Ježíšův obraz a jméno vyvolávaly u Jeho opravdových následovníků upřímnou vděčnost, soucit, nadšení! Jeho obraz a jméno si ztotožňovali se samotným pojmem Lásky!

A vznikla technika zavedení Ježíšova jména do svojí anáhaty, a jeho používání jako mantry.

V pravoslaví existuje takový akafist (pochvalná píseň), nazývá se Ježíši Nejsladšímu. Nejsladší je ve starém slovanském významu nejmilovanější. Zkusme oslovit Ježíše:

... Jako asociace se mi vybavilo televizní interview se satanistou – vrahem dvou pravoslavných mnichů. On se kdysi dobrovolně nabídl, že bude sloužit ďáblu, poslouchal jeho hlas a plnil jeho příkazy. Když se ho zeptali, proč si vybral sloužit ďáblu, a ne Bohu, odpověděl:

– Bůh – Ten je daleko. Ale ďábel je vždycky blízko...

V jedné době , kdy kolem mě byli jenom žáci v ženských tělech, jsem žertoval:

– Ale jestli Bůh uvidí, že jsou kolem mě jen ženy, – co si o mně pomyslí!?

Smáli jsme se tehdy všichni; a Bůh se také smál.

V našich tělech procházejí – pod vedením Boha – aktuálními etapami svojí existence shluky sebe si uvědomující rozumné energie. Ony se v konečném výsledku buď vlijí do Vědomí Stvořitele a dosáhnou tím Dokonalosti, a nebo budou vyhozeny – z důvodu jejich nezpůsobilosti – "do tmy vnější, kde je pláč a skřípění zubů" (jazykem Nového Zákona) a zahynou v přímém smyslu toho slova.

My jsme se tehdy v Moskvě nazývali Centrum Vadžrajána. Vadžrajána – znamená Přímá Cesta, Přímá Cesta k Mahánirváně, ke Splynutí se Stvořitelem.

Škola rostla v podobě pyramidy se stejně vysokými patry uvnitř. Ta patra byly kurzy. Na spodních patrech byly tisíce žáků. Čím výše – tím jich bylo méně.

– Pane! A co je zapotřebí, abych ovládl dematerializaci?

– To je dlouhý a složitý proces. Na počátku tělo prochází přípravou. Potom se vědomí přivádí sérií technik do toho stavu, kdy se stává schopným naprosto převzít celé ovládání, které dříve bylo součástí těla a patřilo k němu. Pak se vědomí stává osvobozeným.

"Každý člověk má na své životní cestě dva hlavní mezníky: Boha – a smrt těla."

Ale většina lidí si nepřeje o tom slyšet, přemýšlet a znát to...

V Petěrburgu víc než čtvrtina lidí umírá na rakovinu.

Ale vždyť by se tomu mohl každý takový trpitel úplně vyhnout.

Zajímavý jev: mezi lidmi se udržuje tradice dělení zvířat na "jedlá" a "nejedlá" (třebaže ve skutečnosti je život každého tvora posvátný!) Tetřívky, kachny, jeřábky, tetřevy hlušce jíst můžeme, je to "jídlo". Ale vrány, straky, sojky, havrany, datly, jestřáby – ne. Husy můžeme střílet, ale jejich nejbližší příbuzné labutě – ne. Proč? Vždyť to nemá žádný objektivní podklad; je to jen nehezká tradice.

– Ty jsi chtěl zemřít? Teď už jsi zemřel: teď neexistuje tvoje "já", je jenom "Já" Vesmírného Boha.

Já jsem v tomto životě neměl vtěleného duchovního Učitele. Mým Učitelem se stal nevtělený Bůh, se Kterým jsem se naučil komunikovat prostřednictvím svého usilování k Němu.

Bůh ze Svého milosrdenství hříchy odpouští. A kvůli tomu stačí jen přijít na zpověď do kostela a skrz prostředníka-kněze podat Bohu zprávu o vykonaných skutcích a poprosit za odpuštění. A potom už můžeš znovu opakovat ty samé hříchy – a proč by ne? – vždyť Bůh je milostivý, On odpustí i ty, pochopitelně, jen když nezapomeneš znovu přijít...

V čem je smysl života člověka? – V kvalitativním a kvantitativním rozvoji vědomí. Musíme se stát dokonalými, jako je dokonalý Bůh, – tak zformuloval úlohu člověka Ježíš Kristus. A potom vcházíme do Jeho Příbytku a tam s Ním splýváme pro život věčný.

Člověk není tělo. Ztotožnění s tělem je neodvratná chyba, do které upadají všichni vtělení lidé na počátku pozemského života.

Ale později někteří z nich – pod vlivem náboženských tradic a počátečních duchovních praktik – začínají chápat, že nejsou s tělem shodní. To jim umožní začít s intenzívní duchovní prací na přeměně sama sebe – už ne jako těla, ale jako vědomí.

... Zde bude vhodné vložit do vyprávění moje pozorování "posmrtné zkušenosti" – toho, co jsem o tom poznal bezprostředně sám.

Za prvé: "ztráta vědomí" a klinická smrt jsou principiálně různé a vzájemně si nepodobné stavy.

Při ztrátě vědomí – skutečně zmizí sebepociťování a sebeuvědomování.

Ale smrt, jestliže přichází náhle, bez přechodného bezvědomého období je prožívána (přinejmenším rozvinutým vědomím) úplně jinak. Při jejím nástupu může nebo nemusí existovat určitý časový úsek, během kterého probíhá samotný proces odtržení od těla. Mně se to stalo při první smrti: vědomí (to jest, já) jako ohromná obrácená kapka, podobná gigantické vzdušné kouli, se vzneslo nahoru a začalo vykonávat houpavé pohyby, jako by se pokoušelo odtrhnout. To trvalo několik sekund. Potom odtržení proběhlo a zavládlo uklidnění v Laskání milujícího Vědomí-Světla.

Jednou jsem v dopise dostal otázku: "Ukažte nám, prosím, nějakou metodu "diagnostiky zla" – nejjednodušší a dostupnou pro každého člověka.

Pro to, aby se člověk stal mnichem, není zapotřebí vykonávat žádné obřady, není zapotřebí přijímat nová jména, anebo se oblékat do speciálních oděvů: to všechno jsou jen hry, ve kterých si na mnichy hrají lidé, obvykle Bohu vzdálení. Jsou to hry, které hrají lidé jeden před druhým.

Během turné v Rusku David demonstroval bezprostředně před diváky, včetně autora této knihy, – jak levitaci, tak i rozřezávání Jeho těla pilou, i dematerializaci a materializaci předmětů a lidských těl...

Ale dva měsíce poté jsem dostal dopis od jisté ženy. Ona mi napsala kvůli mé knize o Něm: Jak jste Vy, který sám sebe nazýváte vědcem, mohl tomu všemu uvěřit!? Vždyť to všechno není nic víc, než videomontáž!...

Hypnotické působení v jakékoliv jeho formě a nezávisle na záměrech hypnotizéra je magie, třebaže o tom hypnotizéři-materialisté nemají ani tušení. Je to potlačení slabé duše druhou duší – silnou. Používané slovní formulace pro sugesci spánku, a také působení, vyvolávající únavu zraku u pacienta, atp. – jsou jen pomocné techniky pro zesílení utlačujícího efektu. Nejsilnější mágové-hypnotizéři je ale vůbec nemají zapotřebí: oni paralyzují a zotročují vědomí pacienta jen svým psychoenergopůsobením.

Od povinností sloužení lidem je osvobozen pouze ten člověk, který poznal Átman a nachází smysl své existence na Zemi – pouze v dalším osvojení Átmanu, a poté i Paramátmanu – Boha Otce.

Ale kolik je takových lidí na Zemi? – Krajně málo, jednotlivci z miliónů.

Krišna říká: ponoř se jako vědomí do Mne – a žij tak ve Mně!

Ale, opakuji: jen velice nemnozí mohou přímo teď vyplnit toto přikázání.