V čem je smysl života člověka? – V kvalitativním a kvantitativním rozvoji vědomí. Musíme se stát dokonalými, jako je dokonalý Bůh, – tak zformuloval úlohu člověka Ježíš Kristus. A potom vcházíme do Jeho Příbytku a tam s Ním splýváme pro život věčný.

Člověk není tělo. Ztotožnění s tělem je neodvratná chyba, do které upadají všichni vtělení lidé na počátku pozemského života.

Ale později někteří z nich – pod vlivem náboženských tradic a počátečních duchovních praktik – začínají chápat, že nejsou s tělem shodní. To jim umožní začít s intenzívní duchovní prací na přeměně sama sebe – už ne jako těla, ale jako vědomí.

... Zde bude vhodné vložit do vyprávění moje pozorování "posmrtné zkušenosti" – toho, co jsem o tom poznal bezprostředně sám.

Za prvé: "ztráta vědomí" a klinická smrt jsou principiálně různé a vzájemně si nepodobné stavy.

Při ztrátě vědomí – skutečně zmizí sebepociťování a sebeuvědomování.

Ale smrt, jestliže přichází náhle, bez přechodného bezvědomého období je prožívána (přinejmenším rozvinutým vědomím) úplně jinak. Při jejím nástupu může nebo nemusí existovat určitý časový úsek, během kterého probíhá samotný proces odtržení od těla. Mně se to stalo při první smrti: vědomí (to jest, já) jako ohromná obrácená kapka, podobná gigantické vzdušné kouli, se vzneslo nahoru a začalo vykonávat houpavé pohyby, jako by se pokoušelo odtrhnout. To trvalo několik sekund. Potom odtržení proběhlo a zavládlo uklidnění v Laskání milujícího Vědomí-Světla.

Jednou jsem v dopise dostal otázku: "Ukažte nám, prosím, nějakou metodu "diagnostiky zla" – nejjednodušší a dostupnou pro každého člověka.

Pro to, aby se člověk stal mnichem, není zapotřebí vykonávat žádné obřady, není zapotřebí přijímat nová jména, anebo se oblékat do speciálních oděvů: to všechno jsou jen hry, ve kterých si na mnichy hrají lidé, obvykle Bohu vzdálení. Jsou to hry, které hrají lidé jeden před druhým.

Během turné v Rusku David demonstroval bezprostředně před diváky, včetně autora této knihy, – jak levitaci, tak i rozřezávání Jeho těla pilou, i dematerializaci a materializaci předmětů a lidských těl...

Ale dva měsíce poté jsem dostal dopis od jisté ženy. Ona mi napsala kvůli mé knize o Něm: Jak jste Vy, který sám sebe nazýváte vědcem, mohl tomu všemu uvěřit!? Vždyť to všechno není nic víc, než videomontáž!...

Hypnotické působení v jakékoliv jeho formě a nezávisle na záměrech hypnotizéra je magie, třebaže o tom hypnotizéři-materialisté nemají ani tušení. Je to potlačení slabé duše druhou duší – silnou. Používané slovní formulace pro sugesci spánku, a také působení, vyvolávající únavu zraku u pacienta, atp. – jsou jen pomocné techniky pro zesílení utlačujícího efektu. Nejsilnější mágové-hypnotizéři je ale vůbec nemají zapotřebí: oni paralyzují a zotročují vědomí pacienta jen svým psychoenergopůsobením.

Od povinností sloužení lidem je osvobozen pouze ten člověk, který poznal Átman a nachází smysl své existence na Zemi – pouze v dalším osvojení Átmanu, a poté i Paramátmanu – Boha Otce.

Ale kolik je takových lidí na Zemi? – Krajně málo, jednotlivci z miliónů.

Krišna říká: ponoř se jako vědomí do Mne – a žij tak ve Mně!

Ale, opakuji: jen velice nemnozí mohou přímo teď vyplnit toto přikázání.