao.

Tisícileté tradice žijí v Číně. Mohou být sice pozvolna zapomínány... — ale znovu přicházejí na Podnebeskou zem Ti, Kdo opět obnovují Učení o Cestě a o blažené Podstatě Vyšší Úrovně Bytí.

— A Ty jsi znal Lao-C'?

— Ne. Znal jsem Jeho Učení. Žil jsem později.

— Vyprávěj, prosím, víc o Sobě, Chuangu.

— Když jsem přišel do svého posledního pozemského života, neměl jsem už žádná, předtím nerealizovaná přání duše, vyžadující ponoření do «pozemských» činností. Nehledal jsem hodnosti a slávu, bohatství nebo ženskou něhu. Neměl jsem jiné snažení, kromě postižení Tao. Přišel jsem, abych se stal Učitelem Tao, a právě tento záměr, vzniklý ještě před vtělením, Mne vedl od raného dětství.

Už od kojeneckého věku jsem žil v malém klášteře, který byl perlou moudrosti.

Už jako maličkého chlapečka Mne začali zasvěcovat do života Ducha.

Moji svobodu nikdo neomezoval, poznával jsem okolní svět, lezl po nedalekých horách, pozoroval rostliny a všemožné zvířectvo...

Čas meditací dospělých byl Mými prvními lekcemi vnitřního ticha. Klid se dosahoval prostřednictvím mlčení mysli, ponořené do «Nebeského srdce» — srdce duchovního. To byly první meditace, kterým Mne učili.

Vyprávění Mých učitelů o Nesmrtelných Mniších sloužila jako základní potrava Mojí mysli. Učitelé do těchto vyprávění dovedně zařazovali historii a etiku, psychologii a pravdy o Jednotném Bohu.

Když jsem povyrostl, staly se předměty Mojí výuky čakry a meridiány, orgány těla a jeho uspořádání. Ovládal jsem jasnovidění, rozvinuté už v předešlých vtěleních, a lehce jsem si osvojoval práci s energiemi těla. Energie proudily uvnitř Mého těla proudy zlatého světla, podobnými maličkým horským potůčkům. Každý meridián jsem lehce viděl a mohl tam zaměřovat proud světla.

Když jsem byl starší, byla následující důležitou etapou práce s Božským Ohněm. Naučil jsem se ponořovat se do Něho v Jádru Země po struktuře, nazývané «stonkem zlatého kvítku». Naučil jsem se být tím Ohněm. Celé propracování těla až do nejmenších meridiánů se v této etapě provádělo znovu — na nové úrovni jemnosti.

Božský Oheň teď vycházel z Mých očí. Nebo také mohl být kvůli léčení prováděn meridiány rukou. Lehce jsem viděl v tělech druhých lidí zasažená místa a znečištěné meridiány, kterými neprocházela energie. Mohl jsem temné energie buď vymývat, nebo je «spalovat» v proudu Ohně, namířeném na ně.

Bylo mi dovoleno pomáhat nemocným, přicházejícím do kláštera. Byly to pro Mne také drahocenné lekce psychologie: umění vyznat se v lidech. Vždyť vyléčení těla bez přeměny duše nemůže přinést trvalý kladný výsledek. Naopak, může jen ztížit osud vyléčeného i samotného léčitele.*1

Poté jsem «vykrystalizoval» ohromné Duchovní Tělo. Právě v takovém Projevení jsem vás poprvé přivítal na tom Mém místě síly a pak jsem vám dále pomáhal propracovávat vaše těla.

Jako další byla etapa splynutí s Tao. Osvojovalo se Veliké «Ne-já». Tento stav bylo nutné se naučit udržovat nejen po dobu několika minut nebo hodin. Bylo nutné se jím konkrétně stát.

To bylo nečinění z individuálního «já».

To bylo nemyšlení z individuálního «já».

To byla totální reciprocita v Příbytku Tao.

To bylo postižení Velikého Předělu, Prvopříčiny, Oceánu Tao.

Veliké «Ne-já» bylo teď i Oceánem Tao v Prvotní Hlubině, i v každém místě Mého těla.

Učil jsem se být Oceánem Tao, Který zaplňuje zevnitř všechno, co je projeveno, všechno, co má formu i co ji nemá.

Tento stav se stal totálním! Blaženost Nejjemnějšího byla ve všem — a «já předchozí» jsem už nebyl.

Všechno, co je ponořeno do Oceánu, — naplněno Jím, je podobné džbánu, ponořenému do vody.

Chtěl bych ti darovat stav Velikého «Ne-já», které je sjednocené s fyzickým tělem. Je to ten stav, kdy jsou všechny části těla, očištěné od «já», ponořeny do Oceánu Tao a zaplněny Jeho Velikým Klidem.

Jestliže budeš tak žít — pak ti další krok už nebude dělat potíže. Zbude jen velice málo: přijmout toto Veliké «Ne-já» jako Jedině jsoucí «Já» Tao. Kvůli tomu je nutné vypěstovat si ohromné Nesmrtelné Tělo — to znamená to, co vy nazýváte stavem «Úplného Růstu ve Stvořiteli». Můžeme tu také mluvit o «dynamickém aspektu Nirvány v Tao»: schopnosti působit z Vesmírného Prvotního, z Tao.

Já jsem toho dosáhl. A stal jsem se Mistrem Tao.

— Chuangu, a měl jsi mnoho učedníků?

— Ne, mnoho ne: desítky, ale ne stovky. Učil jsem tomu ty, kdo byli se Mnou, a ty nemnohé, které přiváděl Bůh. Jednoho z nich znáte, je to Han.

Potom jsem lidem zanechal Učení — a dál jsem jim pomáhal už z nevtěleného stavu — mnohým a mnohým. Jsem šťastný, že jsem vám pomáhal a pomáhám.

Miluji vás všechny, vy jste Moje jaro!

Já jsem Krása! A odrazem té Krásy je krása lidí, kteří Mne poznali!

… Ještě bych chtěl upozornit na to, že prostřednictvím poznávání rukodělné krásy se také můžete přibližovat k poznání Mne.

… Chuang ukazuje «čajovny», cestičky v parku, kde nezbytně zurčí voda a kvetou lotosy...

Tato rukodělná krása ponořuje do klidu a — prostřednictvím klidu — do Mne. Já chci, aby to tak bylo na celé Zemi: aby rozpouštějící klid ponořoval do Mne!

— A co krása přírody?

— Ale vždyť existují lidé, kteří žijí ve městech a z měst prakticky nevyjíždějí... Oni se tak mohou alespoň zlehka dotknout Krásy Tao prostřednictvím krásy rukodělné.

A povšimni si: krása duší je přece také vyšší rukodělná krása!

Z besed s Hanem:

— Mlčení mysli! Zmlkněte všichni, kdo už máte rozvinutý rozum! Jenom pak se mohou začít otevírat objetí duchovního srdce, a poté — jim vstříc — i Objetí Nebeského Otce!

Rukama LÁSKY objímejte vše živé ve Stvoření, a poté — i Tao!

Tak jsem prošel celou Cestu Já, a právě tak i každý z Nás, Které znáš i neznáš.

Ve všech dobách na všech kontinentech Země a ve všech zemích — jenom jedna strategie ke Mně radikálně přibližovala spravedlivé duše: je to mlčení rozvinuté mysli!

Když rozvinutá mysl zmlkla — jenom tehdy v takovém těle a prostřednictvím takového těla budu mluvit Já!

Já vpouštím do Sebe jenom ty rozvinuté duše, jejichž osobní mysl se naučila mlčet! Pak musí stačit jen jedna Jednotná Mysl! Druhá — překáží!

… Poprosili jsme:

— A nepovíš nám, jak ses Ty Sám rozvíjel?

— Právě v tom tichu probíhalo Moje rozvíjení — jako kvítku.

V «sametových» podmínkách Mne pěstoval Můj Mistr. Byl to Chuang!

Zahrada, jezírka s lotosy... To byl Jeho ášram Tao...

Teorii pěstování «zlatého kvítku» — tu přece také poprvé zformuloval Chuang! Ty jsi tyto myšlenky četl před desítkami let — ještě ve strojopisných plátcích «samizdatu». Mělo to název — Tajemství «zlatého kvítku». Ačkoliv se ty myšlenky tehdy k tobě dostaly ve variantě silně zkreslené interprety.

Ale podstata pojednání byla taková:

Korunka «zlatého kvítku» je rozvinutá anáhata.

Stonek je část, vedoucí k Příbytku Tao.

«Zlatý kvítek» do něho prorůstá kořeny.

A «cibulka», jako u tulipánu, se vytváří tam. Do ní se musíme začít stěhovat anáhatou s rukama.

A dále — to ty také už dávno znáš — individuální «cibulka» «srůstá» s «cibulkami» všech, Kteří jsou Tam... Tam je «Cibulka» pro všechny stejná... Je nekonečná v čase i v rozměrech... Právě Ona je Tao.

— Ano, děkujeme Ti, To všechno je nám srozumitelné.

Pověz, prosím, a proč ses teď usídlil v Rusku?

— Ale vždyť jsem přece pěstoval tebe!... Dokonalost jsi poznal zejména díky Mně, Nám!...

— Děkuji Ti, milý Hane! Ale nedělej, prosím, ještě tečku! Pověz, prosím, ještě něco obzvlášť cenného pro vtělené lidi — ze Tvé minulosti, například, o tom, jak ses učil u Chuanga?

— Já jsem hledal Nesmrtelného*2Mistra Tao, Který by Mi ukázal cestu.

Viděl jsem mnohé. Oni všichni říkali, že znají Pravdu, že právě jejich metody umožňují dosáhnout Nesmrtelnosti... Ale jejich kompetentnost ve Mně nevzbuzovala důvěru, a Já jsem šel a šel dále...

Jednou jsem se zastavil k odpočinku u potůčku. V dálce byl vidět klášter, kam jsem se chystal dojít.

Přišel ke Mně člověk a poprosil o dovolení přisednout si vedle mne. Jeho tělo bylo naplněno podivuhodným proměnlivým a měkkým klidem...

Zeptal se Mne, kam mám cestu.

Odpověděl jsem, že hledám Mudrce, který Mne naučí, jak postihnout Tao.

Chuang, a byl to právě On, Mi odpověděl:

— Takhle — ty nikdy nenajdeš, co si přeješ! Ty nesmíš hledat člověka, ale Tao! A pouze tehdy se Tao stane tvým průvodcem a zavede tě k Cíli!

— Děkuji Ti za moudrou radu, — odpověděl jsem. — Ale řekni Mi tedy: jakým směrem se mám vydat na Cestu?

— Musíš jít ne do dálky, ale do hloubky! Tao je to Nejjemnější, Ono se nachází v hlubině pod vším. Ono je — všude. Až se naučíš klidu mysli, jenom pak začneš vidět Cestu, která se poznává právě srdcem.

… Pochopil jsem..., že nevím, kam jít... Tak jsem se stal Chuangovým učedníkem.

… Dlouho potom jsem ještě setrvával v tom omylu, že On Sám nezná odpovědi na ty otázky, které klade nám — Svým učedníkům. Ale On... nás pouze přiváděl na práh každého odhalení, ale každý z nás už musel postupovat dále pouze s vynaložením svého úsilí...

Dlouho jsem žil tak, že jsem nepostřehl Jeho Majestát. Jeho moudrost byla... tichá.

A až později, když jsem v meditacích poznával Jeho známý úsměv a měkkou něhu, jsem si beze zbytku uvědomil Jeho všeobjímající Jednotu s Tao...

On pomohl mnohým, včetně Mne, postihnout tuto Velikou Jednotu.

— Jaké rady bys chtěl dát všem těm, kteří se chtějí naučit ovládat svoji mysl.

— Klidu mysli se dosahuje přijetím těch lekcí, co posílám a dávám Já.

Přivykejte svoje mysli také na úctu ke každému životu.

A učte svoje mysli vděčnosti. Vděčná mysl je mírná a poslušná. Ve vděčné mysli nikdy nevzklíčí semena povýšenosti, vděčný člověk nikdy nezpyšní.

Je to obrovská práce a nekonečná trpělivost, se kterými Oceán Tao celé věky pěstuje každou duši! Nezměrná je Síla Lásky Tao, pěstující a vyživující každý život!

V podstatě přece člověk nemá, čím by se pyšnil: všechno, co dosahuje v pozemských životech, ať už je to úspěch ve světských činnostech nebo v duchovním hledání, je výsledkem usilování mnohých, a vůbec ne jenom jeho. On získává vědomosti — z knih, od druhých vtělených lidí nebo nevtělených duší, čerpá je z nekonečné různorodosti života na Zemi. A za tím vším stojí Veliký Tvůrce, Který stvořil nebe i Zemi a všechno živé. Člověk využívá dary Nebeského Otce, a ta úsilí, která on sám vynakládá na správný rozvoj sebe jako duše, jsou jen nepatrně malý vklad — ve srovnání s Jeho Láskou a Péčí!

Největší událostí ve vesmíru je, když se otevírá pro Tao duše lidská! Každý takový kvítek-duše je pro Mne drahocenný poklad! Vždyť přece neexistuje nic důležitějšího!

Vysvětlivky

1. O principech léčitelství viz v knize [7].

2. Který má Nesmrtelné Tělo, to znamená Vědomí, «vykrystalizované» v Příbytku Tao.